Dospívání

29. ledna 2017 v 17:57 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Za několik měsíců mi bude 18.
Jak se tak blíží tento přelomový věk, donutilo mě to zamyslet se nad svým životem. Víte, já byla vždycky hrozně plánovací typ, řekla bych, že i rodinně založený. Když jsem si jako malá hrála s autíčky, kostkami či bárbínami, vždycky to byl tatínek autíčko a maminka autíčko a děťátko kostička, a vypůjčená Barbie vždy mířila svlečená do dětské postýlky (na tom, že byla dospělá, přeci nezáleželo). Později se moje hrací vášeň rozrostla na dětskou kuchyňku se spoustou plastových potravin a sporáčkem, který červeně svítil a vyluzoval smažící zvuky. Následovně se v mém repertoáru objevilo takové to miminko, které spí, směje se a brečí. Po kuchyňkové a miminkové éře nastala doba zahrady a zalévání rostlinstva. Škoda, že mi ta dovednost nezůstala doteď.

Je zvláštní, jak dítě neskonale touží po dospělosti a vzápětí si jako dospělý uvědomí, že ty časy, kdy jsme na písku stavěli bábovičky a zachraňovali berušky ze sudu s vodou, byly naprosto nejlepší. Základní školou se nějak prokoušete, narazíte na první kamarády, lásky, které nejsou opětovány, nespočet žabomyších válek a později se začnete potýkat se vstupem do puberty.
Zezačátku to jde ztuha. Dojde vám, že není důstojné nadále nosit mikiny s medvídkem Pů a máte nesmírnou potřebu s někým chodit, i když vlastně ani nevíte, co to znamená. Já myslela, že je to doprovázet se do a ze školy. Přišlo mi to jako fajn nápad. Některým šťastným dokonce začnou růst prsa, nebo se o to alespoň pokouší, a přichází první pubertální depky a rozpatlaná řasenka po obličeji. Začnete se smát dvojsmyslům, slovům jako "pták", "stříkat", "díra" nebo "honit". Mohla bych takhle pokračovat dál...

Jak se tedy ohlížím za uplynulými roky, dochází mi pár věcí. Jak sleduji přicházející pubertu u svého bratra, až teď dokážu plně politovat své rodiče a zároveň jim pogratulovat, že mě v podobné situaci nevykopli z domu nebo nezavřeli do ohrádky. Ne, že by to se mnou bylo třikrát lepší, pořád brečím kvůli kravinám a podobně, ale cítím, že už to pomalu odchází pryč. Už se nesměju slovům "pták" a "stříkat" a nehihňám se reklamám na Clavin a Argin-Max a tomu výmyslu s vagínou. Začíná mi být jedno, co mám zrovna na sobě, pokud to není roztrhaný nebo špinavý. Obvykle na sebe jen hodím mikinu svého přítele a mám vystaráno. Už mě nebaví se hádat kvůli hudbě a tomu, co je in a co ne, nebaví mě slepě dokazovat všem, jak jsem jiná, originální, jedinečná, blabla, nebaví mě se dohadovat s rodiči a vytýkat jim, že mi nerozumí. Naopak, rodiče jsou na tomhle světě ti lidé, kteří mi rozumí asi nejvíc ze všech.

Začínám mnohem víc myslet na budoucnost. Obvykle jsem podléhala úvahám o vysokých školách, jejichž téma poté nonšalantně přešlo ke smyslu života a následné depce z toho, že nemám nejmenší tušení, co vlastně budu (sakra) dělat. Tento týden mě ale osvítilo spásné světlo. Vůbec netuším, jak se to stalo. S jedním profesorem jsme se začali bavit o seminářích, které si budeme vybírat na příští dva roky a já začala uvažovat, kam vlastně směřuju. Německé oddělení jsem vzdala a abych vám pravdu řekla, jsem za to celkem vděčná. Nejen, že jsem poznala nové, pravé kamarádky, ale ocitla jsem se v lepším kolektivu a vyučují nás skvělí učitelé. Vím, že jsem asi promrhala životní šanci žít a pracovat v Německu, ale uvnitř cítím, že to není cesta, kterou chci jít.
Víte, čeština je na gymplu světlo mýho života. Neustále se hlásím (musím tím zaručeně všechny štvát) a nad úkoly prosedím x hodin, jen aby to bylo dle mého dokonalé. Baví mě psát a miluju literaturu. Přemýšlela jsem tedy o seminářích a rozhodla jsem se. JÁ. Holka, co si neumí vybrat ani mezi dvěma druhy čipsů, natož seminář, na který budu chodit dva roky. JÁ!!!
Budu chodit na češtinu a anglickou konverzaci. Čeština z výše uvedených důvodů a anglická konverzace zkrátka proto, že ačkoliv anglicky chatuju obstojně, mluvím, jako kdybych právě prodělávala mozkovou příhodu.
A co se týče vysoké? Taky jsem se rozhodla. Chci na Karlově Univerzitě studovat na Bc. z Českého jazyka a literatury. S větším štěstím bych pak mohla psát do nějakého časopisu, což bylo vždycky mým velkým snem. Možná bych pak v budoucnu mohla vydat knihu a žít s přítelem (budoucím manželem) a dvěma dětmi v malém, hranatém domečku šťastně až do smrti.

Je špatné plánovat? Je špatné věřit v happy end?
Pro mě je a vždycky byla důležitá rodina. Je to zvláštní, že ve svých skoro osmnácti sním o domě a svatbě a dětech (nebojte, plánuju je tak po pětadvacítce) a z nějakého důvodu se hrozně těším, až to všechno nastane. Cítím se, jako bych to všechno mohla žít už teď. Jsou někteří z nás (včetně mě) naprogramováni na budoucnost?
Snad to tedy všechno dobře dopadne.
Život přece může být tak krásný...

Andrzej Kotański
"Canto"
Člověk by neměl strávit život v práci
protože je to hřích
Bůh nám dal Paříž, Benátky,
secesní architekturu, hodinky
i hodiny Art deco
dal nám lesní jahody
zamlžený svit za oknem kavárny
obchody
dal nám Tomáše Manna a také Prousta
a také vřesoviště v Irsku
navíc vymyslel biliard a teenagerky
a tisíc jiných věcí
jako vodopády, Božskou komedii,
cíga, Rilkovy básně,
ulice lemované stromy
na jihu, americké
automobily ze čtyřicátých let,
pera Mont Blanc, průvodce
po Grenadě a taky
Koňaky, Giny, Whisky i Bordeaux,
a to určitě ne proto,
abych seděl
osm hodin denně
v práci
jako nějaký čurák.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.3% (57)
Dopisy panu X 9% (13)
Poezie 15.2% (22)
11:11 7.6% (11)
Příběhy 4.8% (7)
(Nejen) tramvajové romance 8.3% (12)
Záblesky romantiky 2.8% (4)
Úvahy 9.7% (14)
Témata týdne 3.4% (5)

Komentáře

1 Královna Osamělých ostrovů Královna Osamělých ostrovů | Web | 29. ledna 2017 v 18:20 | Reagovat

Ahoj, krásné shrnutí dospívání. Máš to tak citlivě napsané. A pravdivě. Jenom mě vyděsil ten konec článku - respektive tvoje rozhodnutí o VŠ. :D Přesně ten samý obor jsem totiž taky studovala... a v podobné formě pořád studuju. A upřímně ti řeknu, že to je jeden z nejobtížnějších oborů na fildě. Taky jsem tam šla s přesvědčením, že mě to určitě přiblíží ke splnění snu o vydání knížky, ale v praxi ani moc ne. Spíš tě to úplně zavalí odbornými i uměleckými texty, až ti z toho málem praskne hlava. :D Abych tomu zase jen nekřivdila... místy mě ten obor dost bavil a zase to byla dobrá výzva, ale místy ho mají všichni studenti dost plné zuby. Pokud bys měla nějaké otázky, tak klidně ráda odpovím. ;-)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 18:30 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :) Právě jsi otřásla mým vesmírem! :D Ono je to vždycky tak, že když přijdu na něco, co by mohlo jít, vždycky to má zádrhel a já už nevím, zda dřív brečet, nebo se vztekat. Každopádně, rozhodně mě zajímá, jak to tam chodí. Problém je, že z gymplu na vysokou musím a já už opravdu nevím, co dělat :D
Kdyžtak mi někdy napiš na e-mail a až bude čas, zahrnu tě otázkami :)

3 divnovlaska divnovlaska | 29. ledna 2017 v 18:40 | Reagovat

Taky se blížím k hranici 18 narozenin a musím říct, že jsem puberta nijak extra citově neprožívala. Ne že bych za to nebyla ráda, ale čím víc se blíží ta proradná 18, tím víc mě straší volba povolání:/

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

[3]: Jsme na tom stejně. Asi bych potřebovala nějakého poradce, co by mi řekl "S vašimi schopnostmi byste mohla jít sem a dělat potom tohle nebo tohle"... sama si zkrátka nevím rady :X :D

5 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 19:35 | Reagovat

Je zvláštní, jak si každý dospělý říká, že by chtěl být dítě. Já už bych neměnila. Z ošklivého a trapného dětského káčátka jsem vyrostla v krásnou labuť, můžu vydělávat vlastní peníze, být zodpovědná sama za sebe a nikdo mě nemůže setřít že jsem ještě dítě a nemám z něčeho rozum :D Jsem ráda že jsem dospělá :D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 19:45 | Reagovat

[5]: Chápu, jak to myslíš.. taky se na to těším.

7 Nancy Nancy | Web | 4. února 2017 v 19:41 | Reagovat

Ahoj!
napisala si to velmi pekne. snad ti tvoj sen vyjde, urcite by som si od teba rada precitala prispevky v akomkolvek casopise :) a je obdivuhodne, ze si sa ohladom skoly rozhodla uz teraz. ja som uz na druhej a stale nemam pocit, ze je to ono. ale tak co uz, treba to nejako dobojovat.

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. února 2017 v 23:50 | Reagovat

[7]: Moc děkuju, milé komentáře vždycky dokážou prosvítit i nejtemnější noc... :)
Popravdě už zvažuju žurnalistiku, ale nic to nemění na tom, že do nějakého časopisu určitě psát chci. Přeju ti, aby se to v tobě časem srovnalo, nebo abys nějak zázračně přišla na to pravý. Hlavně, abys byla šťastná.. :)

9 R. R. | Web | 5. února 2017 v 13:18 | Reagovat

těžko se mi tomu věří, ale taky chci rodinu. a nejradši bych ji měla hned. koupila byt, nacpala tam věci z ikei a celej večer s někým proseděla u filmů a jídla. a pak měla děti a čekala na něj, až se vrátí z práce.
co bych chtěla dělat mám kupodivu jasné už nějakou dobu, ale ono zjišťování, co chci kromě kariéry, to mě fakt děsí :D

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 5. února 2017 v 14:31 | Reagovat

[9]: V tvým komentáři není nic, co by se mi nelíbilo, luxusně jsi to vystihla! :D

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 11. dubna 2017 v 13:29 | Reagovat

Ta báseň je naprosto dokonalá! Vystihuje úplně všechno. Není třeba k ní dodávat vůbec nic.
Nenech si vzít svoje plány ani svoje sny! Pakliže je to skutečně to, co chceš, věř a jdi si za tím. Není na tom naprosto nic špatného, naopak: je to krásné a dobré. Nenech si to nikdy vzít ani nikým otrávit.
Držím palce, aby ti to všechno vyšlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama