Dostala jsem panickej záchvat v tvý koupelně

23. října 2016 v 20:20 | Kira |  (Nejen) tramvajové romance
Má spřízněná duše a nejlepší přítel Madame Luc dnes vymyslel skvělý experiment, který tu s vámi chceme sdílet. Možná se to vymyká tomu, co tvořím normálně, ale to surrealično mě pohltilo. Pohodlně se usaďte a přečtěte si jeho část příběhu z pohledu Lilith, a ten můj, jenž vám sdělí Cory.

Hvězdy se skláněly mezi půlnocí a nekonečnem. Lilith vedle mě seděla v mokrý trávě a v ten moment na světě neexistovalo nic, co by do mýho života dokázalo vnýst tolik klidu. Někde na konci louky zhasínaly světlušky; asi z deprese, že hvězdy a Měsíc budou vždycky zářit víc, než ony. Jako Lilith a já.
V dáli se ozýval ruch města, jako by tím nezmírajícím počtem těch, kteří hledají a krvácejí vznikalo jedno obrovský, zjizvený srdce, jehož zvuk teď čeřil vlhkej vzduch temný noci. Jednotlivá světla ubírala obloze její magickou krásu. Jako by to vycítila, z čistý oblohy se snesl blesk - vylekaně jsem Lilith chytila za ruku - a město zhaslo.
Rozevřela víčka, jako by se probudila ze snu, a já rychle ucukla zpět. Otřásla jsem se. Zadívala se na mě a já si přejela prstama po zjizvené paži.
Chvíli jsme tam takhle seděly a v ten moment jsem si přála, aby celej svět zůstal ve tmě. Celá galaxie na nás shlížela a Lilith měla v očích něco hrozně zvláštního. Měla jsem nutkání zeptat se jí, ale slova mi zmrzla na rtech. Místo slov jsem jen zašeptala něco nesrozumitelnýho a přemýšlela jsem, jestli je někde na světě nějaká další Cory s Lilith, a jestli se taky cítí tak zmateně. V duchu se najednou objevil můj kluk a začal svlíkat šaty nějaký blonďatý krávě. Z tý myšlenky se mi zauzloval žaludek. Lilith si všimla, že se něco děje.
"Je ti zima?" zadívala se na mě s něhou v očích a všechny ledovce uvnitř mě roztály.
Přikývla jsem. Chytila mě za ruku, jako by vycítila, že bych se sama sotva udržela na nohou, a táhla mě za sebou. Na jejích vlasech se třpytila rosa a všechny hvězdy ze závisti potemněly.

Rozsvítila světlo a já se na ni nechápavě zadívala.
"To je v pohodě, to je ze zdroje. Máme ještě pár hodin." řekla a znělo to jako zaklínadlo. Máme ještě pár hodin, hrálo mi v hlavě a z nějakýho důvodu to byla jediná jistota v mým životě. Stejně jako to, že jsem u Lilith doma. Seděly jsme celý rozklepaný vedle sebe na gauči, zatímco někde v paralelním vesmíru na mě můj kluk čekal a četl si knihu. Ale tohle byl ten skutečnej, zkurvenej vesmír, kde mě podváděl, zatímco jsem se řezala v kabinkách obchodních domů, protože tam se vás nikdo neptal, co vám je. Jen "paní, máte na sobě skvrny, " a šli dál. Všichni byli apatičtí až na mě, a to bylo důvodem mý věčný zkázy. Kdybych si dokázala jen sbalit věci a odejít... přestat přehlížet, že s těma holkama...

"Cory? Cory!" ozýval se Liliin hlas z dálky.
Zaplavilo mě horko. Moje rozedřený srdce se chtělo roztříštit, ale mělo sílu jen na to, aby se odíralo o žebra a vydávalo zvuky umírající velryby. Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat.
"Cory!" křičela Lilith a byla tak krásná.
Přemýšlím, kde jsi a s kým. Lituju, že jsem si s tebou někdy něco začala. Jsem tak ošklivá. Jsem nic.
Lili se na mě dívá, jako kdybych umírala. Strašně bych si přála se do ní vpít a být taky tak krásná. Možná, kdybychom obě zmizely, byl by to šťastnej konec pro nás pro obě. Mám strach. Je mi tak slabo, že sklouzávám po sedačce jako mrtvej tuleň. Lili mě najednou chytá, jako by tohle celý byl béčkovej film o nějaký ženský superhrdince. Netuším, jestli mě nesla, nebo jsme jen šly, ale po chvíli jsme se ocitly v koupelně a já jen ležela na studenejch kachličkách a brečela. Slzy mi vytvářely na stropě nádherný obrazce jako rosa na vlasech Lilith a přísahala jsem, že bych takhle dokázala umřít.
Lilith se nade mnou sklonila a její teplý dech mě zahřál na tvářích.
"Cory, máš žízeň?"
Letargicky jsem kývla a ona mi opatrně přiložila sklenici červeného k ústům. Vpíjím se do tebe a ty do mně, projelo mi hlavou a rukama jsem se zapřela o zem. Všechno se rozhoupalo a já sebou praštila, zatímco se moje ruka rozbila o kachličku. Lilith vzala moji ruku a políbila mi krvácející ránu, jako by mě chtěla zahojit. V tu chvíli jsem měla nutkání ji políbit, stát se jí, stát se jednou. Ale byla jsem tak slabá. Ležela jsem a ona se mě snažila zvednout. Přála jsem si být tak silná jako ona, přála jsem si, aby byla taky tak slabá, přála jsem si, abychom si byly rovny.
Zvedla mě a začala napouštět vodu do vany. Vzala mě do náručí, jako kdyby mě měla naposledy zachránit.
Obě jsme pak seděly v horký vaně a moje krev barvila vodu do růžova.

Tričko se přilepilo k jejímu tělu a já se snažila uhýbat pohledem. Nad námi svítila barevná světýlka, která jsem jí kdysi dala. Chvíli jsem si prohlížela, jak se blikající světla odráží na hladině. Pak jsem se na ni podívala. Z jejích očí bych vyčetla každou její vlastnost a každý kout její duše a najednou jsem se cítila hrozně krásně, protože ona byla krásná celou svou bytostí. Seděla tu vedle mě s mokrými vlasy a legračně vystouplými bradavkami a na rtech měla víno (nebo mou krev). Bylo mi tak nádherně a tolik jsem jí chtěla říct, že jí miluju, když mi došlo, že to říct nemůžu. V tu chvíli jsem začala znovu plakat a ona mi jen podala sklenici s vínem.
"Já tě chci milovat." řekla jsem s pláčem a bránila jsem jí, aby mi dál nalívala. Ona se do mě ale přesto snažila nalít celou sklenici s takovou vervou, že jsem sebou škubla a ona mě celou polila. Tmavá tekutina mi stékala po mokrém tričku a Lilith se na mě podívala jako na člověka, který umírá. Přisunula se ke mně a vlna vody mě posunula až ke kraji vany. Sklonila se nade mě a začala z mé klíční kosti slíbávat víno. Jako bych zase vnitřně ožila. Světýlka se rozzářila a já vnímala jen ji a tu vodu.
"Lili" vzdychla jsem.
Chci tě milovat, chci být tvá, ale my nemůžeme, nemůžeme, Lili.
Lili se mi zadívala do očí. Můžeme, říkal její pohled.
"Jak?" zašeptala jsem.
"Napij se." řekla mi.
A tak jsem pila. Obě jsme pily.
Sundala mi tričko a já ho sundala jí.
Celej svět až na tu vodu a světýlka a nás dvě přestal existovat. Lili mě políbila a všechno temno v mým životě zaniklo. Démoni se zkroutili v žhnoucí agonii a zůstaly tu jen ty světýlka a chuť vína na Liliiných rtech. Dnes v noci jsme obě přicházely o rozum, Lili a já na poslední vlně. Hladila mě, jako by mě mohla celou vyléčit, zjizvenýma rukama hladila ty moje. Stávaly jsme se jednou v nekonečný apatii času. Nikdy jsi mi nebyla blíž. Cítila jsem, jak ztrácím kontrolu nad svým tělem.
"Lili, já tě chci milovat."
"Cory, máme ještě pár minut." řekla a já jsem pochopila.
Políbily jsme se. Líbaly jsme se, jako by to bylo to jediné, co nám zbylo. Líbaly jsme se a nechaly jsme za sebou ten svět, kde by nás všichni nenáviděli pro to, jak se milujeme. Světýlka zářila víc a víc a když jsme se k sobě z posledních sil přitiskly, vybuchly v ohňostroj.

Staly jsme se jednou a pak jsme klesly pod hladinu.
A mohly jsme se milovat.
Napořád.
 


Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 40.2% (72)
Dopisy panu X 8.4% (15)
Poezie 13.4% (24)
11:11 7.3% (13)
Příběhy 4.5% (8)
(Nejen) tramvajové romance 7.8% (14)
Záblesky romantiky 4.5% (8)
Úvahy 9.5% (17)
Témata týdne 4.5% (8)

Komentáře

1 Unknown94 Unknown94 | 23. října 2016 v 20:38 | Reagovat

Velmi dobrý a vydařený experiment. Mohli byste to spolu zkoušet častěji.
Hltal jsem každý Vaše slova, spokojenost nadevše. Jen tak dál! :-)

2 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. října 2016 v 21:04 | Reagovat

[1]: Moc, moc děkujeme! :3 Myslím, že určitě budeme :)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. října 2016 v 21:08 | Reagovat

Všimla jsem si vašich článků, které začínaly nadpisem hodně podobně na doméně blog.cz a tak jsem na to klikla (obojí). Nelituji.

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. října 2016 v 21:14 | Reagovat

[3]: Při čtení takových komentářů jsem nadmíru šťastná, že píšu. Děkujeme :)

5 Lusi Lusi | E-mail | 24. října 2016 v 10:37 | Reagovat

Páni...Nemám slov. :-) No prostě krása.

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 24. října 2016 v 10:54 | Reagovat

[5]: Moc děkuji <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama