Listopad 2016

Líná a unavená

30. listopadu 2016 v 18:35 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Obrovský vločky se snáší na tvrdou zem a marně se snažím zahřát plamínky svíček. Zimu jsem měla ráda jako dítě. Běhala jsem po zahradě, stavěla sněhuláky a hleděla do nebe a nevnímala, jak zima dokáže být melancholicky temná.

Teď ale cítím, jak mě to pomalu požírá. Sama o sobě se cítím v pořádku. Víceméně jsem si vylepšila známky, ale místo strachu o prospěch se dostavil strach z budoucnosti. Je to směšný, ale když tak začnu přemýšlet nad tím, co "umím", připadá mi, že nemám uplatnění. Moje přemýšlení o budoucnosti vždycky skončí pláčem v klubíčku s tím, že nemám budoucnost. Punkerka jak trám.

Nejsem ve svý kůži, naopak jsem na sebe permanentně naštvaná, protože se neučím, nic nedělám a pořád bych jen spala. Taky jste tak chronicky líní? Pořád se snažím dokopat k nějaké změně, ale jako by moje vůle zhoubovatěla a scvrkla se v bídnou kuličku, která mě ráno sotva vytáhne z postele.
Nejsem nešťastná, jen na sebe vůbec nejsem pyšná.

Poslední dobou jsou ale nešťastní lidé kolem mě. Co je horší, přijde mi, že jsem ztratila svou utěšovací schopnost a nemám co říct. Jako bych vůbec nebyla schopna přemýšlet, o tom, jak blekotám, nemluvě. Rozpadám se?
Můj kamarád se Salvadoru mi volá a povídá mi o tom, že ho nebaví žít. Další kamarád má sebevražedný choutky.

Chtěla bych obejmout všechny osamělý duše a dát jim tolik lásky, kolik je potřeba. Rozesmát všechny smutný, ukázat cestu ztraceným, pomoct najít smysl těm , kteří ho už přestali hledat. Chtěla bych být mnohem, mnohem lepší, než jsem teď.

Našla jsem si malou brigádu, ze které mi velmi nepravděpodobně přijdou peníze včas, abych mohla dokoupit dárky. Na předávání dárků se mi líbí to, jak pozorný dárek můžete někomu sehnat. Stačí poslouchat, o čem člověk mluví, a dokážete vymyslet něco neobyčejného. Je to můj první krok ke změně mýho lenivýho, unavenýho já.

Kira zase startuje, a snad to jen tak nevzdá.
Mějte se nádherně,
Vaše Kira