Stála v dešti

1. června 2016 v 16:56 | Kira |  Úvahy
Vystoupila jsem z tramvaje a začala bouřka. Lidé kolem mě se začali zahalovat do bund, deštníků, a do vyhřátých koutů svých duší.
Neměla jsem dobrý den. Balancovala jsem na hranici sebelítosti, a to, jestli slzím, mi bylo lhostejné. Ale když jsem na sobě ucítila ledové doteky deště, padal ze mě všechen smutek. Všechno to zlé a špatné se smývalo spolu s celým světem. Šla jsem s hlavou vzpřímenou, zatímco se ostatní krčili pod deštníky.
Došla jsem na zastávku, kde se čekající na autobus choulili pod stříškou, a zůstala jsem stát na dešti, zatímco se na mě kolemj(e)doucí udiveně dívali. Bouřka zesílila, ale levá polovina nebe byla převážně bez mraků. Zvedla jsem hlavu a nechala kapky bičovat můj obličej. Toužila jsem splynout s kalužemi. Pak dopadla ta úplně poslední kapka a vysvitlo slunce. Do autobusu jsem nastoupila až na kost mokrá, očištěná. Šťastná. A jen díky dešti.

A tak se ptám, co je tak špatného na tom, zmoknout?
Berete déšť jako zlo, nebo se jím také necháváte pohltit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | E-mail | Web | 1. června 2016 v 17:10 | Reagovat

Déšť miluji! Vždycky si představuji, že ze mně smývá vše špatné, co se mi kdy přihodilo :). Cítím se po něm vždy lépe a vůbec mi nevadí, že se budu několik hodin sušit a rovnat vlasy. Za ten pocit to rozhodně stojí...
Hezký blog :).

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 1. června 2016 v 17:37 | Reagovat

Déšť je hned po noci jedna z nejdokonalejších věcí na světě. Nedokážu si představit, že by nikdy nepršelo. Vidím v něm jakousi duševní očistu, jak píšeš, když tě zbičují kapky, pomáhají špíně všedních dní zmizet.

S jednou mojí kamarádkou milujeme déšť neskutečně. Jednou v noci pršelo, sebrali jsme se a bez bot došli skrz naše město až k Penny marketu, kde je taková prohlubeň přes celé parkoviště, která se vždycky naplní vodou. Skákali jsme v dešti, tančili a bylo to celé tak opojné, tudíž se nemůžu dočkat, až to někdy zopakujeme.

3 Anett Anett | E-mail | Web | 1. června 2016 v 18:18 | Reagovat

Takový pocit znám. Déšť mám ráda, když jsem na cestě domů. :-D Kolikrát jsem takto zmokla a měla jsem radost a připadala si jako blázen. Jakmile je přede mnou kus dne a zmoknu, není to ideální. Protože chodit s mokrýma botkama...nic moc.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. června 2016 v 18:23 | Reagovat

Někdy zůstávám také v dešti stát bez deštníku. Nastavím svou tvář a nechám si dešťové kapky stékat po obličeji na krk.
Je to krásný pocit, takový svobodný... :-)

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. června 2016 v 20:01 | Reagovat

Já si dneska šla v lehounkém dešti po náměstí, ale jakmile se odpoledne pořádně rozpršelo, kdy ani kanály nestíhaly už přijímat vodu a kolem metaly blesky, to už jsem se schovat šla :D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. června 2016 v 20:06 | Reagovat

[1]: To máš rozhodně pravdu! Děkuji za kompliment! <3

[2]: Mnohdy se víc těším na pořádnou bouřku, než na prosluněný den. Není nic lepšího než se schoulit s dobrým jídlem v peřinách, zatímco venku hřmí a člověk si připadá tak hezky v teple a může tu bouřku sledovat :3
Jůů, to zní skvěle! Taky bych to ráda vyzkoušela, třeba budu mít někdy příležitost :)

[3]: Mokré boty jsou snad to jediné, co ten pocit trochu kazí, zvlášť když dělají čvacht čvacht a člověk pak ze sebe nemůže servat ponožky :D

[4]: Naprosto skvělý pocit :) Nechápu, proč dnes na člověka koukají téměř jako na blázna, když před deštěm neutíká jako před kyselinou..

[5]: To se ti nedivím :D :D

7 kinsane kinsane | Web | 1. června 2016 v 20:26 | Reagovat

Milujem dážď. Hah, včera akurát pršalo a okolo ľudia mali kapucne a umbrelly hh len ja jediná krátke rukavy. Dnes som začal už ale kašlať. :D:D:D

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. června 2016 v 20:35 | Reagovat

[7]: Má to i své nevýhody, no :D :D

9 Elis Elis | Web | 2. června 2016 v 10:45 | Reagovat

Moc hezky napsané, máš vnímavou duši... já mám déšť ráda, i když mi zmoknou vlasy, bez vody není život, stejně jako bez lásky...

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. června 2016 v 11:27 | Reagovat

[9]: Děkuji.. někdy je až moc vnímavá :D
Přesně tak <3

11 Bevíčková Bevíčková | Web | 2. června 2016 v 20:19 | Reagovat

Mám déšť ráda, ráda se dívám na vodu stékající po oknech a ráda déšť poslouchám a ještě raději mám svět po dešti, kdy je na chvilku jako nový, umytý a nablýskaný. :-)

12 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. června 2016 v 21:29 | Reagovat

[11]: A díky tomu pak vznikají nádherné fotky <3

13 -DarkSoul -DarkSoul | E-mail | Web | 6. června 2016 v 20:03 | Reagovat

Vždycky, když někdo napíše něco takového, vnímám to jako peozii uchovanou v próze. Protože jak jinak vyjádřit to spojení citů, to vnímání, to náhlé uvědomění, že více lidí cítí to samé, co jeden jediný jedinec? Když prší, dá se říct, že se cítím svobodná. Jako by přestaly existovat omezení a hranice a lidi, kteří mě nemají rádi, se můžou dít vycpat. Déšť je osvobození.

14 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 6. června 2016 v 20:12 | Reagovat

[13]: Děkuji za překrásný komentář <3 Máš pravdu. V dešti je něco krásného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama