Za trochu lásky..

11. srpna 2016 v 17:35 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Víte, co se říká o romantických filmech a pornu? Že obojí u nás vytváří iluze, že nás potká něco podobného...

Sedím tu nad sklenicí Nutelly a potřebuju si vylít srdíčko. Je jedenáctého a prázdniny se chýlí ke konci. HURÁ! Zjistila jsem, že už přestávám mít ráda léto a tíhnu k ranému podzimu. Asi to bude mými narozeninami, ale začátek podzimu mi připadá takový vřelejší, než náružné, upocené léto. Ten podzim, kdy už večer začíná být zima, jakmile zapadá slunce a na vás padne stín. Nutí vás to zamilovat se. Zamilovat se do ranní rosy, která občas přechází v jinovatku, do listí, které září barvami, do oranžových paprsků, které působí, jako by slunce už nikdy nemělo vyjít. Nutí vás to vyjít ven a užít si tu vřelost, dokud nevyprchá úplně.

Cítím se fajn. Ale i tak je tu něco, co chybí, a vždycky chybělo.



Dovolím si vrátit se k úvodní větě. Sledujete někdy romantické filmy? Seriály (nejen) pro ženy typu Sex ve městě, Zoufalé manželky? Pokud ne, seznámím vás s tím, o co tam vlastně jde. Co se týče filmů, máte tam pokaždé dva hlavní hrdiny, kteří se:

a) nesnáší
b) nááhodou někde potkají
c) hluboce milují, ale ještě o tom nevědí

Ať už je to s hlavními hrdiny jakkoliv, jakmile poznáte, kdo je pan X a paní Y, můžete si být jistí, že ke konci filmu skončí v manželství, nebo alespoň v posteli. V nějakých těch romantických filmech také neuškodí pár velkých gest, jako je zastavení letadla, rvačka o dívku, žádost o ruku na nějakém neobvyklém místě, nebo třeba vyznání lásky, nad kterým si lámalo hlavu dvanáct scénáristů, aby chytilo za srdíčko i toho nejchladnějšího řezníka. Nezapomeňte, že všechno musí být extrémně dojemné. Stačí pak přidat pár ozdobných prvků, jako je kytice růží, večeře při svíčkách nebo snídaně do postele a hotovo. Máte romantický film, kterým si my, nezadané romantičky, drásáme slzné kanálky o volných večerech.



Co se týče seriálů, přidejte hodně dramatických prvků jako jsou nemoci, nechtěná těhotenství, vraždy, konflikty a tajemství. O to jsou pak ty romantické chvilky vítanější (přeci jen, je to více "ze života").



Asi si pak dokážete představit, co tohle s romanticky zamýšlející osobou udělá. Krmeni takovými představami si pak utváříme iluzi lásky, která snad možná ani neexistuje. Jsem prokletá vírou ve šťastné konce, a částečně za to mohou právě romantické filmy, ale jak se samota mísí se zklamáním, začínám lehce pochybovat. Velkou nevýhodou totiž je, že jsem začala doufat ve víc. Čekám na "Nechoď!", když odcházím. Doufám ve slunce, když stojím v dešti. Prahnu po "Miluju tě.", když říká, že mě má rád. Přeji si růže, když přijde s výmluvou, proč mi nic nepřinesl. Žízním po jeho hlasu, ale stále čekám v tichu.

Přijde mi, že jsem to vždycky byla já, kdo dělal ve vztazích toho dříče. Nevadilo mi to. Jak mi ale řekla jedna moudrá žena, láska je vždy sto procent. Pokud já dávám osmdesát, ten druhý mi může dát jen těch dvacet. Tak se ptám: Jak to mám ovládat? Mám v sobě tolik lásky, že se musím krotit, abych ji všechnu nevychrlila najednou. Možná proto se mi nedaří. Asi toho člověka natolik dusím svou přízní, že jediná možnost, jak může přežít, je odplazit se ode mě, aby mohl dýchat. Moje láska je asi až moc destruktivní.

Vždycky jsem si myslela, že to sama sobě sabotuji. Nadšení z někoho mi moc dlouho nevydrží, jelikož ho vždy vystřídá strach. Bojím se, že o toho člověka přijdu, a v hlavě se mi začnou odehrávat desítky scénářů, co všechno se může stát. Bojím se opuštění. Kdo by se chtěl vzdát člověka, kterého jste ve svém srdci vysvětili na "toho pravého" a tolik nocí jste usínali s představami o svatbě, dětech, o tom, jak by vám slušelo jeho příjmení? (Nejsem jediná, co to dělá. Fakt!)
Jak mě naplní strach, pokouším se to zoufale zachraňovat, a začnu člověku odkrývat svoje láskyplný nitro, zatímco si zavazuje tkaničky a vduchu počítá vteřiny do startu. Pak už se jen plácám v kaluži horkých citů, který vyplavím, dokud nezhořknou a nestane se z nich hnusný bláto plný střepů, který se do mě zaryjí a já je pak s pomocí svých slz vyndávám jeden po druhým, dokud se nezahojím a nezahořím pro někoho jiného.

Jsem holka, co ve čtyři ráno píše milostnou poezii. Jsem holka, co píše milostný dopisy. Jsem holka, co plánuje romantickou noc na Ještědu, a vlastně ani neví, jestli ji kdy bude moct s někým prožít. Jsem holka, co se chce naučit na kytaru, jen proto, aby pak mohla svýmu milovanýmu napsat písničku. Jsem holka, co se cílevědomě učí vařit, aby pak byla dobrou přítelkyní (a v budoucnu i matkou). Jsem holka, co by udělala všechno pro to, aby byl její protějšek šťastný, a jakmile ví, že se něco děje, snaží se ho rozveselit.

Už nevím, co dělám špatně.

Víte, taky bych jednou chtěla být ta zbožňovaná. Chtěla bych, aby mě měl někdo rád tak moc, že by hned poznal, že mi něco je. Chtěla bych, aby si se mnou chtěl povídat, a sám od sebe mi zavolal, třeba jen proto, aby mi řekl dobrou noc. Chtěla bych, aby mi občas přichystal nějaké překvapení, i kdyby to měla být naprostá prkotina. Chtěla bych, aby mi na louce natrhal kopretiny. Třeba. Chtěla bych jít v noci do lesa, lehnout si a pozorovat hvězdy. Chtěla bych, aby mi ten člověk dokazoval, že mě má rád, stejně, jako bych to já dokazovala jemu. Protože já to potřebuju.
Potřebuju cítit, že se ta láska nemění. Potřebuju vědět, že mě neopustí. Že jsem "ta pravá".
Chtěla bych zkrátka, aby se někdo snažil tak, jako já. Ale možná toho chci moc.


Asi se budu muset uklidnit a vychladnout. Možná, že si budu muset najít jiný způsob projevů lásky, aby se ve mně tak nehromadila. Když jsem v noci přemýšlela nad tímhle článkem, dva z našich tří kocourů mi nedali spát. Jak jsem si mohla myslet, že nejsem milována! Milují mě, ale ne tak, jak bych potřebovala.

Ale kdo ví. Třeba to jednou nastane. Nebo ne.
To je asi ve hvězdách.
Doufám, že se cítíte milováni,
Vaše až moc milující Kira
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co mám psát víc?

Deník citlivé puberťačky 39.3% (57)
Dopisy panu X 9% (13)
Poezie 15.2% (22)
11:11 7.6% (11)
Příběhy 4.8% (7)
(Nejen) tramvajové romance 8.3% (12)
Záblesky romantiky 2.8% (4)
Úvahy 9.7% (14)
Témata týdne 3.4% (5)

Komentáře

1 Sonya Sonya | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 18:05 | Reagovat

Ach, Kira, prajem ti nájsť toho, ktorý bude zodpovedať tvojim predstavám. Úprimný článok, páči sa mi. Držím palce.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 19:02 | Reagovat

[1]: Sonya, jsi zlatá. Děkuji a doufám, že nebudu jediná, koho jednou potká štěstí :3

3 Olivka Olivka | Web | 11. srpna 2016 v 20:43 | Reagovat

Kiro, co je tak romantické na Ještědu? :-) (myslíme-li ten samý;, pokud ano, tak výhled na hvězdy tam musí být naprosto hříšně nádherný)
Věř, že se někdo najde, že Pan Pravý existuje. On někde je ;-) (protože ta lichá na celém světě jsem já :D )

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 21:21 | Reagovat

[3]: Liberecký Ještěd, nu, je tam krásný výhled na celé město :)
Myslím, že je blízko, ale jestli to vyjde, to se uvidí v budoucnu :)
A určitě nejsi lichá! :* :)

5 Olivka Olivka | Web | 11. srpna 2016 v 23:09 | Reagovat

[4]: a to máš pravdu, jen jsem tam u dlouho nebyla a jsem už zvyklá se na naši krajinu dívat z nižších kopečků :-)

6 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 12. srpna 2016 v 0:04 | Reagovat

[5]: Rozhodně doporučuji, zvlášť, když se stmívá a je vidět na celý rozsvícený Liberec :)

7 Madame Luc Madame Luc | Web | 12. srpna 2016 v 0:14 | Reagovat

Moje podstata jihne blahem z romnatickejch slaďáků, ale zároveň mě to vnitřně rve na sračky. Bridget Jonesová je můj evergreen, ale zároveň zkáza. Ona je já a já jsem ona.

Já tě zbožňuju. Mám tě rád tak moc a poznám, že ti něco je. Povídám si s tebou a sámd od sebe ti zavolám. Rád ti přeju Sweet dreams or a beautiful nightmare, ale bohužel ti nemůžu dát tu formu těchhle věcí, kterou potřebuješ. To mi moje já, který je teplejší než topení, tak úplně nedovolí.

Necítím se milovanej a vím, že nikdy nebudu. Možná jenom na zlomky sekund v průběhu celýho života. Ty si to zasloužíš - věřím, že to přijde. Ten pan Božský se zjeví a jak řekla Carrie v Sex and the City:"Když Božský maluje, tak hrozně přetahuje." Budeš jeho antistresová omalovánka, kterou bude rád barvit každej den :-P :-P

Další skvělý článek, děkuji ti. Jsi talent a ta různorodost a naprostá diverzita naznačuje to, jak seš vnitřně zkroušená, ale zároveň sršíš takovym zvláštním druhem optimismu, kterej předáváš ostatním.

Brzo si spolu koupíme penisrky a budem šťastní.

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 0:32 | Reagovat

[7]: Bridget je něco jako závislost, miluješ ji, ničí tě, a zároveň je součást tebe. Taky tě zbožňuji, a kdo ví, třeba si v příštím životě budeme moct být blíž.
Omalovánky, no jo, ty už mě doopravdy znáš :D :) Děkuji ti za krásná slova, svůj optimismus bych označila za svit měsíce - sluneční paprsky odrážející se od satelitního tělesa Země. Nejsem zkrátka typicky hyperpozitivní :D
Penisrky, čokundáda a tři krásky v Liberci - bude to jízda! <3

9 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 12. srpna 2016 v 22:20 | Reagovat

Já tě tak dobře chápu... A ta fotka je pěkná :)

10 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 13. srpna 2016 v 23:12 | Reagovat

[9]: Moc ti děkuji :)

11 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 15:37 | Reagovat

Na Ještědu jsem chtěla strávit svatební noc..
S tím odstavcem, kde popisuješ, jaká holka jsi, se úplně ztotožňuju. Úplně. Já vždycky chtěla být ten "kluk", ten, kdo se stará, nosí kytky, píše básně, na kytaru už jakž takž hrát i umím. Párkrát jsem si říkala, že kdybych byla kluk, svoji holku bych nosila na rukou. Ale přes to všechno svému současnému příteli dávám jen těch dvacet procent - on mi dává ten zbytek, ale ne tak, jak bych si přála. Nejsou to romantické zážitky, výlety do přírody a důvěrné hovory dlouho do noci, ani už ty květiny, jsou to jen sladká slova a totální oddanost - což mě trochu vyčerpává a neustále dává pocit viny, že taky nejsem taková..
Pokud nám to s muži nevyjde, můžeme na ten Ještěd jít pozorovat oblohu společně :D

12 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 0:32 | Reagovat

[11]: Zvláštní náhoda :D Myslím si, že já být kluk, bylo by to perfektní, přesně, jak píšeš. Nejspíš je to s těmi představami opravdu až moc pohádkové.. ale kdo ví. Každopádně přijímám tvou nabídku :D

13 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 18:10 | Reagovat

[12]: No výborně :D A teď kdo z nás "snažících se" se má ozvat první? :D

14 Anett Anett | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 10:00 | Reagovat

Je mi z toho článku smutno. :-( Taky bych chtěla narazit na někoho, kdo by to se mnou myslel vážně a upřímně a nepředstíral. Příjde mi, že takový už jsou v dnešní době zadaní a nebo nejsou! :-D Je to smutné, ale ty jsi stále mladá , milující a krásná žena. Přeji ti, aby se na tebe usmálo štěstí v podobě toho pravého. :-)

15 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 16:27 | Reagovat

Beruško, nádherný a pravdivý článek. Co bychom za to daly, že. Ono většinou holky jsou takové, co milují na těch 80% a bohužel někdy i na 100%, jak je to u mě, když to nikdy není opětované. Ale za tu dobu pro mě láska začíná být zničující. Už na to nemám. Láska je sice krásná věc, ale když je pro dva. :-(

16 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 20:02 | Reagovat

[13]: To bude asi naše věčné dilema :D

[14]: To jsou zkrátka takový ty smutky, no :/ Věřím, že každý potká svoje štěstí :)

[15]: Díky, zlato. Co ty víš, co se může stát.. :)

17 hedd hedd | Web | 31. srpna 2016 v 17:27 | Reagovat

Cítím se až moc milována. Vím, že nedokážu oplácet stejnou mincí a vlastně to děsivě vyčerpává. Neustálé přemýšlení, jestli je to ještě v pořádku, jestli to tak má být a co to vlastně je ta tisíckrát proklínaná láska.
Vysiluje to, myšlenky si nás dohoní všude a pak, bez varování, vtrhnou do našich myslí, kde se usalaší a snaží se hájit si svou pravdu.

Není jednoduché milovat. Není jednoduché být milován.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama