Bílo

15. ledna 2017 v 16:24 | Kira |  Poezie
Sedím
odevzdaně sleduji
sníh jak pohřbívá
auta
domy
a mě
přemýšlím zda jít ven
a nakreslit bodavému smutku
bílou tvář.
Vše o co se pokouším
se rozpadá jako polystyren.
Jen to co zvořu
zůstává
velká bílá trhlina
na tváři mého světa.
Všude sníh.
Každou chvílí víc
A
nikdy nebudu herečkou
nepodívám se do vesmíru
má slova se rozpadnou v prach
nikdo mě nepochopí
a odejdu i v myšlenkách
Možná si někdy vzpomenou
ale
-

Zachraňte mě před tím,
co by mohlo být.
Je mi zima
a smutek mi barví tvář.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2017 v 19:07 | Reagovat

Pěkně vyjádřené pocity ze zimy...

2 Anett Anett | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:31 | Reagovat

Smutné...až depresivní, ale přesto pěkné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama