Jsi moje rakev

23. ledna 2018 v 22:33 | Kira |  Příběhy
S mou dokonalou Madame Luc jsme se vrhly do pokračování našeho společného příběhu o Cory a Lilith.
Její část si můžete přečíst ZDE.


Probudila jsem se s nepatřičnou přítomností trubiček v žilách a nemocniční pach mi prosakoval rovnou do mozku. Chtěla jsem něco říct, ale bolavý krk mi znemožnil vydat jakoukoli hlásku. Letmo jsem otočila hlavou a prázdná postel vedle mě mi vyrvala srdce zaživa. Chtěla jsem vstát, vyškubat ze sebe všechno, co se mě snažilo zahojit, ale dokázala jsem jen lehce pohnout rukou a pak vzdát boj s oblbováky. Přístroje pípaly a každé pípnutí bylo jako rána kladivem. Píp. Píp. Píp.

Lilith. Je. Pryč.
Píp. Píp. Píp.
Už. Jsem. Sama.
Píp. Píp. Píp.

Usnula jsem jako bych padla do kómatu. Lilith se mnou byla znovu ve vaně a líbala moje zraněné předloktí. Její trochu chraplavý hlas se smál a léčil mi duši. Věděla jsem, že si se mnou jen hrají mé vzpomínky, ale nechala jsem je, ať mě zavedou do její horké náruče. Vidět ji šťastnou bylo jako dojít osvícení. Nebyla potřeba žádná debilní nirvána, jenom její úsměv. Úsměv ženy, která vždy věděla, jak si poradit. Moje lascivní královna.

Odpoledne už jsem byla doma. Bylo to zvláštní, protože jsem se po probuzení cítila jako živoucí mrtvola, ale sestřička nerudně poznamenala, že mi v podstatě nic nebylo. Lilith tedy musela vypít skoro všechny prášky - možná mě chtěla chránit i ve chvíli, kdy už jakákoliv spása nepřicházela v úvahu. Hlavou mi projel její laškovný smích a bolestně mi to připomnělo, že už ho nikdy neuslyším. Našla jsem svoje nejčernější šaty. Pamatuju si, jak se na mě zadívala, když jsem je měla.
"Pěkně pohřební." řekla.
"Ale notak, neblbni."
"Kdybys s nima šla na můj, nezlobila bych se." řekla a hodila po mě šibalským pohledem.
Její slova se do mě zabodla jako střepy. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a toužila jsem alespoň na chvíli být jako ona. Zamotala se mi hlava a najednou v zrcadle zasvítily její vlasy. Dívala se na mě s výrazem nekonečného odloučení. Než jsem stihla položit ruku na tu její, byla pryč. Propadly jsme se každá do svého světa.

Pohřeb Lilith byl venku na hřbitově. Bylo zataženo a foukalo, takže nejedné paničce z města ulétl klobouk kamsi do dálky, ale Lilith by to udělalo radost. Neměla ráda jasné, slunečné dny - možná proto, že věděla, že v pekle se bude smažit - až moc. Kolem rakve se shromáždila větší skupina lidí - zajímavé bylo, že jsem většinu z nich snad nikdy v blízkosti Lilith neviděla. Všichni se tvářili tak smutně, až to bylo nepatřičné. Chtělo se mi křičet - sakra, kdy jste tu pro ni byli, abyste teď mohli plakat?

Kněz odříkal takovou typicky přenáboženštělou řeč (Lilith by se smála a parodovala by ho, pomyslela jsem si) a pak se vzdálil. Lidi zírali na zavřenou rakev a já zalitovala, že už ji neuvidím. Otočila jsem se a zadívala jsem se na skupinu cizích lidí. Všichni si podezřele klidně o něčem povídali. Zvedla jsem tedy víko, abych naposledy viděla lásku svých životů.
Byla nadpozemsky nádherná. Rty jí zářily rudou rtěnkou - přesně takovou, jakou nosila ve dnech, kdy hledala své oběti. Kdyby ses viděla, zlato, pomyslela jsem si, tohle by se ti zatraceně líbilo. Na sobě měla krajkové šaty, a nepotřebovala jsem odklápět i druhou polovinu rakve na to, abych nevěděla, že byly hříšně krátký. Taková Lilith byla. Ať už ji strojil kdokoliv, odvedl dokonalou práci. Lehce mě to zahřálo u srdce.

Její matný obličej byl tak klidný, jako nikdy v životě. Neovládla jsem se a pohladila jsem ji po tváři. Strašidelný chlad mě šimral na prstech, ale já stejně nemohla přestat. "Jsi tak krásná." zašeptala jsem a cítila jsem, jak mě pálí slzy.
Někdo na mě zavolal a poznamenal něco o neslušnosti, a tak jsem Lilith odřízla poslední pohled na nebe a zavřela jí v její saténové místnosti odpočinku.

Muži spustili rakev do jámy. Lilith by poznamenala něco ve stylu "Ale notak, neperte se o mě, chlapci". Došlo mi, že mě ještě dlouhou dobu bude napadat, co by Lilith řekla. Část jí ve mně zůstane navždy.

Lilithina mamka hodila na její rakev hrst hlíny a pak růži. Tak to šlo člověk po člověku. Když došlo na mě, ztuhla jsem. Stála jsem tam nad rakví své lásky a měla jsem divnou chuť skočit k ní, přitulit se k mé ledové královně a nechat se zasypat s ní.
"Proč jen ty, lásko. Proč." zašeptala jsem a hodila jsem na její rakev hlínu.
Najednou se nad ní začalo něco zhmotňovat. Zprvu to nemělo žádný konkrétní tvar, ale pak se ke mně vyškrábala průsvitná Lilith. Vypadala úplně stejně, jako její mrtvé tělo, ale její oči a obličej byly pořád živé.
"Proboha, tam dole je to pořádná nuda, ti řeknu." začala Lilith neformálně.
Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Usmála se a zpoza ucha si vytáhla dvě cigarety.
"Dáš si?" nesnášela jsem je, ale věděla jsem, že ji tentokrát nemohu odmítnout.

Lilith si potáhla a já viděla, jak s ní kouř splývá. Rozhlédla se po lidech a hořce se zasmála.
"Kašpaři. Hlavně, že se mnou celej život vyjebávali." poznamenala.
"Jsi tak krásná." musela jsem říct.
Něco v jejích očích se změnilo. Její znechucené pobavení se najednou přetransformovalo v něhu.
"To ty jsi, a vždycky budeš. Promiň, že jsem tě zklamala. Počkám na tebe, i kdyby to mělo trvat navěky."
Dokázala jsem se na ni jen dívat a tiše ji milovat.
"Můj čas nadešel." řekla tiše a podala mi nedokouřenou cigaretu.
Podala jsem jí mlčky svou růži.
"Díky, lásko. Drž se." zašeptala a rozplynula se mi navždycky.

"Nechoď!" zakřičela jsem a všichni se po mně znepokojeně ohlédli.
Začalo pršet a já se rozplakala svým hlasitým, ošklivým pláčem, a v ruce mi dohořívaly dvě cigarety.
"Nezvládnu to bez tebe!" zakřičela jsem a teatrálně jsem se vrhla do jámy. A pak už nebylo nic.

Probudila jsem se s nepatřičnou přítomností trubiček v žilách a nemocniční pach mi prosakoval rovnou do mozku. Chtěla jsem něco říct, ale bolavý krk mi znemožnil vydat jakoukoli hlásku. Letmo jsem otočila hlavou a prázdná postel vedle mě mi vyrvala srdce zaživa.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 41.2% (75)
Dopisy panu X 8.2% (15)
Poezie 13.2% (24)
11:11 7.1% (13)
Příběhy 4.4% (8)
(Nejen) tramvajové romance 7.7% (14)
Záblesky romantiky 4.4% (8)
Úvahy 9.3% (17)
Témata týdne 4.4% (8)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2018 v 23:34 | Reagovat

Děsivé! Lilith ještě, to je jméno s pěkně démonskou historií. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama