Nový článek

3. října 2018 v 14:33 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Začíná to být vážné. Od nástupu do maturitního ročníku na mě ulpěl tíživý pocit budoucního rozhodnutí. Psaní maturitní práce pozřelo téměř celé mé prázdniny i září. Stres z maturity a maturitní práce si ale na mě začíná vybírat svou daň. Od nástupu do školy, kde všichni profesoři až sadisticky natěšeně upozorňují na maturitu, mě začalo bolet na hrudi. Občas mě zkrátka začne divně píchat v hrudníku a já začnu panikařit. Doktorka mi změřila tep a pak mi s kamennou tváří řekla: "Je to psychosomatický. Nebuď ve stresu a najdi si psychologa."
Korunku celé situaci nasadila, když se mě zeptala, z čeho se stresuju. Z maturity, samozřejmě.
"A maturuješ proč?" - ehm, protože se musí, paní doktorko?

Poslední dobou to nějak psychicky nezvládám. Nebýt mého muže, nevím, co bych dělala. Všichni vypadají tak nadšení ohledně své budoucnosti, směrem, kterým se vydají. Když říkám, že půjdu jen na místní vejšku, abych měla titul, všichni si ťukají na čelo. Já prostě nechci do Prahy. Radši zůstanu tady a budu si šetřit peníze, které bych jinak dala do nájmu. Radši si ty peníze spolu s Božkým odložíme stranou na budoucí bydlení. Česká národní banka si totiž myslí, že na bydlení mají nárok jen bohatí lidé. My, co si nemůžeme jen tak koupit dům za tři miliony, budeme bydlet v krabicích.

Já nikdy neměla tu představu "půjdu studovat a budu strašně úspěšná a budu mít kariéru a blablabla". Mým největším snem je malý dům u lesa, dvě až tři děti, milující manžel. Pro někoho málo, pro někoho moc, pro někoho nepochopitelné, ale pro mě smysl života. Tak neskutečně se těším na vlastní rodinu. (Téměř) manžela už jsem našla, ale ještě mě čeká studium a pak hledání práce..
A to mě deptá. Moji rodiče mě totiž pořád tlačí, že vejšku mít musím. Když pak ale vidím, jak i lidi s vejškou mají problém vůbec něco najít, protože titul má dneska každej, to je taky smutný. Zároveň ale všechno, co mě baví, nemá šanci mě uživit. Baví mě psát. Baví mě péct. Baví mě být kreativní. Baví mě masírovat. Baví mě jazyky. Ale co můžu dělat? Cukrářku za 13 tisíc čistýho? Psát bulvární články o někom, koho mi zrovna nakážou? Sedět někde daleko od domova a překládat někomu nějaký žvásty? Chtěla bych pomáhat lidem. Chtěla bych dělat něco, co má smysl. Nechci lidi klamat a strkat je do něčeho, z čeho budou něšťastní. Chci dělat něco, co ve mně vyvolá dobrý pocit. Ale co, co mám dělat?

Na tohle mi nikdo neodpoví. Jedna profesorka z našeho gymplu si o tom se mnou dnes povídala. Vypadala tak nešťastně, když jsem jí řekla, že prostě nevím, kam jdu, a doufám v zázrak. Ale co dělat? Co dělat, když nemám ty vyžadované talenty, potřebné pro dobře zaměstnatelného člověka?
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 38.5% (79)
Dopisy panu X 8.3% (17)
Poezie 13.7% (28)
11:11 8.8% (18)
Příběhy 4.4% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.3% (15)
Záblesky romantiky 4.4% (9)
Úvahy 8.8% (18)
Témata týdne 5.9% (12)

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 3. října 2018 v 17:59 | Reagovat

Doktorka se ptá proč maturuješ :D tomu teda nasadila korunu :D asi za jejího mládí školní instituce ještě neexistovaly :D
S bydlením je to teď opravdu strašné, byty nejsou a na hypotéku nedosáhne už tolik lidí. Teď mám sice stálé bydlení, ale jestli bych se jednou chtěla přestěhovat do města (vážně o tom uvažuju), měla bych si šetřit opravdu hodně.
Neznám snad nikoho, kdo by měl vysokou školu a neměl práci, nevím, odkud se ten mýtus bere, ale nezaměstnanost vysokoškoláků je opravdu minimální, zvlášť teď za dobré ekonomické situace :) samozřejmě pitomci a nemehla, kteří se ve škole nic nenaučil a jsou neschopní, jsou všude :D

2 overpressure overpressure | Web | 3. října 2018 v 20:30 | Reagovat

Vždycky se zvládneš uživit tím, co tě baví natolik, že je to tvoje vášeň. Vždycky. Někdy to pár let trvá - a člověk si projde vším možným, aby se k té vysněné práci dostal, ale jde to.
Jen musíš opravdu moc chtít, vidět to před sebou... Mít to jako prioritu. Být spisovatelkou. Otevřít si vlastní kreativní pekárnu. Zařizovat krásné originální svatby. Někdy se najde cesta, kterou člověk rozumem nevymyslí..

Je toho tolik!
Držím palce s hledáním a s vírou v sebe sama <3

3 stuprum stuprum | Web | 3. října 2018 v 22:05 | Reagovat

To já bych byl opatrnější s těmi očekáváními. :) Spousta lidi sotva odrostlých škamnům neví, kam se vrtnout. Většinou se prostě něco ukáže. Stačí vytrvat a otevře se další perspektiva. Hlavně neházet flinty do žita. Jít vysněným směrem obvykle zařazuje potřebné programy do tvého bludného mozku, takže aspoň neskončíš pod mostem jako někteří méně nadějní. :)

4 R. R. | Web | 4. října 2018 v 6:51 | Reagovat

vnímáš to zbytečně pesimisticky. taky nevím, co budu dělat. ani nevím, jestli jdu na dobrou vejšku a už vůbec, jestli mě vezmou. no a co? mám dost problémů už takhle, nebudu se přece zbytečně stresovat ještě něčím, co je vlastně úplně nepodstatný. práci mám už teď, vím o sobě, že když je vůle, všechno ostatní přijde dřív nebo pozděj. vysokou beru jako novou zkušenost, kdo ví, co mě to naučí. a maturita? i kdyby se nepovedla napoprvé, vždyť je to jedno, na to se nikdo neptá.
z osobní zkušenosti bych spíš nebyla tolik upnutá na přítele. je to blbý, když se ti pak zboří celej svět.

5 Nany Nany | 4. října 2018 v 11:29 | Reagovat

Já bych se té doktorce nesmála, že se ptá, proč maturuješ. Podle mě se ptala, jestli to má opravdový důvod, proč maturuješ, co pak dál, jestli to vážně potřebuješ - když z toho máš takové stresy. Přece nemá cenu něco dělat jen proto, že se "to musí" (ještě když maturovat se vážně nemusí). Pokud tě něco trápí, nedělej to (leda že bys v tom viděla opravdový smysl, a proto to chtěla překonat). Většina mých spolužáků z gymplu šla na VŠ, ale jedna spolužačka třeba odjela do zahraničí, teď si různě cestuje, našla si i lásku... Vždycky je to na tobě. Hlavně nedělat něco, co nechceš. Ujasnit si priority. Takže otázka "proč maturuješ (nebo děláš cokoliv jinýho)" není debilní. Je to pro tvoje zamyšlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama