Cesta za (sebe)láskou

31. října 2018 v 22:44 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Zamotávám se do hedvábný nostalgie při poslechu nového alba mojí nejoblíbenější skupiny. Moje existence se v tu chvíli nachází ve dvou časových liniích, dělí se a znova se pojí v podivným algoritmu. Je mi 14, je mi 19, mám strach, miluju se, nesnáším se, kolem krku se mi utahuje nekonečná slizká smyčka. Sjíždím po ní jako po rozbitým tobogánu a nemám tušení, jestli mi nějaká uvolněná traverza náhodou neprorazí lebku. Ach, kéž bych věděla, kam se řítím. Neustále zápolím se svými emočními propady. Zkouším vše, co se dá. Chodím spát, píšu, pláču, hádám se s tou vlnou negativity, která mě zaplavuje. Přemýšlím, jaký to má vlastně smysl, proč mě to neustále pronásleduje. Ráda bych ty stavy svedla na pubertu, ale bude mi dvacet, takže tahle výmluva pomalu začíná ubírat na legitimitě. Každopádně se snažím vybudovat si svou těžce získávanou a znovu zatracovanou sebelásku.. Jednu dobu to bylo fajn. Vždycky ale nakonec chytnu ten svůj přeemocovanej stav, chytím šílenej vztek na sebe, a mám pocit, že je všechno moje vina. Vím, není to tak. To jen ta podivná entita, která mě posedne, chce, abych si myslela. V těch stavech se mi vždycky změní pohled na svět. Všechno je černý a nic nemá smysl. Chvíli to trvá, dokud se z toho nevypláču. A pak to ze mě najednou spadne, cítím se lehčí.. a vlastně ani nevím, proč jsem vyváděla.

Každopádně jsou tyhle stavy dost nebezpečný vzhledem k tomu množství vzteku, který se ve mně nějak tvoří. Je to zvláštní. Nemám proč. Asi jsou to ty malinkatý střípky, co se ve mně každej den pomalu hromadí. Ve škole mě drží už jen několik lidí a myšlenka na to, že za pár měsíců odmaturuju a pak se tam nikdy nevrátím. Být obklopená toxickými lidmi mi nedělá dobře. Sice jsem se naučila užívat selektivní hluchotu a nějakým způsobem si z jejich keců tolik nedělat hlavu, přesto jsem ale unavená z některých individuí a jejich sadistické touhy po seberealizaci. Přesto se snažím odpouštět, i když to není tak jednoduché, jak jsem si myslela. Připadám si trochu jako křeček lapenej v tom běhacím kolečku. Systém mě ubíjí pořád víc a víc. Nemůžu se dočkat, až tohle období skončí. V hlavě mi neustále bliká kontrolka "připravuj se na maturitu", zatímco tělo křičí, že je unavený, a mozek pláče, že mu chybí knihy. Sice už se (tolik) nestresuju ohledně budoucnosti, protože to nemá smysl, ale i tak jsem v podivný letargii. Vánoce? Prázdniny? Víkend? Ta slova ve mně vzbuzují jen myšlenky na peníze, co nemám, a na to, že se konečně budu muset připravovat na tu hrozivou maturitu.

Můj sebevztah je poslední dobou velmi kolísavý. Je to tím, že se cítím celkově nanic? Unaveně, vystresovaně?
Budu vůbec někdy bez stresu? Je to v naší době vůbec možné?
Co to je za život, řekl jsi, když se neustále stresuješ, jestli mi nelezeš na nervy, jestli se mi líbíš, jestli nejsi tlustá, jestli nejsi otravná, jestli tě furt miluju. Jakej pak máš vlastně život, když žiješ v neustálým strachu, že mě ztratíš?
Problém je, že se asi zkrátka moc bojím toho, že by mi zase bylo ublíženo. Protože představa, že jednoho dne přijdeš s tím, že už mě nemiluješ, mi trhá útroby. Proto hledám v tvých očích odpovědi na všechny moje otázky. Proto se ptám, jestli se mnou není něco špatně. Nechci totiž chybovat a ztratit tě. Vždyť se stačí jen pohádat a já už nevím, co dělat se svým životem. Cítím takový divný pocit v břiše a nic mě nebaví. Myslím jen na tebe, na tvou naštvanou tvář, na tvou smutnou tvář, na tvůj úsměv, a sladkobolně se snažím přežít tu chvíli. Dneska jsme se zase pohádali. Ležím tu, vyhnanec, přežírám se tu oplatkama, co jsme si dovezli z prázdnin, střídavě pláču a usínám, a v hlavě se mi rozjíždí miliarda konspiračních teorií. Vím, že dnes se nenaučím na test, a vím, že budu ponocovat, protože bez tebe nemůžu usnout. Zítra se probudím, po čtyřech hodinách spánku mi bude ještě hůř, a povleču se dnem doufajíc, že nebude horší, než dnešek.
Netuším, kde se ve mně vzala ta hrozivá nejistota. Vadí ti. Myslíš si, že ti nevěřím. Bože, věřím ti každé slovo, ale to něco ve mně to asi nechápe. To něco se snaží pořád ujišťovat, že je vše v pořádku. Víš, dnes mi došlo, že většinu času jsi spíš unavený a apatický. Že polibky a dotyky a mazlení začínám já. Ta tvoje dokonalá, rozkošná nálada, kdy na mě tak hezky mluvíš, je už jenom ojedinělým jevem. Takový jsi byl na začátku. Takový plný lásky. A můžeš mi stokrát říkat, že jsi zamilovaný, můžeš mi stokrát říkat, že se nic neděje, ale já to cítím. Cítím, že je něco jinak, a nevím co. Mám strach, že je to něco ve mně. Občas se prostě podívám na ten tvůj dokonalý obličej, ty velikánské oči a všeobjímající úsměv, hlavou mi problesknou krásné i smutné chvíle a dojde mi MŮŽU TĚ ZTRATIT VŽDYCKY TĚ MŮŽU ZTRATIT. Ten strach mě neustále užírá, ale je to milionkrát lepší, než žít bez tebe.

Když jsi ustoupil a poklekl jsi přede mě, celý svět se zpomalil. V očích ti zářila světla a já ztratila dech. Opravdu se to dělo. Opravdu sis mě vybral, přes všechny moje šílený stavy a dramata, ty sis mě vybral. Vybral sis mě na tenhle život. A já se budu snažit, abys toho nelitoval. Nevzdám se, už jen kvůli tobě. Protože já udělám všechno proto, abys byl se mnou šťastný.

Tvoje, zasnoubená, Kira
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 38.7% (79)
Dopisy panu X 8.3% (17)
Poezie 13.7% (28)
11:11 8.3% (17)
Příběhy 4.4% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.4% (15)
Záblesky romantiky 4.4% (9)
Úvahy 8.8% (18)
Témata týdne 5.9% (12)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. října 2018 v 23:50 | Reagovat

Brzy budete manželé. :)

2 MOE MOE | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 7:46 | Reagovat

Jéjda ..., drž se Kiri. Nevím jestli to pomůže, ale když mám pocit, že se mi moje polovička vzdaluje, představím si, že spolu nejsme a že bych ji rád sbalil. :-D Pak se to většinou velmi snadno vrací do správných kolejí.
Doufám, že kolísavost bude lepší. Stejně tak i to ostatní. A neboj se, vše zvládneš! :-)

3 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 1. listopadu 2018 v 8:50 | Reagovat

Držím palce :) jinak doporučuju knížku The subtle art of not giving a fuck. Je to nejlepší knížka s "návodem pro život" ze všech, a je napsaná fakt dokonale :)

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:25 | Reagovat

[2]: Moc moc děkuji za podporu, velmi si toho vážím! :) Věřím, že to bude lepší!

[3]: Jů, přesně takovou radu jsem potřebovala! Až budou peníze, hned ji objednávám.

5 MOE MOE | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:33 | Reagovat

[3]: [4]: Wau brát takovéhle rady od uživatele se jménem "howtostaysingle"... Tohle vypadá celkem vtipně :-D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:49 | Reagovat

[5]: My se známe, neměj obavy! :D

7 MOE MOE | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:53 | Reagovat

[6]: Ah tak to jo, už jsem klidnější. :-D

8 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 1. listopadu 2018 v 10:13 | Reagovat

[4]: Mám ji anglicky a ráda půjčím, pokud se mi ještě vrátí :D

[5]: Neboj, nemám v plánu strhnout ji na svou neumím-se-seznámit vlnu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama