Drsný sbohem

22. května 2017 v 23:03 | Kira |  Příběhy
"Prosím, ještě chvíli zůstaň." prosil jsem její hnědé oči a doufal, že v nich zahlédnu náznak pochopení.
Smutně se usmála a chytila mě za ruku. Uvnitř mě se najednou všechno rozsypalo, tak krásná to byla bytost. Zahlédl jsem malé tetování na krku, když mne vedla do schodů. Přestával jsem jí rozumět. Vnímal jsem tu majestátnost jejích boků, která mi způsobovala závrať, a přemýšlel jsem, zda by tu zůstala, kdybych si zlomil pár kostí a pochroumal pár svých snů. Když jsme došli do mého pokoje, prohlížela si mě, jako by se snažila na něco důležitého přijít. Byla jednou velkou záhadou a já zkrátka nemohl přijít na cokoliv, co by odhalilo její pravou podstatu.
"Dej mi pusu, Aidane."
Bylo to tu. Řekla to. Ale bylo to špatně. Nervózně na mě hleděla, jako by někam spěchala. Vždycky jsem ji chtěl, ale ne takhle. Byla kilometry daleko.
Přitiskla se ke mně a začala mě líbat s podivným "musím". Bylo to tak zoufalé, a přesto jsem tomu nedokázal zabránit. Netušila, kam se řítí, a já netušil, co mi vlastně všechno způsobí. Rukama bloudila po mých zádech a já si na chvíli pomyslel, že se do mě možná zamilovala.
Když mě povalila na postel, viděl jsem v jejích očích chladný lesk povinnosti. Vždycky jsem snil, že to bude s ní, ale v tu chvíli jsem měl chuť utéct a už ji nikdy nespatřit. Vzdal jsem se jí a ona toho využila. Když jsme se milovali (a mám pocit, že jsem tak hrozný nebyl), nebyla tam se mnou. Snažil jsem se pochopit důvod jejích činů, místo toho jsem se ale radši soustředil na to, aby to už všechno skončilo.
Ležela vedle mě a zírala do stropu. Chtěl jsem něco říct, ale v krku se mi vzpříčily snad stovky ostrých hřebíků. Chtěl jsem prolomit to ticho, ale nevěděl jsem, co říct.
"Líbilo se ti to?" zeptala se a já si pomyslel, kolika klukům to už asi řekla předemnou, když se její boky přestaly houpat, a kolika z nich se ten její nepřítomný pohled asi musel líbit.
"Proč?" vyrazil jsem ze sebe chrchlavě.
Pobaveně se na mě zadívala. Měl jsem chuť ji poslat pryč. Začala se až moc měnit v někoho, kdo mi nebyl vůbec sympatický.
"Zůstaneš aspoň?" zeptal jsem se po chvíli. Věděl jsem, že ta, kterou znám, někde uvnitř je, ale že si prochází malou osobní krizí.
Zasmála se. Jako by do mě zabodla ty hřebíky. Rozzuřil jsem se.
"Ale já tě miluju, sakra!"
Zadívala se na mě chladným, pobaveným pohledem.
"Tady nejseš ve filmu, Aidane. Sorry." řekla a zvedla se.
Začala se oblékat a já se na ni nemohl ani podívat. Myslela si, že mi dala všechno - tu noc mi ale všechno sebrala.
Hleděl jsem do prázdna a přál jsem si, aby co nejdřív odešla.
Beze slova opustila můj pokoj a od té doby jsem ji už nikdy neviděl.
Pořád jsem hleděl na místo, kudy odešla. Prázdná strana postele se mi vysmívala. Přemýšlel jsem, jak jsem ji vlastně mohl milovat. Ona totiž vždycky uměla jen brát. Přemýšlel jsem, kolika klukům tohle asi udělala - a kolik z nich pak kvůli tomu usnulo v slzách.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.3% (57)
Dopisy panu X 9% (13)
Poezie 15.2% (22)
11:11 7.6% (11)
Příběhy 4.8% (7)
(Nejen) tramvajové romance 8.3% (12)
Záblesky romantiky 2.8% (4)
Úvahy 9.7% (14)
Témata týdne 3.4% (5)

Komentáře

1 Tenal Tenal | E-mail | Web | 23. května 2017 v 1:58 | Reagovat

Proč psát tohle?

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 23. května 2017 v 5:55 | Reagovat

[1]: Proč psát tenhle zbytečnej komentář?

