Nikdy

23. ledna 2018 v 12:47 | Kira |  Témata týdne
Zabouchl kufr auta a letmo se ohlédl. Klečela na kolenou, na stejné cestě, na které se za ním tak šťastně rozeběhla, když poprvé přijel. Hleděla prázdným pohledem a věděl, že pro ni musí být šíleně těžké nebrečet. Rty se jí třásly v jedné semknuté čárce. Přemýšlel, co se jí asi honí hlavou. Nevěděl, jak se má rozloučit, a tak prostě otevřel dveře a nasedl do auta. Vzadu se ozval dušený výkřik. Nastartoval a zadní světla auta ji na chvíli oslepila. Zmizel v džungli projíždějících aut a ona vstala.
Vyběhla kopec a vzpomněla si, jak pro něj fotila dům a parkovací místo, aby viděl, kam přijet. Skoro u toho umřela. Zamotala se totiž do pavučiny a po holém břiše se jí procházel obrovský pavouk. Setřásla ho, ale uskočila do silnice. Bylo to těsné. Projíždějící auto uhnulo, zatímco řidič bezpochyby uvnitř nadával.

Nejdřív ji napadlo, že bude utíkat. Rozmyslela si to téměř okamžitě, když jí došlo, že by se stejně po chvíli svalila na zem v záchvatu kašle (a jak se znala, jen tak by už nevstala). Místo toho se zahleděla na dům. Věděla, že každý krok bude těžší a těžší, protože atmosféra byla přehlcená vzpomínkami na něj.

Když přišla do pokoje, jako první ji uhodila prázdná postel. Jeden polštář, jedna deka. Svoje si odnesl. Na zdi byly pořád jejich otisky rukou a nad nimi nápis MILUJU. Dělali ho spolu, když spolu chodili asi tři měsíce. Položila ruku na jeho otisk a přemýšlela, jestli ho bude moci přemalovat. Věděla, že se na něj nezvládne dívat, ale že ho nedokáže dát pryč. Pod otisky na komodě stály rámečky s fotkami. Vedle komody stála polička, kterou koupil. Nechal ji tu. Další nesmazatelná vzpomínka na jeden hezký den v IKEA a měsíce soužití. U počítače stál citrusovník Benji, který spolu koupili. On byl ten, kdo ho nikdy nezapomněl zalít. Na stropě stále visela jejich světýlka. Noční stolek už neměl svého dvojníka.
Jeho pracovní rozpis zmizel z nástěnky. Vedle visel obraz, který jí dal k prvním Vánocům. I belong to you, you belong to me. Jenže už to nebyla pravda. Nebo možná byla, jen neplatila pro tenhle život. Přemýšlela, že znovu vymaluje. Přemýšlela, že pokoj přenechá bratrovi, aby nemusela čelit vzpomínkám.

Měla chuť si nějak ublížit, když už tu nebyl, když už nebyl tím důvodem, proč si neubližovat.
Pak jí došlo, že už je všechno jedno. Došlo jí, že už o ničem stejně nebude moct s nikým mluvit. On byl všechno.
Přemýšlela, jak bez něj bude někdy moct žít.
Vzala polštář, který spolu koupili, a začala do něj křičet. Křičela a křičela a přemýšlela, za jak dlouho už bude milovat jinou ženu, za jak dlouho se s ní bude milovat a za jak dlouho zapomene, že vůbec žil s někým jako ona.

Praštila se do stehna. Donutilo jí to ještě víc brečet. Teď už to nemělo smysl, už tak jí bylo ublíženo.
Čas přežívat. Bez tebe, den první, pomyslela si a projelo jí to hlavou jako střepy.

Tohle je můj největší strach.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 38.7% (79)
Dopisy panu X 8.3% (17)
Poezie 13.7% (28)
11:11 8.3% (17)
Příběhy 4.4% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.4% (15)
Záblesky romantiky 4.4% (9)
Úvahy 8.8% (18)
Témata týdne 5.9% (12)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2018 v 13:28 | Reagovat

Naplní se! Jako v hrozném snu. :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 13:33 | Reagovat

[1]: Nestraš!

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 23. ledna 2018 v 15:51 | Reagovat

Ale nesplní!!!
Člověk se takhle občas bojí, když miluje...

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. ledna 2018 v 16:02 | Reagovat

[3]: Děkuji, já v to taky věřím! :)

5 hedd hedd | Web | 23. ledna 2018 v 17:26 | Reagovat

Hlavně nepřestávej doufat a věřit... I kdyby sis to jednou měla vyčítat, či toho litovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama