Bílo

15. ledna 2017 v 16:24 | Kira |  Poezie
Sedím
odevzdaně sleduji
sníh jak pohřbívá
auta
domy
a mě
přemýšlím zda jít ven
a nakreslit bodavému smutku
bílou tvář.
Vše o co se pokouším
se rozpadá jako polystyren.
Jen to co zvořu
zůstává
velká bílá trhlina
na tváři mého světa.
Všude sníh.
Každou chvílí víc
A
nikdy nebudu herečkou
nepodívám se do vesmíru
má slova se rozpadnou v prach
nikdo mě nepochopí
a odejdu i v myšlenkách
Možná si někdy vzpomenou
ale
-

Zachraňte mě před tím,
co by mohlo být.
Je mi zima
a smutek mi barví tvář.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.3% (57)
Dopisy panu X 9% (13)
Poezie 15.2% (22)
11:11 7.6% (11)
Příběhy 4.8% (7)
(Nejen) tramvajové romance 8.3% (12)
Záblesky romantiky 2.8% (4)
Úvahy 9.7% (14)
Témata týdne 3.4% (5)

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2017 v 19:07 | Reagovat

Pěkně vyjádřené pocity ze zimy...

2 Anett Anett | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:31 | Reagovat

Smutné...až depresivní, ale přesto pěkné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama