Nymfa a střepy

6. ledna 2018 v 0:24 | Kira |  Nymfa
Richard při cestě domů vrazil do značky a začal do ní vztekle bušit. Neměl zdání, proč byl tak naštvaný. Možná byl jeho vztek jakousi kompenzací smutku - ostatně toho dne zemřely desítky lidí. Patrik, muž, se kterým jezdil autobusem do práce, zrovna splatil byt. Filip mu před měsícem ukazoval fotky jeho prvorozeného syna. Richardův šéf, Viktor, už měl jen poslední týden do důchodu. Jenže teď měli důchod všichni. Jen on zůstal, aby přemýšlel nad vším, co všichni kolem ztratili.
Klíče zachrastily v zámku jeho bytu.

Otevřel dveře a ucítil známou vůni dřeva a černé kávy. Posadil se na pohovku a zapnul televizi. Bylo kolem sedmé a s Jakubem byli domluveni, že půjdou na pivo. Bohužel, Jakub byl mrtvý. Richard chvíli lhostejně sledoval zrnění a potom televizi opět vypnul. Upřel pohled na rostlinku pod střešním oknem, jež vypadala v chabém osvětlení jeho bytu jaksi sklíčeně. Na chvíli v ní zahlédl sám sebe a šel si sednout vedle květináče. Když se dotkl hlíny, zjistil, že je úplně vysušená. Prohlédl si zvadlé listy a vzpomněl si na ruce, vztahující se k němu z temnot. Najednou začal litovat, že místo něj nepřežil někdo s ženou, dítětem, splaceným bytem a schopností zalévat květiny. Ještě jednou si pořádně prohlédl umírající rostlinu a rozplakal se.
Na střešní okno začaly dopadat obrovské, mazlivě huňaté vločky. Začal přemýšlet, kolikátá je to vůbec zima, a jakto, že za svých třiatřicet let života nedokázal vybudovat nic, co by v jeho životě tvořilo nějaký konzistentní bod. Něco, co by ho nutilo dělat víc. Zvládnout víc.
Dveře zavrzaly v pantu.
"Pane?" zašeptal známý hlas.
Richard se prudce ohlédl.
"Co tady děláš?" vyjel na ni ostře.
Nymfa ucouvla a zorničky se jí zděšeně stáhly. Bez dechu na něj zírala a pomalu couvala zpět.
"Promiň, já..-"
"Copak si takhle chodíš ke každýmu, komu se zkurvil zámek na dveřích?!" zvedl se a prudce oddechoval. Neměl vztek, byl vyloženě nasranej. Všichni z práce umřeli, on nemá nic a tahle malá štětka z něj chce vysát poslední zbytky života. Neměl na ni sílu. Odhadl ji jinak, doufal, že to bude ten typ, se kterou se vyspí a ta pak zemře žalem, že ji využil. Zdálo se, že se jí to líbí. Líbí se jí být využitá. Využívali se navzájem? Nevěděl.
"Jestli si myslíš, že tě budu nosit na rukou a místo hokeje koukat na debilní romantický komedie, tak se dohajzlu pleteš, holka!", křičel, "Ty seš jen na šukání, rozumíš? K ničemu jinýmu."
Nymfa zavřela oči. Její obličej vypadal smrtelně klidný.
Byla do něj zamilovaná? Samozřejmě. Už od první chvíle, kdy ji spontánně políbil a ona na to pak myslela celé týdny. Během své životní cesty se ale postupně učila ty pocity pohřbít. Zasypávala je půdou nenávisti, a vždycky, když se vzpomínky na něj snažily vynořovat, pohřbila je s chladným sebeovládáním ještě hlouběji. Ale ona ho zavedla zpět do svého života. Teď tu byl a ona neměla jinou možnost, než to všechno přesouložit. Vyšukat si ho ze srdce. Aspoň na chvíli.
"Já vím." řekla.
Překvapilo ho, s jakou pokorou mu to řekla. Hlavou mu projel pohled na ruku vykukující ze sutin a otřásl se. Věděl, že tuhle noc bude obtížné zvládnout sám.
"Vím, že mě nepotřebuješ, tak jako já tebe." hlesla smířeně.
Díval se jí do očí a nevěděl, co říct. Ostatně, říkala pravdu. Ale jak se jí rýsovala prsa v tom tričku-
V její tváři se něco změnilo. Všiml si krátkého záblesku vzteku, jenž jí projel očima.
"A víš co, mě nebaví, aby se mnou furt někdo vyjebával. Čau." řekla a otočila se. Červené vlasy v tom pohybu zahořely mocným plamenem. Chvíli fascinovaně obdivoval jejich barvu, poté zrudl.
"Vážně? Po tom, co přijdeš a zamotáš mi hlavu?"
"Byla to chyba." řekla a myslela to upřímně, přestože to zjištění bolelo.
křičel a ona s prásknutím dveří opustila jeho byt.
Richard popadl skleničku a mrštil jí o zeď.
Střepům, co se do něj zaryly, nevěnoval pozornost.
Nymfa si s pláčem uvědomovala, že vše, co řekl, je pravda. Zvlášť to poslední.
Obrátila tvář k nebi a nechala vločky, ať jí tajou na tváři. Potřebovala nějak zmrazit ten chlad, co v ní Pán zanechal. Její neviditelná pouta se začala stahovat a ona s nevolí zjišťovala, že po něm touží ještě víc.
"Špatné nebo správné? Když zavřu oči, je to stejné." řekla potichu a vyrazila domů.
Richard ji sledoval z okna a přemýšlel, zda je to naposled, co ji vidí.
Svou krví napsal na zeď její jméno a pak svoje, protože nechtěl být v noci sám.
Zíral do prázdna a proklínal den, kdy podruhé přežil svou smrt.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. ledna 2018 v 3:02 | Reagovat

Ta nymfa je vskutku jak živá, zato ten chlapec nemá žádnou fantazii! Se sklenkou nikdy nejsi sám. :-D

2 Eliss Eliss | Web | 6. ledna 2018 v 10:55 | Reagovat

Možná je osud ještě jednou svede dohromady...

3 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 12:54 | Reagovat

[1]: Co se týče fantazie, v jistých ohledech jí má dost, ale v jiných celkem selhává :D Stejně vím, že v nitru je to žárlivej agresor (a to mu ty sklenky přijdou k dobru). Ono se to ještě rozjede...

[2]: Zavede, ale nebudou to radostná setkání, i když se tak budou zdát..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama