Pán a střepy

5. června 2018 v 21:03 | Kira |  Nymfa
Richard se probudil a z pachu jeho vlastního potu se mu udělalo na zvracení. Přemítal, jak to bylo dlouho, co naposledy viděl Nymfu. Posledních pár dní se jen válel a kouřil to, co z jeho ubohé rostlinky konopí zbylo. Usmyslel si, že nejlepším řešením všech problémů je naprostá destrukce mozkových buněk. Když mu došly cigarety a alkohol, ležel na posteli, zíral do stropu a nechal myšlenky, aby se v jeho hlavě tupě převalovaly jedna přes druhou.

Toho týdne se v médiích nemluvilo o ničem jiném, než o pádu dolu. Po tom, co televize vytvořila pár reportáží se srdceryvnou hudbou, se začalo řešit, jak to bude s prací. Richard si dlouho šetřil, a proto mu hledání nového zaměstnání nedělalo žádný problém. Vstal z postele, prázdnou láhev od piva odkopl někam do místnosti a šel se osprchovat. Když se oplachoval, rukou přejel po vystouplé jizvě na krku a otřásl se.

"Martine, prosím, nech toho." křičela jeho matka z kuchyně, zatímco si Richard hrál v pokoji. Slyšel otcovy těžké kroky a jeho hluboký hlas. Zařinčelo sklo. Matka se rozplakala. Může si za to sama, pomyslel si malý Richard. Neměla ho podvádět. Ozvalo se prásknutí dveřmi a otec s flaškou piva v ruce odjel pryč. Matka dole brečela a sbírala střepy.
----------------------------
"Vůbec na mě nemáš čas." poznamenala vyčítavě. Stála u okna ve svém neforemném svetru. Neměl ho rád. Byla to docela hezká holka - levé prso měla o trochu větší, než to druhé, a v poslední době přibrala na stehnech, ale přesto se mu líbila. Měla ale předkus a její výraz ho doháněl k šílenství - nikdy totiž nezavřela pusu. Nevěděl, jestli se třeba nesnažila vypadat víc sexy (na časopisech se takhle ty modelky tvářily pořád), ale on měl vždycky chuť jí ty rty semknout násilím. Když na ni byl naštvaný, představoval si, jak jí tam vletěla moucha. Vždycky ho to rozveselilo.
Zrzavé vlasy jí zasvítily ve slunci. Otočila se na něj a jeho pohled padl na tu otevřenou pusu. Bože, jak on to nenáviděl. Stál tam, opřený o kuchyňskou linku, a lhostejně na ni hleděl.
"Nebaví mě, jak mě přehlížíš. Jako bychom ani nebyli spolu!" zvýšila hlas a vztekle na něj zírala. Dohánělo ji k šílenství, s jakou lhostejností sledoval její výbuchy emocí. Nevzrušeně se jí zahleděl do očí a divně se usmál.
"Vím to." řekl jen.
Zarazila se a ustoupila o krok dozadu.
"Cože?" rozhozeně odvětila. Couvala dozadu a vztek v jejích očích se mísil se strachem.
"Jen jednu věc jsem po tobě chtěl." mluvil s mrtvolným klidem, až jí z toho naskakovala husí kůže. "Jednu věc."
"Richarde, ale já nic-"
"Viděl jsem tě, dohajzlu!" zařval a shodil lahev od piva na zem. Sklo se roztříštilo.
"Richarde, prosím, neudělej nic, čeho bys-"
"TY," zasupěl, "mi nebudeš říkat, co mám dělat!"
Prvotní strach nahradil pocit zadostiučinění. Dívala se na něj a jeho vztek jí byl nádhernou odplatou. Stál tam jako býk s pěnou u tlamy a jí se to líbilo. Nikdo přeci nebude zanedbávat zrzavou krásku! Už měla po krk těch večerů přečkaných u telefonu, který nikdy nezazvoní. Zamčených dveří. Touhy, která přetékala.
Zazvonil jí mobil a zvedla ho. Richard na ni bez mrknutí zíral.
"Ahoj kocoure." zavrněla smyslně. "Ne, nic nedělám. U tebe, nebo u mě?"
Richard se sehnul a pulzující dlaní sáhl po studeném hrdle láhve. To bylo to poslední, co si z toho dne pamatoval.
--------------------------------------------
Do očí mu natekla voda. Promnul si oční důlky a voda kolem něj začala páchnout po krvi. Vylezl ze sprchy a uklouzl na mokrých kachličkách. Ošklivě si narazil záda. Ležel tam a nechápal, jak se tak rychle ocitl na zemi. Po pádu

se na něj vrhla a z posledních sil se snažila ubránit. Dlouhé nehty mu zaryla do krku, ale on její paže silně uchopil jednou rukou, zatímco druhou šmátral po kusu skla, jenž mu upadl. "Ty hajzle," křičela na něj, "za všechno si můžeš sám!" Napřáhl ruku s vražednou zbraní. Ostrý kus skla projel jejím hrdlem. Zatímco z ní vyprchával život, smála se. "Všechno se ti to vrátí, ty hajzle. Budu tě strašit až do konce tvýho mizernýho života." Pak na něm zvadla. Díky, že už je po ní, pomyslel si. Srdce mu splašeně bilo a on pořád nechápal, co se stalo. Pořád v něm koloval vztek. Chtěl ji ze sebe shodit, ale najednou se napřáhla, nečekaně mu vyrvala z rukou kus skla a škrábla ho do krku. Neměla sílu udělat víc. Možná tě nevezmu s sebou do pekla, ale dostaneš se do něj sám, pomyslela si, než konečně zemřela.

vstal ze země a oblékl se. Je čas vyrazit do města. Možná někde potkám Nymfu, pomyslel si a jizva na krku ho začala pálit.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.1% (79)
Dopisy panu X 8.4% (17)
Poezie 13.9% (28)
11:11 7.9% (16)
Příběhy 4.5% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.4% (15)
Záblesky romantiky 4.5% (9)
Úvahy 8.9% (18)
Témata týdne 5.4% (11)

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 8:54 | Reagovat

pevně věřím že to jednou uvidím v knihkupectví:)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 6. června 2018 v 11:09 | Reagovat

[1]: Ach, to je od tebe tak milé <3 Tohle je jen spíš takový pudový hromosvod :) ale poezii bych vydat určitě chtěla :)

3 Lucka Lucka | Web | 6. června 2018 v 15:44 | Reagovat

Píšeš hrozně zajímavě a poutavě. :-)

4 Mora Leray Mora Leray | Web | 6. června 2018 v 18:10 | Reagovat

Velmi dobře napsané, opravdu se mi to zamlouvá. :-)

5 stuprum stuprum | Web | 7. června 2018 v 2:57 | Reagovat

Těší se na ni. Až s ní bude sám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama