Rajdím

4. ledna 2018 v 19:17 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Včera jsem si řekla: "Chci se zas cítit hezky, budu rajdit." Pojem rajdění vznikl mezi mými kamarádkami a značí děj, kdy si holka vezme šaty a sluší jí to. Takže prostě rajdíš. Naneštěstí jsem si k onomu ději vybrala fakt nevhodnou dobu.

Zrovna jsem dočetla poslední díl série Temná věž od Stephena Kinga. Dočetla jsem ho v půl šesté ráno. Ten konec mě naprosto roztříštil a já brečela vztekem, že to tak skončilo. Nalila jsem do sebe kafe, protože jsem celou noc nespala, a doufala jsem, že mě to nezabije (kafe i ten nespánek).Když jsem se pak nasoukala do krajkových silonek, rudý sukně a černýho trička, nemohla jsem mít lepší pocit. Předešlý den jsem strávila asi pět hodin odbarvováním, dobarvováním a obarvováním vlasů, abych měla červený konečky. Rodiče sice namítli, že to bude vypadat strašně (jak jinak), ale poté s překvapeným výrazem usoudili, že je to super.

Vzala jsem si boty na podpatku, ale jelikož nesnáším nakupování bot a o botách samotných nic nevím, nedošlo mi, že do nich poteče. Vyšla jsem z domu a v mírném kopečku jsem se téměř poroučela k zemi a došlo mi, že je to špatný nápad. Následně poté jsem dostala ošklivou předtuchu, že spadnu a tramvaj mi usekne nohy, nebo tak. Naštěstí se žádná amputace nekonala, a já si pomyslela, že třeba ten den nebude tak zlý. Když jsem dojela do města, kde mám školu, po vylezení z tramvaje se počasí rozhodlo, že bude vánice, a tak byla vánice. Vlasy se mi po pěti vteřinách proměnily v nacucaný červený chaluhy. Po chodníku se rozprostírala taková ta sněhová břečka, kterou jsem odhodlaně zdolala, ale v botách mi čvachtalo a začaly mi mrznout prsty. Kamarádka mi dobrosrdečně nabídla rámě a pomohla mi doklopýtat do školy. Ve škole jsem si užila pár hezkých chvil, kde mi lidi říkali, že mi to sluší.

Pak jsem si usmyslela, že příteli koupím nějakou maličkost k šestnáctiměsíčnímu výročí. Když jsem zjistila, že mám na účtu politováníhodných 12,52 koruny a v peněžence asi 17 korun, došlo mi, že budu muset být hodně originální. Pak mě napadlo, že mu jako netypickou pozornost koupím nějakou řezanou kytičku z květinářství. Občas tam mají něco, co stojí třeba deset korun, ale je to hezký. Když mi konečně padl do oka tulipán za pětadvacet, došlo mi, že bych ho musela platit na dvě půlky. Zahanbeně jsem si šla sednout na lavičku a čekala jsem na tramvaj domů. Občas kolem mě někdo prošel a třeba zapískal, ale mou pozornost upoutal exemplář, který ani nepotřebuje diakritiku. Prošel kolem mě, řekl "cus" a pak šťastný z mého úsměvu odešel. Kdyby věděl, že jsem se usmívala jemu.

Cestou domů nám tramvaj najednou zastavila a kvůli výluce jsme museli počkat na autobusovou náhradní dopravu. Tak na zastávce čekalo asi 150 lidí, co se tam nasbíralo, a kouzelný autobus stále nikde. Moje prsty na nohou začaly zamrzat a šíleně to bolelo. Stát na těch podpatcích taky bylo šílený. Tak jsem tam stála, vyrajděná, mrznoucí, bez kytky a naštvaná. Příteli jsem psala zoufalé zprávy a nabídl mi odvoz, až dojedu na konečnou. Tím se ale překazil můj plán mu něco koupit. Nakonec nám po půl hodině přistavili tramvaj a jeli jsme světelnou rychlostí. Z okýnka jsem pak zahlédla reklamu na květinářství na předposlední zastávce, a tak jsem vystoupila a opatrně jsem se vydala z kopce.

Ono květinářství ale už dávno neexistovalo. Zoufale jsem prošla do Albertu a řekla jsem si, že mu aspoň koupím sušenku. U pokladny jsem si prohlédla obsah peněženky a to, co jsem celou dobu považovala za desetikorunu, byla dvacka. Takže jsem bývala mohla koupit ten zatracenej tulipán, ale už bylo pozdě. Nakonec jsem se pět set metrů dokodrcala na konečnou zastávku rozbahněným sněhem, moje nohy společně se mnou zpívaly labutí píseň. Přítel přijel s čistými ponožkami a zimními botami. Nakonec jsem se šla vyfotit na pas (na pátý pokus, kde můj obličej vypadal ještě hranatější než dřív, jsem to už přijala) a doma jsem den zakončila výrokem "Kašlu na to, budu ošklivá."

Přítel mi ještě teď vyčítá, že chodím v zimě v sukni. Cítím se tak trochu beznadějně. Asi jako tenhle (varování, video je naprosto úžasná blbina). No, snad se to nějak zlepší. Nový vlasy a rozhodnutí na sebe zase patlat řasenku ze mě zase trochu udělalo hezkého člověka. Teď už jen vydržet a nebýt na sebe zbytečně ošklivá.
Držte se, mí drazí. Vaše Kira
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.5% (64)
Dopisy panu X 8.6% (14)
Poezie 14.8% (24)
11:11 7.4% (12)
Příběhy 4.3% (7)
(Nejen) tramvajové romance 8% (13)
Záblesky romantiky 3.1% (5)
Úvahy 9.3% (15)
Témata týdne 4.9% (8)

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 4. ledna 2018 v 19:28 | Reagovat

A ten tulipán jsi tedy nakonec koupila ?

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 20:30 | Reagovat

[1]: Nekoupila, opravím to :)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 4. ledna 2018 v 21:46 | Reagovat

jak se daří tak se daří....ty vlasy musí vypadat super:-)líbí se mi taková originalita

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 6:32 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, hodila jsem sem fotku do nového článku, včera se mi to tu nějak vzpíralo :)

5 hedd hedd | Web | 5. ledna 2018 v 18:14 | Reagovat

Pf, vyčítat, že v zimě nosíš sukně... Nenosím celoročně nic jiného! :-D  :-D Ale je fakt, že s teplýma punčocháčema a spodničkou - možná bude polární pes zakopán spíš tu? 8-O  :-D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 22:08 | Reagovat

[5]: Jo, mít tak peníze na spodničku :D taky bych to nejradši nosila celoročně..

7 Kocomour Kocomour | Web | 9. ledna 2018 v 22:19 | Reagovat

Takže to je takový popis rajdění expectations vs reality? :D Ale nakonec to vypadá na dost dobrý úlovky, hlavně ten Mr. cus. ;) Dobrá práce! ♥

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | Středa v 21:44 | Reagovat

[7]: Ano, ale ne vždycky se mi daří obalamutit i moji povahu se sklonem k trapasům a nepříjemným situacím :D A už lovit nepotřebuju - díky bohu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama