Nymfí pán

18. prosince 2017 v 6:43 | Kira |  Nymfa
Richard stál opřený o zeď a v ruce držel cigaretu. Nepřítomně hleděl do kaluže před sebou a pomalu vydechoval kouř z plic. Poslední dobou ho škrábalo v krku a každou chvíli si musel odkašlat. Bylo tak paradoxní, že čím hůře se cítil, tím víc byla pro něj cigareta lákavější. Téměř nikdo nevěděl, že každou hodinu uniká z běžného světa (a ze svého pracoviště) do hřejivé náruči závislosti. Když ještě žil ve stejném kraji jako rodiče, matka mu říkávala, že ho to kouření jednou zabije. Vždycky se na ni usmál a odešel si zapálit.
Cigareta se pro něj stala jednou z mála samozřejmostí v jeho životě. Ovšem příjemných samozřejmostí; když se každý večer vracel znaven z práce do tmavého bytu, šel si zakouřit. Když pil ráno černou kávu, zatímco se bytem nesly jen zvuky, jež vydával on sám, v cigaretě nalézal jakési tiché porozumění. Kouřil, protože věděl, že mu něco schází. Nemohl s tím přestat, neboť by pak sotva spočítal to, co zůstalo.
Nikdy nevěnoval pozornost tomu, zda mu to ubližuje. Pod střešním oknem, kterým do jeho bytu pronikala trocha světla, se krčila malá rostlinka konopí, o kterou láskyplně pečoval, stejně jako ona o pečovala něj. Nestrachoval se o své zdraví, věděl, že jeho čas tak jako tak přijde.
Nadechl čerstvý, studený vzduch. Bude zima, pomyslel si a zapnul si bundu až ke krku. Sklepával popel na zem a dál zíral do kaluže. Je až k podivu, že s ním ohromná exploze ani nehnula.
Z budovy zmateně vyšel zavalitý muž a Richard si s ne zrovna provinilou radostí představil, jak na mokrém chodníku padá a bezděčně se tomu usmál. Nevšiml si, že na sebe trousí cigaretový popel.
"Hej," zvolal na něj tlouštík naléhavě a břicho se mu zatřáslo. Komicky rychlým krokem k němu přispěchal a Richard mu věnoval tázavý pohled. Tlouštík s umazanou tváří a rozklepanýma rukama se s ním ale nepřišel hádat. Tentokrát ne.
"Všechno je v hajzlu." řekl a Richard nepotřeboval vědět víc.
Teprve teď si všiml, že má ruce od krve. Třásl se jako v zimnici a i jeho obličej, který mu obyčejně byl tak protivný, vypadal jako tvář nebezpečného zvířete, které zkrotlo po bolestivém úderu a bojí se další rány. Poplácal korpulentního kolegu po rameni a odkašlal si. Cigaretu zahodil do kaluže, kde nepřátelsky a vyčítavě zasyčela.
"Zavolali jste někoho?"
"Už sem jedou."
"Můžem jít dovnitř?"
"Vchod je skoro celej zasypanej." pokrčil tlouštík rameny, stále v třesu.
"Uvidíme, co se dá dělat." poznamenal Richard a vyrazil směrem do budovy. Cítil, že je to jeho povinností. Všichni tušili, že se jednou důl zhroutí. Dennodenně tam chodili s tím, že je jejich obživa může pohřbít nadobro. Všichni tedy věděli, že mohou zemřít.
Richardovi zachránila život jeho smrtící závislost.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 38.5% (79)
Dopisy panu X 8.3% (17)
Poezie 13.7% (28)
11:11 8.8% (18)
Příběhy 4.4% (9)
(Nejen) tramvajové romance 7.3% (15)
Záblesky romantiky 4.4% (9)
Úvahy 8.8% (18)
Témata týdne 5.9% (12)

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 18. prosince 2017 v 10:18 | Reagovat

Pro mě jsou cigarety jako takový malý uníky z reality. Možná to máme s Richardem stejně, kdo ví. Je zvláštním paradoxem, že právě jeho pomalej zabiják ho uštědřil od smrti, možná právě proto, aby si jeho počínající destrukci mohl sám o sobě vychutnat. Piš dál, drahá Kiro. Tvůj talent mě nikdy nepřestane udivovat a brát dech.

2 Poly Poly | E-mail | Web | 18. prosince 2017 v 11:29 | Reagovat

Parádní čtení. Jsem moc ráda, že jsem na Tvůj blog narazila. :-) Těším se na další řádky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama