Sebezáchranné sbohem

18. června 2016 v 20:29 | Kira |  Příběhy
"Do té doby bych to neřešil, když víš, že mě chceš a já chci tebe."
Ta slova jí zvonila v hlavě jako zaklínadlo. Nervózně si hrála s mobilem, zatímco se propadala do svých obav. Sakra, jak si myslíš, že tohle může dopadnout? Věděla, že byl další prasklinkou na jejím roztříštěném duševním zrcadle. Nesnášela se za svou vlastní temnou osobnost, která ji hnala do každého temného tunelu, na pomyslný tenký okraj sopky.. Zaposlouchala se do ticha tramvaje a snažila se uklidnit. Žena sedící před ní si odkašlala. Byl chladný, téměř mrazivý den.

Chvíli tam čekala. Ošklivá zastávka se za těch pár setkání nezměnila - lavička byla stále pryč a převržený koš nikdo nezvedl. Od úst jí stoupala pára a ona ji sledovala až k mrakům, které zarputile tmavly. Po chvíli si všimla dlouhé siluety v dáli. Čekala. Byla jí zima.
"Ahoj."
"Ahoj."
Políbili se. Cítila jeho neupravené strniště a jeho vůni, vůni tvrdé práce a jakési mužnosti, a připadala si oproti němu ještě mladší, než ve skutečnosti byla. Díval se jí do očí a rozepl si zip. Vzal její ruce a strčil je do jeho bundy, aby si je zahřála. Přitiskla se k němu, ale cítila se zvláštně. Nechtěla ho potkávat na hnusné zastávce uprostřed ničeho. Chtěla s ním chodit za ruku po městě a tisknout se k němu v kině. Chtěla s ním jít do restaurace a v noci si s ním povídat.
Tohle jí prostě přišlo nějak nesprávné.
Ale přitahoval ji. Tak moc a tak intenzivně, jako nikdo doposud. Sálala z něj jakási temná energie - jeho hluboký hlas podtrhoval mystický závoj jeho osobnosti. Připadal jí mocný. Špatný, ale tím víc sexy.
"Je mi zima."
"Tak půjdeme ke mně?" zeptal se a upřel na ni svoje dokonale temně zelené oči. Nevěděla, co odpovědět, a políbila ho.
Uměl dobře líbat. Zrychlil se jí dech a ona cítila, že propadá sobě samotné. Chytil ji za zadek a jí už došlo sebeovládání na to, aby mu bránila. Cítila... všechno. Zrychlila. Zamručel a zvedl ji do vzduchu.
"Jdeme!" zavelel a položil ji. Zasmála se.
"Notak." zašeptal a začal ji líbat dál.
Jeho ruce ji k němu přitiskly a začaly se vymykat kontrole.
Cukla sebou.
"Nech toho." řekla, myšlenky splašené.
"Neříkej, že se ti to nelíbí." řekl a zopakoval předchozí akci.
Odstrčila ho od sebe. Svým způsobem se ho začala bát. Pochopila, že s ním nebude chodit do kina ani do restaurací, a že ji nebude cestou držet za ruku. Pochopila, že on s ní spojoval jen tu hnusnou zastávku. A jeho byt. A pak už nic.

Zdálky byla slyšet tramvaj. Světla prořízla šero.
"Musím jít." řekla.
Pud sebezáchovy ji dotlačil dovnitř. Dívali se na sebe skrz sklo. Pak se stroj dal do pohybu a on odcházel.
Přemýšlela nad tím, co by asi bylo, kdyby šla s ním.
A hlavně nad tím, co by pak nebylo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marka Marka | Web | 18. června 2016 v 21:04 | Reagovat

:) moc se mi to líbí :) kéž by se takhle zachovalo více dívek :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 18. června 2016 v 21:11 | Reagovat

[1]: Ne každá je si vědoma své ceny.. bohužel :/

3 Madame Luc Madame Luc | Web | 19. června 2016 v 0:07 | Reagovat

Sálající temná energie je asi katalyzátorem, který nás nutí do blbnutí. Zdá se mi, že jako bytosti lásky schopné tíhneme k hledání těch nejpodivnějších lidských existencí, ke kterým se úmyslně připoutáme i když víme, že to vlastně nemá až tak úplně smysl.

Líbí se mi, když ti došlo, že by to pravděpodobně nemělo budoucnost. Když jde člověk pouze přes intimitu, nikdy se to nezdá tak naplňující. Myslím si, že vztah mezi lidmi dělají právě ony maličkosti, které jsi zmiňovala. To, že ti někdo vrazí jazyk do krku a omráčí tě svojí živočišností neznamená, že by to klaplo.

Možná by klapla západka na tvojí duševní brance, a už bys tam nechtěla moc lidí pouštět, protože by tě poškodil čas. Čas, který jsi strávila s ním, ale to neznamená, že tě neničí čas, který trávíš bez něj.

Je to bludný kruh, drahá Kiro a je jenom na nás, jestli půjdeme po směru hodinových ručiček nebo proti. Buď jak buď, vždycky je na tom něco špatně.

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. června 2016 v 0:15 | Reagovat

[3]: Možná je to tím, že někteří včetně mě mají slabost pro takové ty drsné a tajemné typy. Pro ty naše protipóly. Podle toho to pak však vypadá..

Přesně tak. Maličkosti tomu dodávají život. Intimita a jen ona je pak záležitost dvou lidí, kteří jsou si ale navzájem jen věcmi, ne lidmi.

Je to zvláštní. Nepotřebuji ho. Jen je těžké čekat na někoho, o kom nevíš, jestli vůbec existuje. Zvlášť, když má člověk občas naivní tendenci vidět "toho pravého" v tom největším idiotovi :)

5 Réssi Réssi | E-mail | Web | 19. června 2016 v 8:40 | Reagovat

Páni, tak tohle je vážně geniální příběh, hrozně se mi líbí, jak je to napsané. Já si třeba popravdě nedovedu představit, že bych v takový okamžik dokázala takhle utýct, obvykle zdrhám až potom, až ve chvíli, kdy mě neupaluje pohled toho druhýho. Takže jako klobouk dolů, fakt :)

6 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 19. června 2016 v 8:52 | Reagovat

Až napíšeš sbírku povídek, budu stepovat před knihkupectvím, ať na mě taky zbyde! :))

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. června 2016 v 9:53 | Reagovat

[5]: Hrozně moc děkuji <3 Ne vždycky se ale člověku podaří utéct ve správnou chvíli.. :D

[6]: Awww, to zní tak krásně! Ovšem nevím, jestli jsem úplně povídkový typ. Pro tebe by to ale bylo i s podpisem! <3

8 Nikia Nikia | E-mail | Web | 19. června 2016 v 21:39 | Reagovat

Umíš strašně dobře navodit atmosféru, četla jsem to jedním dechem. Super! :-)

9 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. června 2016 v 22:13 | Reagovat

[8]: Hrozně moc děkuji <3

10 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 21. června 2016 v 8:44 | Reagovat

[7]: Ooo, to si nechám líbít!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama