Nymfa

Nymfa a setkání

28. června 2018 v 14:57 | Kira
Tyčil se nad ní jako maják, který spatříš, než se tvá loď rozbije o ostrý skalní hřbet. Nádherný pohled na poslední zbytek hořké naděje. V jeho očích se zračilo překvapení s jakousi chamtivou touhou. Usmál se na ni a jí se sevřel žaludek neznámou emocí.
"Tak tady tě máme." zešeptal a prsty jí zajel do vlasů. Jeho dotek byl tak elektrizující, až sebou mírně zachvěla.
"Nech mě být." řekla tiše, i když ji k sobě táhl jako magnet. Vzpomněla si na kovové sevření jeho rukou a vzrušení ji opustilo.
Jeho zubatý úsměv se roztáhl do záhadné šíře. Líbilo se mu, že má strach.
"Ale notak, ty moje princezno." zašeptal jí do ucha a z jeho dechu byl cítit pach tabáku. Snažila se odtáhnout jeho ruku od svých vlasů, ale on jí druhou chytil kolem pasu a přitáhl k sobě. Zatahal ji za vlasy, až jí v očích vyrašily slzy.
"Podívej se na mě a řekni mi, že už mě nechceš" vyjel výhružně a bolestivě jí sevřel ňadro. Přitiskl se na ni a drtil její břicho neoblomnou tvrdostí svého údu. Byl naprosto rozčarovaný. Viděla v jeho očích přímo nadpozemské rozrušení.
"Nejsem jenom věc, ty hajzle." zavrčela na něj s nenávistí v hlase. Po noci strávené u Krásky jí došlo, jak by měla doopravdy vypadat láska. Prosila všechny bohy a démony, aby jí poslali nějakého zachránce, ale ulice byla prázdná jako vyhlídky její brzké budoucnosti.
V pánovi se něco přepnulo. Úchylný úsměv vystřídala kamenná tvář. V očích se mu chladně zalesklo.
"Cos to řekla?!" zvolal a chytil ji pod krkem v pevném sevření. Nymfa mlčela.
"COS TO ŘEKLA?!" zařval a oběma rukama ji zvedl do vzduchu. Nymfa sípavě zalapala po dechu a začala kopat do prázdna.
"Ty hajzle," křičela na něj, "za všechno si můžeš sám!" - aniž by to tušila, ta věta ho uvrhla do vzpomínky a jemu před obličejem probleskla jeho zrzavá expřítelkyně. Vykulil překvapeně oči a Nymfa ho vší silou nakopla do varlat. Pustil Nymfu na zem a padl na kolena. Obličej se mu proměnil v bolestný škleb. Nymfa se ošklivě uhodila, ale nehodlala ztratit ani vteřinu. Rychle se postavila a jala se dát na útěk. Jeho stín se prodloužil ona uslyšela, jak vstává.
"Kampak." řekl klidně. Nymfu ten ledový klid v jeho hlase vyděsil. Letmo otočila hlavou.
Pán na ni mířil pistolí.

Dotáhl ji do svého bytu a zamkl dveře. Pistoli odložil na kuchyňskou linku a pak jí stlačil paži za zády, až v ní cítila křeč.
"Jdi do postele." řekl chladně a ona věděla, že tentokrát nebude paní situace. Přestože sex milovala a potřebovala ho, přála si být kdekoliv jinde, než právě zde. Strčil do ní a ona klopýtla, polovinou těla dopadla na postel, zatímco nohy měla stále na zemi. Pán se spokojeně usmál.
"Hm, takhle mě to nenapadlo, ale taky dobrý." přišel k ní. Slyšela, jak si rozepíná poklopec a stahuje kalhoty. Klekl si za ní, rukou jí zatlačil hlavu hluboko do matrace. Cítila zatuchlý pach piva, tabáku a potu. Nemohla se nadechnout. Snažila se hlavu zvednout a dostat do sebe trochu vzduchu, ale on ji pevně držel. Zasténala a on se rozhodl, že její trest může začit.
Ucítila nezměrnou bolest a začala křičet. Věděla, že ji nikdo neuslyší, a tak tiše plakala a doufala, že se co nejdřív utopí ve vlastních slzách. Cítila, jak ji mlátí a její tělo začalo po mnoha úderech ztrácet citlivost. Nevěděla, jak dlouho to trvá, ale připadalo jí to, jak kdyby se ocitla v pekle a navždy trpěla za svá provinění. Najednou bolest přestala a ona se konečně mohla pořádně nadechnout. Bohužel nebyla mrtvá. Pořád tam byl. Vzal ji a položil ji na záda na postel. Konečně mohla zase vidět na své tělo a ten pohled ji vyděsil - bylo téměř všude poseté modřinami a on si své dílo spokojeně prohlížel. Nymfa začala zase plakat.
"Copak, ty bys chtěla ještě?" zašeptal nežně a pak ho do ní tvrdě vrazil. Peklo začalo nanovo a Nymfa zavřela oči. Hnusil se jí víc, než všechno zlé na světě dohromady. Po několika hodinách neustálého trýznění padla do bezvědomí. Pánovi to v ničem nebránilo.

"Hej, hej ty." slyšela Nymfa ženský hlas.
Otevřela oči. Krom temnoty spatřila jasný obrys ženského těla. Zaostřila.
"Kdo jsi?" zašeptala Nymfa zmateně a divila se, kde se ocitla.
"To není důležité. Důležité je, s kým jsem byla." sklopila žena zrak a její zrzavé vlasy se zaleskly.
Nymfa se vyděsila.
"Tys?"
"Ano," řekla s povzdechem zrzka a přišla k ní blíž.
"Jakto, že jsi tady?" zeptala se Nymfa, "Kde to jsme?"
"Tohle není obyčejný sen, víš? Já už jsem zemřela."
Nymfě spadla čelist.
"Já umírám?" zeptala se tiše.
Zrzka se usmála.
"Díkybohu ne, zlato. Já doplatila na svou hloupost. Nevěděla jsem, co v tom chlapovi vězí." říkala s klidem. Měla na sobě bílé šaty a kolem sebe zvláštní záři. Vypadala povzneseně.
"On tě..?"
Zrzka zvážněla a přikývla. Nymfa se zděsila.
"J-j.. jakto, že o tom nikdo neví? Jakto, že nesedí ve vězení?" vykřikla a roztřásla se.
Zrzka ji konejšivě pohladila po tváři.
"Můj případ odložili. Nemohli najít mé tělo. Nikdo o našem vztahu nevěděl, a tak jako podezřelý nepřipadal v úvahu."
"Nevěděli? Jakto?"
"Byla jsem vdaná. On to nevěděl." poznamenala zrzka tiše. Vypadala, že se stydí.
"Přišel na to?"
"Nejen na to. Žila jsem dost divokým životem." řekla zrzka a zasmála se. "Asi bychom byly kamarádky."
"Pověz mi víc! Chci ti pomoct!" zvolala Nymfa dychtivě. Zrzka se usmála a pohladila Nymfu po ramenou.
"Nejsem tu, abys mi pomáhala. Jdu pomoci tobě. Jsi v hrozné situaci, ale pořád to můžeme zvládnout. Máš někoho, kdo je pro tebe opravdu důležitý?"
"Ano, mám." řekla Nymfa a vzpomněla si na Krásku.
"Dobrá, to taky pomůže. A teď poslouchej.."

Pán si dával sprchu. Po několikahodinovém výkonu (tom nejdelším v životě!) se potřeboval trochu probrat. Nenuceně si pískal a smýval ze sebe napěněné mýdlo. Nymfa zatím ležela na zemi v podivné poloze a z odřených kolenou jí tekla krev. Pálivá bolest ji pomalu probouzela. Pomalu otevřela oči.
Její spící tělo se probralo a začalo hlasitě protestovat proti jakémukoliv pohybu. Cítila se, jako by do ní vrazilo auto. Schylovalo se k večeru - střešní okno už neposkytovalo tolik světla, aby dostatečně viděla do místnosti. Slyšela zvuk tekoucí vody a vduchu zajásala - může utéct. Pomalu vstala, bolest jí projela všemi směry a ona tiše zasténala. Zbraň byla stále na stejném místě - pomalu se vydala jejím směrem. Hned vedle zbraně ležel telefon. Rychle popadla telefon a chtěla zavolat policii, ale rychlé kroky ji zastihly zrovna, když mačkala první číslici.
"Ale ale, řekl temně, "kdopak se nám to tu probral."
Nymfa se rozklepala.
"Ty jsi tak neposlušná holka, víš to? Ale už nemám na to tě dál šukat. Na to jsi moc laciná štětka. A víš, co se s níma dělá? S těma, co už nejsou potřeba?"
Nymfa hlasitě polkla.
"Správně." potvrdil pán a vydal se směrem k ní. Chlad v jeho očích by mohl zmrazit celý svět.
"Nech toho, mám zbraň!" zakřičela Nymfa a namířila na něj jeho pistoli.
Rozesmál se. "Myslíš tenhle šunt?"
Nymfa se pokusila zmáčnout spoušť a zjistila, že nefunguje. Byla to jen rozbitá hračka pro děti a ona pochopila, že všechny její naděje už jsou dávno ztracené. Ať už ta zrzavá dívka byla kdokoliv, byl to jen výplod její fantazie.
Pán měl u sebe klíče od bytu a střešní okno se nedalo otevřít. V tomto okamžiku už byla pohřbená zaživa.
"Ach Nymfo, my jsme se spolu mohli mít TAK krásně." poznamenal. Vytáhl zpoza zad nůž a vlídně se usmál.
"Neboj, za chvilku už budeš mít všechno za sebou." řekl a v očích se mu rozsvítily plamínky.
Nymfa počítala tikání hodin. Za oknem slyšela zpívat ptáčka. Kolem projela tramvaj a ona si přála, aby s ním nikdy nevystoupila ven za svitu hvězd. TIk. TIk. TIk. Pán k ní šel blíž. Tik. TIk. TIk. Čepel nože se zaleskla. Tik. TIk. TIk.
Cítila jeho dech a ostří nože na svém krku. Slzy se jí spustily z očí, aby naposledy ochutnaly sladký vzduch.
"Poslední přání?" zeptal se výsměšně.
Nymfa si vzpomněla na Krásčiny oči, na její smích, na její radu, ať se od pána drží dál. Usmála se. Kéž bych s ní mohla strávit víc času, pomyslela si a pocítila záchvěv lásky.
"Krásko." řekla jen.

Uslyšeli hřmotný dusot. Dveře byly rozraženy a těžkooděnci se s kříkem vrhli na pána a vyrvali mu nůž. Nymfa uskočila od hluku mužů, kteří ji přišli zachránit. Snažila se zachovat si alespoň poslední kousek důstojnosti a zakrývala své odhalené tělo. Do dveři najednou vběhli další muži a jeden z nich k ní přiběhl.
"Jste v pořádku?" zeptal se jí. Změřil si ji od hlavy až k patě. "Proboha, ten vás zřídil. Na, tady." podal jí nějaké oblečení a pak ji zabalil do velké deky. Policisté pána spoutali a vedli ho ven z bytu. Najednou se přiřítila Kráska.
"Tady jsi!" plakala a pevně Nymfu objala. Nymfa se rozplakala taktéž.
"Bez ní bychom tu nebyli." řekl jeden a ukázal na Krásku. "Vzburcovala celou služebnu. Nechci ani vědět, jak by to mohlo dopadnout o pár minut dýl..."
"Ale jak?"
"Měla jsem takový vidění. Řeklo mi, že mě potřebuješ."
Nymfa Krásku letmo políbila.
"Nebude vám vadit, když to s vámi sepíšeme? Potřebujeme vědět všechno, aby u soudu dostal, co mu patři."
"Samozřejmě, ale ještě než to uděláme, musím s vámi probrat jednu věc." řekla Nymfa a zavedla policisty do koupelny.

---------------------

Když poslali pána na doživotí a smrt zrzavé dívky již byla vysvětlena, Nymfa se mohla opět vrátit k normálnímu životu.
"Opravdu to chceš?" zeptala se jí Nymfa.
"Ano, opravdu." odvětila Kráska.
Nymfa vstoupila do Krásčina bytu s několika krabicemi a obličej jí osvítila vánoční světýlka. První den spolubydlení.
"Miluju tě." řekly si navzájem a věděly, že dokud budou mít jedna druhou, v jejich životě i v těch nejtemnějších obdobích vždycky bude trocha světla.

KONEC

Nymfa a Kráska

25. června 2018 v 23:10 | Kira
Byly tři hodiny ráno a Nymfa tupě zírala do stropu. Modřiny na krku se začaly pomalu vytrácet, ale deprese a pocit zmaru exponenciálně narůstaly s každým uplynulým dnem. Zahleděla se na dorůstající měsíc a přemýšlela, jestli někdy bude schopna zaplnit to prázdné místo v srdci (a klíně?). Žaludek ji bolel hladem, ale úzkost ji zaplnila natolik, že jen myšlenka na jídlo vyvolávala hrůzné pocity. Měla bys něco sníst, pomyslela si. Zvedla se na posteli a v hlavě jí začalo pulzovat. Když se vymrštila z postele, zatmělo se jí před očima a nohy jí zeslábly.
Sedla si na podlahu a zadívala se na displej telefonu. Jako bys ho zajímala, pomyslela si sama pro sebe a zabolelo ji to, jako by si vrazila nůž do břicha. Telefon začal zvonit.

"Taky nespíš, Nymfo?"
"Krásko moje, jako by se dalo."
"Nechceš přijít ke mně? Mám tu víno."
"Že váháš. Vyjdeš mi naproti?"
"Tobě vždycky, ty moje zoufalko."
Nymfa vyplázla jazyk a hodila na sebe první kraťoučkej kus oděvu, co našla.

Venku hustě pršelo a světla pouličních lamp se spouštěla s jejím stínem. Podpatky klapaly na mokrým chodníku a Nymfu napadlo, co kdyby se tu pán zničehonic zjevil. Vybavila si stisk jeho rukou na svém krku a tu nádhernou tíhu jeho těla na jejím... nedostatek vzduchu... on mě asi zabije
Vytrhla se z přemýšlení, když někdo v domě přes ulici rozsvítil barevná vánoční světýlka. Vzpomněla si na jednu noc strávenou u Krásky, jak opile zpívaly svoje oblíbený songy. Vzpomněla si, jak usínaly vedle sebe a dodalo jí to pocit vnitřního souznění, jaký už delší dobu s nikým nezažila. V dálce se zaleskly Krásčiny opalyzující tyrkysový vlasy. Měla na sobě vysoký podpatky, v kterých dokázala chodit jako šelma na lovu - tichá a zabijácká. Krátká sukně laškovně objímala její vlnící se boky. Na to, kolik v sobě měla vína, vždycky dokázala jednat půvabně.
"Není ti zima?" zeptala se Kráska, když se Nymfa ohnula pro klíče a odhalila jí tak většinu své země zaslíbené.
"Ne tolik, jako s ním." zašeptala hořce a chytila Krásku za ruku.
Kráska se na ni bolestně zadívala a stiskla jí dlaň.
"Pojď. V doupěti zlomenýho srdce máš vždycky dveře otevřený."
Nymfa si vybavila těch pár chlapů, kvůli kterejm Kráska ničí svoje tělo jak vnitřně, tak zvenku. Smísil se v ní smutek se vztekem jako koktejl, kterej tě na konci propitýho večera galantně doprovodí do škarpy. Zaškobrtla a Kráska ji musela chytit.
"Promiň. Za všechno můžou chlapi." řekla Nymfa a Kráska jen kývla hlavou.

Seděly na Krásčině posteli a smály se nějaký kravině, kterou jedna z nich plácla. Nymfa zažívala svůj vlastní malej stockholmskej syndrom a toužila vrátit se do spárů svýho věznitele. Kráska zase barvitě vysvětlovala, kterému svému trýzniteli by urvala nádobí jako prvnímu. Nymfa se rozesmála.
"Má to vůbec smysl?"
"Co?"
"Hledat je. Milovat je. Spát s nima." vybavil se jí jeho -
"Hej ty, vrať se do světa mimo jeho kalhoty, jo?" cvrnkla ji do nosu Kráska a zasmála se.
"Promiň. Je to těžký. Jako by mě měl na neviditelným vodítku." Kráska vzdychla.
"Notak." zadívala se Nymfě do očí.
Nymfa hleděla do těch studen smutku opepřených jiskřivýma třpytkama naděje. Zatoužila najednou vlít do ní všechnu svou naději, všechnu svou lásku, prosvítit její duši, aby všichni krev sající netopýři opustili její krásné, alabastrové, potetované tělo. Položila ruku na její zjizvené předloktí a začala mezi jizvami malovat malé obrázky. Kráska se na ni tázavě dívala. Olízla si rty a začala hladit jizvy na Nymfině ruce.
"Zasloužíš si, aby tě milovali všichni chlapi světa." zašeptala Nymfa krásce a něžně ji pohladila po tvářích.
"Možná, že to nepotřebuju." poznamenala Kráska šeptem a spojila jejich rty.
Nymfa cítila, jak jí vzplál ten plamínek v podbřišku, a obepnula svoje nohy kolem Krásčina pasu. Nevěděla, jestli si teď třeba jen neléčí svoje hluboký rány po těch kreténech, ale věděla, že i jako náplast předá Krásce aspoň trochu lásky, kterou potřebuje. Rychlým pohybem zničila Krásce krátký top s knoflíčky a když jí Kráska svlékla šaty, přitiskly se k sobě, aby cítily svá srdce navzájem tlouct.
"Zachráním tě, když mě teď zachráníš taky." zašeptala Nymfa a spustila se se svou spřízněnou duší, se svou nejlepší přítelkyní, se svou poslední nadějí, a měla pocit, že její houpající se boky pomalu ale jistě léčí všechno, co ji kdy bolelo.
Vybíjely si svoje bolesti, svoje strachy, svoje zvrhlý touhy, a když konečně obě pod vlivem alkoholového opojení nemohly popadnout dech, usnuly nahé vedle sebe a světýlka se jim promítala do snů.

Když ráno vstaly, bylo to zvláštní. Krom šílený bolesti hlavy i včerejší večer zůstal poněkud neobjasněný. Nymfa Krásku naposledy něžně políbila a věděla, že je asi svedl dohromady jen opilý démon zoufalství. Vzpomněla si na její nahé tělo a vzrušilo ji to. Najednou se jí vybavil pánův naštvaný obličej a zamrazilo ji. I když ji miluje, Kráska asi vždycky bude potřebovat něco víc, než jen ženský tělo. Smutně se na ni usmála a pohladila ji po paži.
"Miluju tě, Krásko." řekla tiše a vydala se k odchodu.
"Já vím." zašeptala Kráska a zadívala se na svoje jizvy. První, druhý, první, druhý, četla tiše jejich jména z každého zářezu a toužila, aby alespoň jeden na chvíli znovu obrátil svou pozornost směrem k ní. Měla Nymfu ráda, ale jejich souznění bylo až moc silný na to, aby se jen tak bezhlavě vrhla do vln závazků.
Možná později, až budeš v srdci mít místo jen pro mě, pomyslela si a upřela pohled na kalhotky, co jí tu po Nymfě zbyly.
Dokud je tu on.. pomyslela si a začala uklízet prázdné lahve vína.
Nymfa odcházela a každé kaluži viděla ten záblesk naděje v Krásčiných očích. Usmála se, dokud jí pohled nespadl na čísi boty. Když zvedla zrak, tiše vykřikla.

Pán a střepy

5. června 2018 v 21:03 | Kira
Richard se probudil a z pachu jeho vlastního potu se mu udělalo na zvracení. Přemítal, jak to bylo dlouho, co naposledy viděl Nymfu. Posledních pár dní se jen válel a kouřil to, co z jeho ubohé rostlinky konopí zbylo. Usmyslel si, že nejlepším řešením všech problémů je naprostá destrukce mozkových buněk. Když mu došly cigarety a alkohol, ležel na posteli, zíral do stropu a nechal myšlenky, aby se v jeho hlavě tupě převalovaly jedna přes druhou.

Toho týdne se v médiích nemluvilo o ničem jiném, než o pádu dolu. Po tom, co televize vytvořila pár reportáží se srdceryvnou hudbou, se začalo řešit, jak to bude s prací. Richard si dlouho šetřil, a proto mu hledání nového zaměstnání nedělalo žádný problém. Vstal z postele, prázdnou láhev od piva odkopl někam do místnosti a šel se osprchovat. Když se oplachoval, rukou přejel po vystouplé jizvě na krku a otřásl se.

"Martine, prosím, nech toho." křičela jeho matka z kuchyně, zatímco si Richard hrál v pokoji. Slyšel otcovy těžké kroky a jeho hluboký hlas. Zařinčelo sklo. Matka se rozplakala. Může si za to sama, pomyslel si malý Richard. Neměla ho podvádět. Ozvalo se prásknutí dveřmi a otec s flaškou piva v ruce odjel pryč. Matka dole brečela a sbírala střepy.
----------------------------
"Vůbec na mě nemáš čas." poznamenala vyčítavě. Stála u okna ve svém neforemném svetru. Neměl ho rád. Byla to docela hezká holka - levé prso měla o trochu větší, než to druhé, a v poslední době přibrala na stehnech, ale přesto se mu líbila. Měla ale předkus a její výraz ho doháněl k šílenství - nikdy totiž nezavřela pusu. Nevěděl, jestli se třeba nesnažila vypadat víc sexy (na časopisech se takhle ty modelky tvářily pořád), ale on měl vždycky chuť jí ty rty semknout násilím. Když na ni byl naštvaný, představoval si, jak jí tam vletěla moucha. Vždycky ho to rozveselilo.
Zrzavé vlasy jí zasvítily ve slunci. Otočila se na něj a jeho pohled padl na tu otevřenou pusu. Bože, jak on to nenáviděl. Stál tam, opřený o kuchyňskou linku, a lhostejně na ni hleděl.
"Nebaví mě, jak mě přehlížíš. Jako bychom ani nebyli spolu!" zvýšila hlas a vztekle na něj zírala. Dohánělo ji k šílenství, s jakou lhostejností sledoval její výbuchy emocí. Nevzrušeně se jí zahleděl do očí a divně se usmál.
"Vím to." řekl jen.
Zarazila se a ustoupila o krok dozadu.
"Cože?" rozhozeně odvětila. Couvala dozadu a vztek v jejích očích se mísil se strachem.
"Jen jednu věc jsem po tobě chtěl." mluvil s mrtvolným klidem, až jí z toho naskakovala husí kůže. "Jednu věc."
"Richarde, ale já nic-"
"Viděl jsem tě, dohajzlu!" zařval a shodil lahev od piva na zem. Sklo se roztříštilo.
"Richarde, prosím, neudělej nic, čeho bys-"
"TY," zasupěl, "mi nebudeš říkat, co mám dělat!"
Prvotní strach nahradil pocit zadostiučinění. Dívala se na něj a jeho vztek jí byl nádhernou odplatou. Stál tam jako býk s pěnou u tlamy a jí se to líbilo. Nikdo přeci nebude zanedbávat zrzavou krásku! Už měla po krk těch večerů přečkaných u telefonu, který nikdy nezazvoní. Zamčených dveří. Touhy, která přetékala.
Zazvonil jí mobil a zvedla ho. Richard na ni bez mrknutí zíral.
"Ahoj kocoure." zavrněla smyslně. "Ne, nic nedělám. U tebe, nebo u mě?"
Richard se sehnul a pulzující dlaní sáhl po studeném hrdle láhve. To bylo to poslední, co si z toho dne pamatoval.
--------------------------------------------
Do očí mu natekla voda. Promnul si oční důlky a voda kolem něj začala páchnout po krvi. Vylezl ze sprchy a uklouzl na mokrých kachličkách. Ošklivě si narazil záda. Ležel tam a nechápal, jak se tak rychle ocitl na zemi. Po pádu

se na něj vrhla a z posledních sil se snažila ubránit. Dlouhé nehty mu zaryla do krku, ale on její paže silně uchopil jednou rukou, zatímco druhou šmátral po kusu skla, jenž mu upadl. "Ty hajzle," křičela na něj, "za všechno si můžeš sám!" Napřáhl ruku s vražednou zbraní. Ostrý kus skla projel jejím hrdlem. Zatímco z ní vyprchával život, smála se. "Všechno se ti to vrátí, ty hajzle. Budu tě strašit až do konce tvýho mizernýho života." Pak na něm zvadla. Díky, že už je po ní, pomyslel si. Srdce mu splašeně bilo a on pořád nechápal, co se stalo. Pořád v něm koloval vztek. Chtěl ji ze sebe shodit, ale najednou se napřáhla, nečekaně mu vyrvala z rukou kus skla a škrábla ho do krku. Neměla sílu udělat víc. Možná tě nevezmu s sebou do pekla, ale dostaneš se do něj sám, pomyslela si, než konečně zemřela.

vstal ze země a oblékl se. Je čas vyrazit do města. Možná někde potkám Nymfu, pomyslel si a jizva na krku ho začala pálit.

Nymfa a hněv

5. února 2018 v 23:43 | Kira
Richard se potěšeně usmál a ledabyle zahodil mobil na postel. Nevěděl, zda jeho snahy inicioval jen jeho nenasytný pohlavní orgán, nebo jeho pavučinami zanesená duše. Vzpomněl si na tu neurčitou barvu jejích očí a na krásu jejího klína..
Rozhodl se, že jí ukáže, že je mu to líto. V lednici našel plechovku rajského protlaku a řekl si, že na špagetách určitě nebude nic těžkého. Když se to tak vezme, vařit uměl docela dobře. Byla už dlouhá doba, co ho opustila přítelkyně (vůbec na mě nemáš čas a přestaň si koledovat nebo a ne nedělej to prosím), a tak se musel naučit žít jako samostatná jednotka.
"Jo, ta neodolá." řekl si pro sebe a zapálil svíčku.

Nymfa kráčela ze zastávky a kolem ní projela tramvaj. Seděl v ní kluk, nesmírně podobný jejímu bývalému příteli. Byla otrava, že potkávala tolik jeho dvojníků, protože jí to připomínalo vlastní prohru. Její ex byl akorát nevyspělý opilec, nedočkavý se jít někam ztřískat a snažít se dobýt vše, co je ochotno roztáhnout nohy. Nevěděla, jestli ji za tu dobu, co s ním zrovna nebyla, podvedl. Byla jen šťastná, že od něj něco nechytla. Vzpomněla si na jejich krátký a bouřlivý vztah, který s občasnými výjimkami probíhal hlavně v horizontální rovině. Neměli si co říct. Tedy, dokud jí neřekl "Nymfo, už zase?". Pak pochopila, že to není muž pro ni. Když brečela, nemluvil a začal opět s činností, o níž věděl, že na Nymfu zabírá. S depresí to ale nikdy moc nepomůže. To věděla až moc dobře.

"Chutná ti to?" zeptal se, zatímco si namotával špagety na vidličku.
"Je to úžasný." pronesla jedním dechem, aby se zas mohla pustit do jídla. Užíval si pohled na ni, volnou rukou ji jemně pohladil po zápěstí. To se mu nepodobá, pomyslela si, ale lehce se usmála. On se usmál taky a dlouhá, táhlá jizva na jeho krku zasvítila ve světle svíčky. Vždycky přemýšlela, co mu ji způsobilo, ale on o tom rezolutně odmítl mluvit.
Zadívala se do jeho tmavých očí a on se na ni usmál svým drzým, neodolatelným způsobem.
Klín si žádal svoje. Věděla, že když nemá sex víc jak dva dny, začne být šíleně protivná a neústupná. Potřebovala být chtěná. Potřebovala to, jako živí tvorové potřebují dýchat.
"Chci tě." řekla prostě a přetáhla si tričko přes hlavu. Svíčka mu rozsvítila jiskřičky v očích a on s roztaženými zorničkami hleděl na její prsa. Čekala, až se na ni vrhne, a zavřela oči. Představila si jeho tělo na jejím a příjemný mráz jí projel celým tělem. Nic se nedělo. Slyšela jen jeho dech.

"Co je tohle?" řekl suše.
Otevřela oči. Stál u ní a dotýkal se cucfleku na jejím krku. V očích se jí objevil strach.
Oběma rukama ji chytil za krk a zmáčkl. Nedusila se, ale bylo to velmi nepříjemné. Oči měl tak strašidelně temné a hleděl na ni, jako lovec na kořist. Zuřil.
"Jak se vůbec opovažuješ." tiskl její krk silněji. "Jak se opovažuješ se s někým kurvit, ty malá děvko!"
Nymfa vykřikla strachem a začala brečet. "Prosím, odpusť mi, odpusť."
Zamračil se a pak se rozesmál.
"Odpustit, jo?" zmáčkl její krk ještě pevněji, Nymfě zaskočila slina a začala se dusit. Pán ji pustil a ona se svalila na podlahu.
"Něco si vyjasníme, zlato." řekl, zatímco se se slzami v očích snažila nabrat dech.
Klekl si a chytil ji za bradu. Zahleděl se jí hluboko do očí a Nymfa si kdovíproč pomyslela, že tak se cítí lovná zvěř vteřiny před smrtí.
"Jsi moje." zašeptal ta dvě slova a zvedl ji ze země. "Tak ať se to neopakuje." poznamenal a pevně jí zmáčkl zápěstí. Sykla bolestí a přikývla.

Uklízel nádobí, zatímco se Nymfa rychle oblékala. Věděla, že u něj nestráví už ani minutu. Otočil se, když si brala kabelku.
"Kampak?" vyhrkl a jeho oči se znovu tak strašidelně rozsvítily.
"Je mi zle." řekla a utekla z jeho bytu.
Bylo jí zle. Z něj, ze sebe, z toho, jak ji škrtil, i z toho, co se z ní vlastně stalo. Otrokyně svýho klína. Démon v těle, co neustále potřebuje oběti. Běžela na tramvaj a rozhodla se, že už ho nikdy nechce vidět. Pořád se jí špatně dýchalo.

Madame Luc - Nymfa (kresleno dle skutečné fotografie)

Nymfa a druhý

11. ledna 2018 v 7:49 | Kira
Nymfa seděla v zakouřené hospodě a pod vlivem alkoholového opojení hleděla do očí chlapci po své levici. Celá situace byla naprosto absurdní; Nymfě se alkohol hnusil stejně jako zakouřené hospody, a až do této chvíle by se jí protivilo trávit čas s někým, koho sotva znala (a věděla, o co mu jde). Teď jí pivo tvořilo na rtech omámený úsměv a ona si přála, aby je sblížilo, stejně jako ji sblížilo s tím, jehož jméno nyní zavrhovala.
On, značně opilý, jí položil ruku na stehno a ona v tom činu viděla jakousi nabídku, smělý začátek nevyhnutelného konce. Dívala se na něj jako na svou kořist a on jí podobným způsobem její pohled opětoval. Nevnímala, že ostatní u stolu začínají znepokojeně a možná trochu pobaveně pokukovat jeden po druhém. Hospodou začala hrát písnička, kterou všichni znali. Začala zpívat a on se k ní přidal, dávaje ruku kolem jejích ramen. Hravě ji pohladil po stehně, jako by měl zpečetit její myšlenky. Odolávala touze ho hned odtáhnout pryč.
"Půjdeš se mnou ven?" zazněl jeho hlas a ona neobratně vstala. Nebylo to tak dávno, co oslavila osmnáctiny, a role alkoholové princezny k ní neseděla. Soustředěně se vydala pryč z hospody a studený noční vzduch ji obemkl, jako by padla do ledové vody. Stáli v tmavém podloubí budovy a měsíc osvětloval vlhkou dlažbu a kaluže na chodnících. Přistoupil k ní, byl tak příjemně vysoký, že neodolala touze ho obejmout. Přes mikinu cítila, jak mu nejistě buší srdce, a přitiskla se k němu pevněji. Představila si tíhu jeho těla na tom jejím a v očích jí vzplály malé plamínky.
"Tak kam, k tobě nebo ke mně?"
"Hmm" zamyslel se a chytil ji za ruku. "Pojď se mnou."
Jeho sevření bylo nepříjemné, jako by za sebou tahal opilého kamaráda. Zamířil na záchodky a Nymfě to už bylo celkem lhostejné. Čpavý pach moči se jí v té letargii zdál jako každodenní rutina. Něco, co musí překousnout. Vtáhl ji do kabinky a začal ji líbat na krku. Po chvíli to začalo bolet. Lačně sál kůži na jejím krku, jako by zkoušel, kam až může zajít.
"Přestaň! Cucfleky nesnáším!" odstrčila ho od sebe a skousla si rty. "Ale ukážu ti, co miluju."
Zadíval se na ni a pak ji chytil za krk.
"Ne, to ti ukážu já." jeho dlouhé, hrubé prsty se jí zaklesly do krku jako se ruce horolezce vítězně chytají posledního skalního převisu. Zrychlil se jí dech a věděla, že odejde s víc než jen modřinou na krku.
Hrubě jí stáhl sukni a jeho prsty se s nečekanou obratností vydaly zbavit se kalhotek. Majetnicky si přitáhl její boky ke svým a poručil jí, aby se předklonila. Ruce opřela o stěnu s kachlíky, na které někdo napsal Chci cítit jak se uděláš a
"Zažiješ něco neuvěřitelnýho, děvko." řekl jí a prudce ho do ní vrazil. Vykřikla. Milovala být nahlas. Její hlas jí přišel sexy.
"Nápodobně, ty hovado." řekla a rozhodla se, že ho úplně vyřídí.

Když šla domů, s nechutí pocítila teplou, lepkavou vlnu, která se jí rozlila v kalhotkách.
Důkaz, že opilá epizoda nebyla jen vytouženým snem.
"Proboha." řekla a doufala, že ho už nikdy nepotká. Vydala se domů a v hlavě se jí bolestně vybavil poslední rozhovor s Pánem.

Richard si v rukou přehazoval telefon a nemohl se rozhodnout, zda jí napsat. Zavřel oči a vzpomněl si na chtíč v jejích očích. Vzpomněl si, jak ji za ruku doprovázel na střední (...nebo ji nedržel?). Vybavil si, jak omamně dokáže vlnit boky a -
Kalhoty se najednou zdály moc těsné. Otráveně vzdychl. Rukou ho usměrnil, aby nebyl tolik vidět, a pak si pomyslel, že se mu o něj asi dlouho nikdo nepostará. Dohajzlu.
Nakonec se přece jen odhodlal jí napsal.

Ahoj, ty moje princezno z tramvaje. Uvidíme se?

Nymfu to oslovení naprosto dojalo. Tak přece jenom nejsem jenom na šukání, pomyslela si.
"Jasně, že se uvidíme." řekla mu laškovně do telefonu. Ještě nevěděla, jakou dělá chybu.

Nymfa a střepy

6. ledna 2018 v 0:24 | Kira
Richard při cestě domů vrazil do značky a začal do ní vztekle bušit. Neměl zdání, proč byl tak naštvaný. Možná byl jeho vztek jakousi kompenzací smutku - ostatně toho dne zemřely desítky lidí. Patrik, muž, se kterým jezdil autobusem do práce, zrovna splatil byt. Filip mu před měsícem ukazoval fotky jeho prvorozeného syna. Richardův šéf, Viktor, už měl jen poslední týden do důchodu. Jenže teď měli důchod všichni. Jen on zůstal, aby přemýšlel nad vším, co všichni kolem ztratili.
Klíče zachrastily v zámku jeho bytu.

Otevřel dveře a ucítil známou vůni dřeva a černé kávy. Posadil se na pohovku a zapnul televizi. Bylo kolem sedmé a s Jakubem byli domluveni, že půjdou na pivo. Bohužel, Jakub byl mrtvý. Richard chvíli lhostejně sledoval zrnění a potom televizi opět vypnul. Upřel pohled na rostlinku pod střešním oknem, jež vypadala v chabém osvětlení jeho bytu jaksi sklíčeně. Na chvíli v ní zahlédl sám sebe a šel si sednout vedle květináče. Když se dotkl hlíny, zjistil, že je úplně vysušená. Prohlédl si zvadlé listy a vzpomněl si na ruce, vztahující se k němu z temnot. Najednou začal litovat, že místo něj nepřežil někdo s ženou, dítětem, splaceným bytem a schopností zalévat květiny. Ještě jednou si pořádně prohlédl umírající rostlinu a rozplakal se.
Na střešní okno začaly dopadat obrovské, mazlivě huňaté vločky. Začal přemýšlet, kolikátá je to vůbec zima, a jakto, že za svých třiatřicet let života nedokázal vybudovat nic, co by v jeho životě tvořilo nějaký konzistentní bod. Něco, co by ho nutilo dělat víc. Zvládnout víc.
Dveře zavrzaly v pantu.
"Pane?" zašeptal známý hlas.
Richard se prudce ohlédl.
"Co tady děláš?" vyjel na ni ostře.
Nymfa ucouvla a zorničky se jí zděšeně stáhly. Bez dechu na něj zírala a pomalu couvala zpět.
"Promiň, já..-"
"Copak si takhle chodíš ke každýmu, komu se zkurvil zámek na dveřích?!" zvedl se a prudce oddechoval. Neměl vztek, byl vyloženě nasranej. Všichni z práce umřeli, on nemá nic a tahle malá štětka z něj chce vysát poslední zbytky života. Neměl na ni sílu. Odhadl ji jinak, doufal, že to bude ten typ, se kterou se vyspí a ta pak zemře žalem, že ji využil. Zdálo se, že se jí to líbí. Líbí se jí být využitá. Využívali se navzájem? Nevěděl.
"Jestli si myslíš, že tě budu nosit na rukou a místo hokeje koukat na debilní romantický komedie, tak se dohajzlu pleteš, holka!", křičel, "Ty seš jen na šukání, rozumíš? K ničemu jinýmu."
Nymfa zavřela oči. Její obličej vypadal smrtelně klidný.
Byla do něj zamilovaná? Samozřejmě. Už od první chvíle, kdy ji spontánně políbil a ona na to pak myslela celé týdny. Během své životní cesty se ale postupně učila ty pocity pohřbít. Zasypávala je půdou nenávisti, a vždycky, když se vzpomínky na něj snažily vynořovat, pohřbila je s chladným sebeovládáním ještě hlouběji. Ale ona ho zavedla zpět do svého života. Teď tu byl a ona neměla jinou možnost, než to všechno přesouložit. Vyšukat si ho ze srdce. Aspoň na chvíli.
"Já vím." řekla.
Překvapilo ho, s jakou pokorou mu to řekla. Hlavou mu projel pohled na ruku vykukující ze sutin a otřásl se. Věděl, že tuhle noc bude obtížné zvládnout sám.
"Vím, že mě nepotřebuješ, tak jako já tebe." hlesla smířeně.
Díval se jí do očí a nevěděl, co říct. Ostatně, říkala pravdu. Ale jak se jí rýsovala prsa v tom tričku-
V její tváři se něco změnilo. Všiml si krátkého záblesku vzteku, jenž jí projel očima.
"A víš co, mě nebaví, aby se mnou furt někdo vyjebával. Čau." řekla a otočila se. Červené vlasy v tom pohybu zahořely mocným plamenem. Chvíli fascinovaně obdivoval jejich barvu, poté zrudl.
"Vážně? Po tom, co přijdeš a zamotáš mi hlavu?"
"Byla to chyba." řekla a myslela to upřímně, přestože to zjištění bolelo.
křičel a ona s prásknutím dveří opustila jeho byt.
Richard popadl skleničku a mrštil jí o zeď.
Střepům, co se do něj zaryly, nevěnoval pozornost.
Nymfa si s pláčem uvědomovala, že vše, co řekl, je pravda. Zvlášť to poslední.
Obrátila tvář k nebi a nechala vločky, ať jí tajou na tváři. Potřebovala nějak zmrazit ten chlad, co v ní Pán zanechal. Její neviditelná pouta se začala stahovat a ona s nevolí zjišťovala, že po něm touží ještě víc.
"Špatné nebo správné? Když zavřu oči, je to stejné." řekla potichu a vyrazila domů.
Richard ji sledoval z okna a přemýšlel, zda je to naposled, co ji vidí.
Svou krví napsal na zeď její jméno a pak svoje, protože nechtěl být v noci sám.
Zíral do prázdna a proklínal den, kdy podruhé přežil svou smrt.

Nymfí pán

18. prosince 2017 v 6:43 | Kira
Richard stál opřený o zeď a v ruce držel cigaretu. Nepřítomně hleděl do kaluže před sebou a pomalu vydechoval kouř z plic. Poslední dobou ho škrábalo v krku a každou chvíli si musel odkašlat. Bylo tak paradoxní, že čím hůře se cítil, tím víc byla pro něj cigareta lákavější. Téměř nikdo nevěděl, že každou hodinu uniká z běžného světa (a ze svého pracoviště) do hřejivé náruči závislosti. Když ještě žil ve stejném kraji jako rodiče, matka mu říkávala, že ho to kouření jednou zabije. Vždycky se na ni usmál a odešel si zapálit.
Cigareta se pro něj stala jednou z mála samozřejmostí v jeho životě. Ovšem příjemných samozřejmostí; když se každý večer vracel znaven z práce do tmavého bytu, šel si zakouřit. Když pil ráno černou kávu, zatímco se bytem nesly jen zvuky, jež vydával on sám, v cigaretě nalézal jakési tiché porozumění. Kouřil, protože věděl, že mu něco schází. Nemohl s tím přestat, neboť by pak sotva spočítal to, co zůstalo.
Nikdy nevěnoval pozornost tomu, zda mu to ubližuje. Pod střešním oknem, kterým do jeho bytu pronikala trocha světla, se krčila malá rostlinka konopí, o kterou láskyplně pečoval, stejně jako ona o pečovala něj. Nestrachoval se o své zdraví, věděl, že jeho čas tak jako tak přijde.
Nadechl čerstvý, studený vzduch. Bude zima, pomyslel si a zapnul si bundu až ke krku. Sklepával popel na zem a dál zíral do kaluže. Je až k podivu, že s ním ohromná exploze ani nehnula.
Z budovy zmateně vyšel zavalitý muž a Richard si s ne zrovna provinilou radostí představil, jak na mokrém chodníku padá a bezděčně se tomu usmál. Nevšiml si, že na sebe trousí cigaretový popel.
"Hej," zvolal na něj tlouštík naléhavě a břicho se mu zatřáslo. Komicky rychlým krokem k němu přispěchal a Richard mu věnoval tázavý pohled. Tlouštík s umazanou tváří a rozklepanýma rukama se s ním ale nepřišel hádat. Tentokrát ne.
"Všechno je v hajzlu." řekl a Richard nepotřeboval vědět víc.
Teprve teď si všiml, že má ruce od krve. Třásl se jako v zimnici a i jeho obličej, který mu obyčejně byl tak protivný, vypadal jako tvář nebezpečného zvířete, které zkrotlo po bolestivém úderu a bojí se další rány. Poplácal korpulentního kolegu po rameni a odkašlal si. Cigaretu zahodil do kaluže, kde nepřátelsky a vyčítavě zasyčela.
"Zavolali jste někoho?"
"Už sem jedou."
"Můžem jít dovnitř?"
"Vchod je skoro celej zasypanej." pokrčil tlouštík rameny, stále v třesu.
"Uvidíme, co se dá dělat." poznamenal Richard a vyrazil směrem do budovy. Cítil, že je to jeho povinností. Všichni tušili, že se jednou důl zhroutí. Dennodenně tam chodili s tím, že je jejich obživa může pohřbít nadobro. Všichni tedy věděli, že mohou zemřít.
Richardovi zachránila život jeho smrtící závislost.

Nymfí frustrace

12. prosince 2017 v 22:14 | Kira
"Dlouho jsme se neviděli" poznamenala laškovně.
Nevěděla, jak dlouho tam čekala. Silonky jí chladně obepínaly stehna a v deseti stupních pod nulou přestávala cítit nadvládu nad svým tělem. Vyzývavě krátká sukně se zavlnila, když se vydala blíž k němu. Vzpomněla si na doby, kdy je nosila denně. Kratší a kratší sukně, malý prsa hravě podepřený vycpanou podprsenkou, pohled lovkyně. Milovala, jak se na ni dívají. Cítila se mocná. Vnímala svoje vlnící se boky a pohledy ostatních se stávaly její duševní potravou. Hodně věcí se změnilo. Nymfa už nepotřebovala být lascivní, aby se cítila krásná. Zamilovala se do vlastního těla. Uměla stát před zrcadlem a něžně obdivovat svoje přednosti. Kdyby našla někoho, kdo by toužil po ní stejně jako ona sama po sobě…
"Ahoj." vyhrkl překvapeně snad ještě hlubším hlasem, než měl kdysi.
"Co tu-" začal, ale pak se k němu pevně přitiskla. Vůně cigaret ji přitáhla blíž.
"Máme něco rozdělanýho, nemyslíš?" zašeptala a on ji pohltil svýma tmavýma očima. Jeho ruce se pomalu vydaly po jejích zádech a zmizely pod sukní. Přestože byly studené, v pánvi se jí rozlila vlna pulzujícího tepla. Usmál se, zmáčkl ji, a ona věděla, že je ztracená.
Když vešli do jeho malého bytu, přešel ke kuchyňské lince a začal si rozepínat bundu.
"Dáš si něco k pití? Čaj, kafe… cígo?"
zeptal se a vytahoval ze skřínky dva hrníčky.
"Dám si tebe" řekla a stáhla si tričko.
Zimou ztrápený bradavky se rozhodly zaujmout jeho pohled, a když zahodila sukni kamsi za sebe, neovládl se a hrníčky upustil.
Přiběhl k ní, rychlým pohybem ji vzal do náruče a zbrkle ji hodil na postel. Nespouštěl z ní oči, zatímco si sundával kalhoty. Hltal ji všemi smysly. Když se přidal k ní, nebyly žádné další vrstvy, které by bylo potřeba svlékat.
"Věděl jsem, že jednou přijdeš. Vím, jak moc jsi mě chtěla." poznamenal a hrubě jí zmáčkl prso. Tak nějak tušil, že se jí to bude líbit.
Ty dvě věty se v ní rozezněly a ona pocítila vnitřní zmatek. Pak ji zalilo známé teplo a zadívala se mu sebevědomě do tváře.
"Buď ticho a prostě mě šukej."
A nemusela mu to říkat dvakrát. Doufala, že se tím konečně vyplní ta vnitřní prázdnota, kterou ty roky toužila vyplnit. Kolikrát o něm přemýšlela. Kolikrát chtěla jen tak přijít a učinit z něj svou další oběť.
A teď tu byl. Byl tu a dával náležitě najevo, že se mu to líbí. To měla ráda. Milovala odezvu. Zvlášť, pokud šlo o něj.
"Bohyně." zalapal po dechu a lačně ji líbal. Cítila každý centimetr jeho horké kůže na té své. Vnímala každý jeho pohyb a s každým dalším chtěla víc. Chytil ji za vlasy a hrubě ji učinil svou. Byla jako feťák, co dostal svoji vytouženou dávku. Věděla jen, že s ním chce zůstat a umřít ve věčným houpání boků. Cítila, jak se jí na rty dere další "miluju tě", a tak radši skousla rty a hodlala ho naprosto vyřídit. Když se udělal, padl na ni známý pocit prázdnoty. Ležel na posteli a oddechoval. Usmál se na ni. Co mi řekneš?, pomyslela si a opatrně se na něj usmála taky.
"Byla jsi dokonalá." řekl a vstal z postele.
"Kam jdeš?" zeptala se a rychle se posadila.
"Musím jít. Pojď, za chvíli ti určitě něco pojede."
Nymfa vstala a rychle se začala oblékat. On zmizel ve sprše. Když se vrátil, byla pryč.
Seděla na lavičce a do vlasů jí padal sníh. Cítila se prázdně. Využitě. Nakrmená a přitom hladová. Vzpomněla si na jeho tělo a opět v ní vzplál ten lačný plamínek. Věděla, že to nebylo poprvé, ani naposledy. Věděla to až moc dobře a začala brečet. Bylo těžké žít sama se sebou, když jí plameny chtíče spalovaly rozum. Pak ho spatřila.
"Nikam nemusím. Vrátíme se?" zvolal na ni.
Byla ztracená. Toužila jen být jako všichni ostatní. Závislost k ní přirostla, jako by byla odjakživa její součástí. Slzy se jí zaleskly na tváři.
"Co je?" zeptal se, "Seš snad zhulená?"
Rychle si otřela slzy.
"Ne, jsem v pohodě." řekla a vydala se za ním jako otrok svého chtíče.
Věděla, že jeho to stejně nezajímá.
A nikdy nebude.
 
 

Reklama