Třetí

2. června 2016 v 23:06 | Kira |  Dopisy panu X
Dlouho už tu nebyl dopis pro snad existující spřízněnou duši, tak vám to teď hodlám vynahradit.

Drahý X,

nebudu lhát, když napíšu, že mi neskutečně chybí lidská blízkost. Nemyslím fyzický kontakt a podobné věci, které vám může dát v podstatě každý společně s vnitřní prázdnotou, která vás bude uvnitř pomalu rozebírat, dokud se nesesypete do vlastní duté schránky.
Myslím tím spíš to, když k vám někdo přilne natolik, že ho zajímá, jak se vlastně máte. Obejme vás, když pláčete, a bude tolerantní, i když se trápíte třeba jen kvůli maličkosti, nebo totální banalitě. Nenechá vás topit se v kanálu osamění. Když nejdete s davem, on jde s vámi. Je šťastný, že jste po jeho boku.
Už chápeš, co mám na mysli?
Vím, že si každý musí projít svým vlastním peklem. Trápit se, být zraněn, spadnout na ta nejhlubší dna a kvapně se odrážet zpátky nahoru. Čím těžší cesta, tím silnější jedinec.
Ale i tak si často připadám neskutečně slabá.
Svět je plný zklamání, bolesti a smutku, ale dokud v tebe věřím, je tu naděje na ten šťastný konec, ve který tolik doufám. Někdo plane po uznání, někdo po milionech, další chce letět do vesmíru a jiný touží po nekonečné moci.

Mým největším přáním je tě najít. Najít tě a nechat si postavit domek někde u lesa, kde bude krásný vzduch a klid. Jet spolu do Ikey, procházet se fiktivními místnostmi a nasávat tu vůni budoucnosti, zatímco se budeme dohadovat, jakou barvu si dáme do ložnice. Chci se jednoho dne probudit v naší posteli, kterou budou mimo nás okupovat i naše krásné, zdravé děti, a se slzami v očích si uvědomit, že mám vše, po čem jsem kdy toužila. Jednou vydají moji knihu a já ji budu našim dětem číst před spaním, zatímco s nimi budeš napjatě poslouchat.

A už tu nebudou žádné depky. Nebude tu puberta ani pocit osamění, který mě už nějaká léta občas sžírá. Umím být šťastná sama se sebou, ale upřímně, ty budeš ta jiskra, co mě bude hnát dál a dál.
Doufám, že jsi v pořádku. Chybíš mi.

Tvoje Kira

 


Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 3. června 2016 v 7:51 | Reagovat

Líbí se mi taková umělecká sebeprezentace ve formě fiktivních dopisů nějaké vzdálené spřízněné duši. Věřím v to, že láska, kterou vydáš, se ti nějakým způsobem vrátí. Takže stačí jenom vyčkat, Kiro, láska přijde tak jistě, jako to, že vyjde slunce.

Vím, čas je nepřítel a čekání je úmorné. Život víc bere než dává, ale asi je to z nějakého důvodu. Možná se nás snaží zocelit  a připravit na další životní lekce.

Jsi úžasná a věřím v tebe.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 3. června 2016 v 8:16 | Reagovat

[1]: Je to takový příjemný způsob, jak si zkrátit čekání :) I přes všechno zlé, i nás čeká to krásné. Jak jsem psala - čím těžší cesta, tím silnější jedinec <3
Děkuji <3 Však je to vzájemné :)

3 Fredy Fredy | Web | 3. června 2016 v 11:42 | Reagovat

držím ti palečky, moc dobře vím, co to depka je... :-)

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. června 2016 v 10:47 | Reagovat

[3]: Děkuji :) Neboj, ty jednou odezní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama