Říjen 2017

Budeme dělat že se to nestalo

8. října 2017 v 22:40 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Nemůžu spát a pachtím se v nechutným písku starejch, potem páchnoucích vzpomínek. Letargicky jsem se do něj dostala a teď se nemůžu vrátit, protože mě to táhne ke dnu a za krk mi lezou malí, šileně jedovatí škorpioni.
Našla jsem fotky svýho čtrnáctiletýho já.

Svým způsobem byly ty pandí oči fajn.



A občas mám chuť se jí zase stát. Mám chuť přijít a říct, ať si neubližuje, ať se netrápí, a ať tolik netouží po pozornosti a té druhé polovině... Ovšem, že kdyby se to všechno nestalo, nebyla bych teď tady. Nebyla bych s ním.
Ale ty hrozný, probrečený noci. Roztoužený rozhodnutí končící katastrofama. Vztahy, který neměly budoucnost. Vztahy, který neměly přítomnost, jen vidinu upocený, rychlý budoucnosti. Kousnutí škorpiona. Dech alkoholika. Falešný slzy žárlivce.

Ale jak říkám, nebyla bych, kde jsem teď. Všechny ty hnusy za to stojej. A asi bych těm všem měla poděkovat. Nebejt jich, nejsem tak šťastná. Díky, mladší Kiro. Trpěla jsi pro blaho svý budoucnosti. A vždycky jsi bojovala. Myslím, že bych se od tebe měla trochu učit..

Jen kdyby ty vzpomínky tak nedřely.


Vaše nostalgicky nesmyslná Kira

Spáč a insomnie

8. října 2017 v 21:46 | Kira |  Poezie
Občas chodíš tak brzo spát
a já jsem ponechána sama sobě
je to docela děsivé
ale byl by hřích tě vzbudit
a rozvlnit ten dokonalý klid na tvé spící tváři
hrdina spí hrdina potřebuje spát
aby pro mě zítra zas zachránil svět
a tak ti tiše vysílám lásku
a píšu a zabíjím čas a doufám
že tě nevzbudím

Kdybys

4. října 2017 v 1:25 | Kira |  Poezie
Nemohla bych s tím žít
kdybys jednou odešel těmito dveřmi
naposled
a že bych se budila na straně postele,
co by už nebyla tvá a přesto
by bylo všechno tvoje
tvoje fotky tvoje ruce tvoje polštáře tvoje poličky
všechno kolem mě by hrozně bolelo
všechno by teklo a praskalo a já
bych umírala každým dnem bez tvého dobrou noc lásko
a myšlenky by mě strkaly z útesu
jestli ji máš
jestli ji máš rád
jestli ji miluješ
jako jsi miloval mě
a asi bych umřela
vidět to světlo v tvých očích zářit pro jinou
vědět že ji miluješ těma rukama tím tělem tou duší
a všechno bych ti odpustila
i kdyby mě pohled na to měl zlomit
i kdyby mě měla navždy děsit její tvář
odpustila bych ti cokoliv
nechala bych tě mě zničit ale věřím
že ty to neuděláš
a kdyby jo
odpustím ti to
protože by nebylo nic horšího než tě ztratit
pak by už přece
nic

nemělo

smysl.

Reklamy pro náctileté - prosím, přestaňte

3. října 2017 v 1:14 | Kira |  Úvahy
Jak byste charakterizovali typické puberťáky jednadvacátého století? Pořád jsou na telefonech, kde sjíždí internety, nedokáží respektovat autority a za své vzory považují Youtubery (pro fajnšmekry jůtůbery, samozřejmě)? Nesmíme zapomenout na fakt, že hrají brutální hry a tím se z nich stávají psychopati. Počítače totiž můžou za všechno.
Alespoň tak se mi zdá, že tuto pubertální masu vidí média kolem nás. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak takový puberťák v obyčejné reklamě vypadá?

Určitě jste se někdy dívali na nějaký typický americký film o středoškolácích, kde chodbu lemují skřínky, roztleskávačky se promenádují v úboru a fotbalisti v mikinách se školní výšivkou. Ten nejhezčí kluk chodí s nejhezčí holkou, on hraje fotbal, ona je roztleskávačka. Hlavní postava filmu je krásná divka, ke které se všichni chovají, jako by vylezla z popelnice, a na konci filmu už spokojeně drží za ruku svého přítele fotbalistu, zatímco se hlavní roztleskávačka neskrývaně vzteká. Některé stereotypy v těchto filmech dokáží být k popukání, ale snad krom toho, že v daných filmech hrají herci kolem třicítky, mi toho na nich tolik nevadí. Pravdou je, že když jsem pak přehlcena dojmy z těchto filmů přišla na střední, měla jsem pocit, že jsem asi dorazila někam jinam. Zvlášť, když nikdo nevypadal na těch "pubertálních" třicet.
To byla ovšem taková menší odbočka.

Přijde mi, že se marketingová oddělení firem dnes snaží zapůsobit na mladou generaci velmi pozoruhodně vtíravým způsobem. Všichni si všímáme, že se do reklam a internetových kampaní na internetu dostává přehršel Youtuberů. Firmám to vydělává, Youtubeři mají peníze i výhody a tento mutuální vztah nenarušuje žádný zásadní problém. Dospělí si mohou na "jůtůbery" vesele nadávat.
Nejsem člověk, co by je horečně sledoval, ale tvorba několika z nich mi nepřipadá bezvýznamná. O všech se to ale tvrdit nedá, že ano.
Další věcí, která se zdá být v teenagerské tematice hodně používána, je "pubertální mluva."
Obvykle tedy vezmou dítě, co vypadá na čtrnáct, navléknou na ně "hustý hadry", aby vypadalo drsně, a potom se z něj začnou lihout věty typu "Hej madr, půjč mi litra na vohoz, plís."

Nedávno jsem takhle zahlédla reklamu na jedno kino, snad ohledně on-line vstupenek. Je totiž jen jedna věc, která mi z ní uvízla v paměti. Na plakátu se šokovaná mladá dívka obrací na další nadšenou dívku a prohlašuje něco ve stylu "ČEKUJ tuhle stránku..."
V tu chvíli ve mně zemřel další kus víry v tento svět. Ruku na srdce, používá tu někdo starší třinácti let slovo čekuj? Brrr.

Další věc. Koukněte se na tuhle reklamu.
Hotovo? Žijete? Výtečně.
Opravdu si o nás myslí, že z úst vypouštíme "OMG! WTF! LOL!" místo běžné komunikace?
Mimoto jako další prohřešek vnímám slovo "Spořka". Kdybych seriózně použila tohle slovo, budu se opravdu velmi stydět.

Reklamy se snaží ukázat puberťáky jako "ty, co jsou hrozně drsný a cool, žejo", ale jejich snaha je spíše kontraproduktivní. Říká se, že špatná reklama je dobrá reklama, ale opravdu jde o tohle téměř všem firmám, jejimž reklamám se teď mladá generace směje?
Nevím, jestli jste postřehli i facebookovou kampaň Bon Pari, ale z nějakého důvodu je ta reklama prostě zvláštním způsobem divná. Jen si přečtěte komentáře. Administrátoři stránky se snaží bránit tím, že odpovídají jejich vlastním "meme" obrázkem, ale nemá to valné výsledky.

Pro ty, kdo neví, co jsou memes, přikládám odkaz na Wikipedii. Pokud si onen článek přečte i člověk, který se s nimi setkává, může si všimnout, že mnohé z příkladů jsou už staré, či dokonce zapomenuté. Nejsem si sice úplně jistá, jak se z obrázku či videa stává virál, ale když už se tak stane, zaplaví to váš panel příspěvků, zejména pokud sledujete zahraniční stránky s memes, a na nějakou dobu nenatrefíte na nic jiného. Nicméně každý meme má svoji životnost a nové obrázky, praštěná videa nebo výroky osobností vznikají tak rychle a často, že nemůžete na memes stavět něco stabilního. Memes jsou neuchopitelná a já osobně se v nich také ztrácím. Proto když někdo dospělý přijde na nápad, co bude souviset s memes, než ho vůbec stihne firma prosadit, aktualita daného meme už bude dávno v tahu. Nemá cenu se o to snažit, vážně.

A jak bych to shrnula? Kdyby tohle četl nějaký tvůrce reklam, jež jsem tu rozebrala, chci, abyste věděli, že to nepíšu, abych vás ponížila nebo naštvala. Chci vám jen otevřít oči. Tak moc se snažíte si představit dnešní puberťáky, až je to přes čáru. Nemusíte se snažit podlézat tím, že do reklamy naházíte věci, o kterých si myslíte, že je máme rádi nebo je říkáme. Takhle to nefunguje.
Neberte puberťáky jako jiný živočišný druh. Neškatulkujte. Možná tu jsou tací, co jsou jako vystřižení z oněch reklam, ale k ideálu dospívajícího člověka to má hodně daleko.
Jsme taky jenom lidi, a jsme rozdílní.
Nemusíte se snažit být cool. Stačí, aby to, co chcete sdělit, mělo smysl.

S láskou Kira

Výplody horečnýho poblouznění

1. října 2017 v 11:34 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Můj život je vzorcem opakování různých zákonů schválnosti.
K osmnáctinám jsem dostala nádherné kolo. Byla jsem na něm jednou, pak neustále pršelo, a teď, když je zase jednou za uherský rok nádherně, ležím v posteli a mám pocit, že mi mozek pomalu uniká nosními dírkami, neboť mě už bolí i smrkat.

Když mě začalo bolet na hrudi, jako správný hypochondr jsem si diagnostikovala srdeční selhání a představila jsem si, že bych v tu chvíli měla umřít. Odejít, aniž bych byla kdy matkou, manželkou, spisovatelkou, dospělou. A došlo mi, že bych tu Božského nechala napospas. Došlo mi, že je ještě tolik smíchu, co nás čeká, tolik slz, co mi ještě setře, a tolik lásky, co si ještě musíme procítit. A když vám uprostřed půlnočního hysteráku muž, který vstává ve 4:50, jde uvařit čaj a pak vás s láskyplným úsměvem uklidňuje, no nedrželi byste se motivu nesmrtelnosti zuby nehty?

Samozřejmě, že bolest na hrudi mi způsobují průdušky, ne srdce, a doufám, že se toho brzy zbavím. V pondělí totiž píšu čtyři testy a v pátek jdu do práce. Ano! Mám práci!
Za to vděčím své kamarádce ze třídy, jelikož se tam šla zeptat a mě napadlo se k ní připojit. Stačilo pár příchodů osobně a velmi rychle zařízená vstupní prohlídka od lékaře, a mám to. Včera jsme tam přišly na takový skupinový pohovor, a i když jsem tam hodinu utírala nos a doufala, že to všichni nechytí, právě díky té snaze už mám jisté místo. Vedoucí prodejny se navíc líbí moje komunikativnost (aspoň pro jednou se mi to hodí, hurá).

Poslední dobou si uvědomuji, co všechno mám. Jsem vděčná a šťastná, že žiji tenhle život.
Všem taktéž nemocným přeji brzké uzdravení,
s láskou vaše Kira