Nymfa a Kráska

25. června 2018 v 23:10 | Kira |  Nymfa
Byly tři hodiny ráno a Nymfa tupě zírala do stropu. Modřiny na krku se začaly pomalu vytrácet, ale deprese a pocit zmaru exponenciálně narůstaly s každým uplynulým dnem. Zahleděla se na dorůstající měsíc a přemýšlela, jestli někdy bude schopna zaplnit to prázdné místo v srdci (a klíně?). Žaludek ji bolel hladem, ale úzkost ji zaplnila natolik, že jen myšlenka na jídlo vyvolávala hrůzné pocity. Měla bys něco sníst, pomyslela si. Zvedla se na posteli a v hlavě jí začalo pulzovat. Když se vymrštila z postele, zatmělo se jí před očima a nohy jí zeslábly.
Sedla si na podlahu a zadívala se na displej telefonu. Jako bys ho zajímala, pomyslela si sama pro sebe a zabolelo ji to, jako by si vrazila nůž do břicha. Telefon začal zvonit.

"Taky nespíš, Nymfo?"
"Krásko moje, jako by se dalo."
"Nechceš přijít ke mně? Mám tu víno."
"Že váháš. Vyjdeš mi naproti?"
"Tobě vždycky, ty moje zoufalko."
Nymfa vyplázla jazyk a hodila na sebe první kraťoučkej kus oděvu, co našla.

Venku hustě pršelo a světla pouličních lamp se spouštěla s jejím stínem. Podpatky klapaly na mokrým chodníku a Nymfu napadlo, co kdyby se tu pán zničehonic zjevil. Vybavila si stisk jeho rukou na svém krku a tu nádhernou tíhu jeho těla na jejím... nedostatek vzduchu... on mě asi zabije
Vytrhla se z přemýšlení, když někdo v domě přes ulici rozsvítil barevná vánoční světýlka. Vzpomněla si na jednu noc strávenou u Krásky, jak opile zpívaly svoje oblíbený songy. Vzpomněla si, jak usínaly vedle sebe a dodalo jí to pocit vnitřního souznění, jaký už delší dobu s nikým nezažila. V dálce se zaleskly Krásčiny opalyzující tyrkysový vlasy. Měla na sobě vysoký podpatky, v kterých dokázala chodit jako šelma na lovu - tichá a zabijácká. Krátká sukně laškovně objímala její vlnící se boky. Na to, kolik v sobě měla vína, vždycky dokázala jednat půvabně.
"Není ti zima?" zeptala se Kráska, když se Nymfa ohnula pro klíče a odhalila jí tak většinu své země zaslíbené.
"Ne tolik, jako s ním." zašeptala hořce a chytila Krásku za ruku.
Kráska se na ni bolestně zadívala a stiskla jí dlaň.
"Pojď. V doupěti zlomenýho srdce máš vždycky dveře otevřený."
Nymfa si vybavila těch pár chlapů, kvůli kterejm Kráska ničí svoje tělo jak vnitřně, tak zvenku. Smísil se v ní smutek se vztekem jako koktejl, kterej tě na konci propitýho večera galantně doprovodí do škarpy. Zaškobrtla a Kráska ji musela chytit.
"Promiň. Za všechno můžou chlapi." řekla Nymfa a Kráska jen kývla hlavou.

Seděly na Krásčině posteli a smály se nějaký kravině, kterou jedna z nich plácla. Nymfa zažívala svůj vlastní malej stockholmskej syndrom a toužila vrátit se do spárů svýho věznitele. Kráska zase barvitě vysvětlovala, kterému svému trýzniteli by urvala nádobí jako prvnímu. Nymfa se rozesmála.
"Má to vůbec smysl?"
"Co?"
"Hledat je. Milovat je. Spát s nima." vybavil se jí jeho -
"Hej ty, vrať se do světa mimo jeho kalhoty, jo?" cvrnkla ji do nosu Kráska a zasmála se.
"Promiň. Je to těžký. Jako by mě měl na neviditelným vodítku." Kráska vzdychla.
"Notak." zadívala se Nymfě do očí.
Nymfa hleděla do těch studen smutku opepřených jiskřivýma třpytkama naděje. Zatoužila najednou vlít do ní všechnu svou naději, všechnu svou lásku, prosvítit její duši, aby všichni krev sající netopýři opustili její krásné, alabastrové, potetované tělo. Položila ruku na její zjizvené předloktí a začala mezi jizvami malovat malé obrázky. Kráska se na ni tázavě dívala. Olízla si rty a začala hladit jizvy na Nymfině ruce.
"Zasloužíš si, aby tě milovali všichni chlapi světa." zašeptala Nymfa krásce a něžně ji pohladila po tvářích.
"Možná, že to nepotřebuju." poznamenala Kráska šeptem a spojila jejich rty.
Nymfa cítila, jak jí vzplál ten plamínek v podbřišku, a obepnula svoje nohy kolem Krásčina pasu. Nevěděla, jestli si teď třeba jen neléčí svoje hluboký rány po těch kreténech, ale věděla, že i jako náplast předá Krásce aspoň trochu lásky, kterou potřebuje. Rychlým pohybem zničila Krásce krátký top s knoflíčky a když jí Kráska svlékla šaty, přitiskly se k sobě, aby cítily svá srdce navzájem tlouct.
"Zachráním tě, když mě teď zachráníš taky." zašeptala Nymfa a spustila se se svou spřízněnou duší, se svou nejlepší přítelkyní, se svou poslední nadějí, a měla pocit, že její houpající se boky pomalu ale jistě léčí všechno, co ji kdy bolelo.
Vybíjely si svoje bolesti, svoje strachy, svoje zvrhlý touhy, a když konečně obě pod vlivem alkoholového opojení nemohly popadnout dech, usnuly nahé vedle sebe a světýlka se jim promítala do snů.

Když ráno vstaly, bylo to zvláštní. Krom šílený bolesti hlavy i včerejší večer zůstal poněkud neobjasněný. Nymfa Krásku naposledy něžně políbila a věděla, že je asi svedl dohromady jen opilý démon zoufalství. Vzpomněla si na její nahé tělo a vzrušilo ji to. Najednou se jí vybavil pánův naštvaný obličej a zamrazilo ji. I když ji miluje, Kráska asi vždycky bude potřebovat něco víc, než jen ženský tělo. Smutně se na ni usmála a pohladila ji po paži.
"Miluju tě, Krásko." řekla tiše a vydala se k odchodu.
"Já vím." zašeptala Kráska a zadívala se na svoje jizvy. První, druhý, první, druhý, četla tiše jejich jména z každého zářezu a toužila, aby alespoň jeden na chvíli znovu obrátil svou pozornost směrem k ní. Měla Nymfu ráda, ale jejich souznění bylo až moc silný na to, aby se jen tak bezhlavě vrhla do vln závazků.
Možná později, až budeš v srdci mít místo jen pro mě, pomyslela si a upřela pohled na kalhotky, co jí tu po Nymfě zbyly.
Dokud je tu on.. pomyslela si a začala uklízet prázdné lahve vína.
Nymfa odcházela a každé kaluži viděla ten záblesk naděje v Krásčiných očích. Usmála se, dokud jí pohled nespadl na čísi boty. Když zvedla zrak, tiše vykřikla.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.1% (79)
Dopisy panu X 8.4% (17)
Poezie 13.9% (28)
11:11 7.9% (16)
Příběhy 4.5% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.4% (15)
Záblesky romantiky 4.5% (9)
Úvahy 8.9% (18)
Témata týdne 5.4% (11)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 26. června 2018 v 4:14 | Reagovat

Nejlepší jsou ty kalhotky, co zůstavají po slečnách, co?!
Milý detail. :D

2 Madame Luc Madame Luc | 26. června 2018 v 10:44 | Reagovat

Nejdražší Kiro, hltám jeden řádek za druhým a neposkytuje mi to dostatečný uspokojení, protože bych si přál číst dál, do nekonečna. O Krásce a Nymfě a jejich ovíněnym souznění, který jim poskytlo trochu útěchy od každodenních strastí. Jsi úžasná, tvoř dál takhle dokonale, protože pokud ne, tak z toho budu mít abstinenční příznaky. Zbožňuju tě <3

3 hedd hedd | Web | 26. června 2018 v 20:29 | Reagovat

Jestli někdy něco vydáš, tak to chci číst! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama