Listopad 2017

Světýlka

26. listopadu 2017 v 18:13 | Kira |  Poezie
Zase rozsvítili stromeček
mrazivým vlhkým vzduchem voní
trdelníky, med a alkohol
všude jsou lidi bože všude
vlévají se do sebe jako voda při osmóze
jako atomy kloužou po sobě
já jim unikám
klap klap klap
po nočním městě plném záře
kde se opilci vlní ve svém opojení
kde je dnes a zítra ni včera už není
a každý člověk tak hlučně existuje
prosíme opusťte budovu
Patriku tady seš na silnici
pozor chodí tady lidi
půjdeme sehnat další buchtu
to bude dobrý lásko neplakej
holka si tu prohrabuje vlasy
smrdí to tu po bezďácích
světýlka blikají čas plyne
a mně je nanic

InsomNymfa

24. listopadu 2017 v 0:49 | Kira |  Poezie
Odmítnutá holka
holka s husí kůží
holka co nahá chodí po baráku
a nemůže spát
holka co miluje svý tělo
a touží, aby po něm někdo toužil
tak vroucně tak divoce
tak opravdově...
holka se srdcem na dlaních
a zipem na hrudi
aby ho mohla ukazovat
ale ta krev a ty slzy a ta reálnost
bože tak moc se to nikomu nelíbí
holka co ztrácí naději
a marně bojuje o víru v sebe
svou hruď a klín a linii a možná i tu duši
odmítnutá holka
odmítnutá já

Amputace

10. listopadu 2017 v 2:44 | Kira |  Poezie
Jsi pryč
a všechno je pryč
a nic nemá smysl

počítám vteřiny
nemůžu spát
a radši ani nemyslím
na tvůj smích
na tvoje šťastné oči
na srdce, co nosíš na dlaních
na tvoje silné paže
a hradby tvojí náruče
a jaké to bude tě zase mít
jen tady jen pro sebe jen my dva

radši ani nemyslím na to všechno
protože pak by to bolelo ještě víc