3 Tenal Tenal | E-mail | Web | 23. května 2017 v 6:45 | Reagovat

[2]: Je zbytečné ptát se na myšlenky, pocity, cíle, důvody lidí? Pokud ano, nechť jsou mé otázky zbytečné navěky.

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 23. května 2017 v 7:42 | Reagovat

[1]: Proč děláš ty, to, co děláš? Když to nechceš číst, nečti to, nikoho nenutím sem chodit. Díky.

5 Tenal Tenal | E-mail | Web | 23. května 2017 v 11:16 | Reagovat

[4]: *povzdech* Kde jsem řekl, že to nechci číst? Zeptal jsem se proč bys tohle psala. Co tě k tomu vedlo. Jaké myšlenky a pocity jsi měla. Jen mě trochu zajímalo, kdo jsi. Já vím proč dělám to co dělám. Většinou. Ještě jsem nepotkal autora, který by byl schopen psát "jenom tak", bez jakéhokoliv důvodu a cíle. Nevadí. Pokud nejsem vítán tak už nepřijdu.

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. května 2017 v 11:33 | Reagovat

Fíha, tohle mě překvapilo. Málokdy narázím na blog.cz na něco fakt dobrého, zvlášť když se někdo snaží psát "literaturu". Ale tohle, tohle je moc dobré!

7 Eliss Eliss | Web | 23. května 2017 v 13:50 | Reagovat

Bezcitná mrcha...

8 tereza-straw tereza-straw | E-mail | 23. května 2017 v 14:00 | Reagovat

Boží. Smutný, pichlavý, ale boží.

9 Zuzka Zuzka | Web | 23. května 2017 v 16:57 | Reagovat

O tom to někdy je, bohužel!

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 23. května 2017 v 17:54 | Reagovat

[5]: Někdy je lepší nevědět, co autora vedlo k napsání díla :) Někdy je to jen popud, někdy začneš psát konverzaci dvou lidí, která pak najednou v něco vyústí. Občas má něco smysl jen pro autora. Třeba to vychází ze vzpomínky nebo pocitu. Správný příběh má rozsévat otazníky. Omlouvám se, pokud jsem urazila :)

[6]: Moc, moc děkuji! Snažím se, jak jen to jde :)

[7]: To vskutku je :)

[8]: Díky! <3

[9]: Bohužel ano :/

11 Tenal Tenal | E-mail | Web | 23. května 2017 v 18:39 | Reagovat

[10]: Ne. Neurazila. Vyděsila, nebo rozesmutnila je přesnější. To ale nevadí.

Někdy je lepší nevědět? To mě ještě nikdy nezastavilo. Taky to tak ale potom vypadá :)

Ano, popud. Začne se psát a píše se. Člověk ani neví co napíše za další větu. Neví jaká slova to použije, ani jak to skončí. Slova mu padají z mysli na klávesnici jako nekontrolovaná vlna...

I to má ale nakonec nějaký důvod nemyslíš?

Smysl jen pro autora... Tomu odmítám věřit. Samozřejmě, je možné že autor to chápe nejlépe ze všech, to je možné. Že by byl ale jediný kdo by mohl tvrdit že zná smysl? Ne... To tak není. Z pohledu umění to tak být ani nesmí.

Nevadí. Nebudu na to tlačit. A už vůbec ne před zraky všech. Je pravda, že i kdyby mi to bylo vysvětleno tak pochopení není zaručené. Budu tedy číst dál. Snad jednou pochopím sám.

12 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 24. května 2017 v 6:33 | Reagovat

[11]: Samozřejmě to má důvod :) Nezbývá ti, než si přečíst další příběhy. Vždycky mě zkrátka dokáže inspirovat něco jiného, ale prozrazovat ten první popud by bylo zkrátka zvláštní :) Občas mě prostě napadne napsat ústřižek z něčího života, abych se trénovala. Jak to, že jsi vlastně natolik zaujat mou tvorbou a jejím smyslem? :)

13 Cecílie Cecílie | Web | 24. května 2017 v 11:52 | Reagovat

Zajímavý pohled "z druhé strany." I ženský umí ublížit, nejen chlapi nám.

14 Tenal Tenal | E-mail | Web | 24. května 2017 v 14:47 | Reagovat

[12]: Můj důvod pro můj zájem? Hm... Hádám že ten si budeš muset zjistit sama i ty.

15 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 24. května 2017 v 19:54 | Reagovat

[13]: Děkuji! :)

[14]: Bohužel, moje pátrací schopnosti jsou mizivé, asi si ten důvod nechám ujít :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama