Ztracený svět

30. května 2016 v 0:31 | Kira |  Příběhy
Šíleně ji bolela hlava. Věděla, že naposledy ležela v posteli a její mysl čeřily neskutečně pesimistické myšlenky. Věděla, že když usne, probudí se bez sebemenší známky deprese - ale něco ji vždy nutilo být vzhůru a plakat.

Teď ležela kdesi ve tmě a chladný vzduch jí dráždil plíce. Pokusila se vstát, ale všechno jí bolelo, tak se rukama zabořila do hlíny a sedla si.
Stačil jeden hluboký nádech a poznala, že je v lese. Ale tohle místo neznala. S obtížemi vstala a na mysl jí pomalu cupitala panika. Nevěděla, kde je, ani jak se sem dostala.
Přesto, že byla vzhůru delší dobu, její oči si nemohly navyknout tmě. Vůbec nic neviděla.

Natáhla ruce před sebe a vydala se pomalu vpřed. Pod nohama jí praskalo jehličí, hlína dutě zněla a ona přemýšlela, jestli ji náhodou někdo nepřipravil o zrak. Zatímco jí v hlavě pobíhaly myšlenky, najednou vrazila do něčeho živého.
Ten kdosi překvapeně vydechl a ona vykřikla.
"Nekřič, já ti neublížím." uslyšela najednou ve své hlavě.

Srdce jí bušilo tak rychle, že myslela, že omdlí.
"Nech mě, prosím, já ještě nechci umřít." řekla si v duchu a zdá se, jako by ji ten kdosi slyšel, protože se jí okamžitě v hlavě ozvala další slova;
"Neboj se. Jsem stejně ztracený, jako ty."

Sedla si na zem a on následoval jejího příkladu. Nahmatala ho blízko sebe a cítila se o trochu lépe - ani nevěděla proč.
"Kdo jsi?" zeptala se ho telepaticky.
"Kéž bych to věděl."
Nápodobně, pomyslela si a došlo jí, že to slyší.
"Co tu vlastně děláme?"
"To co doposud - jsme ztracení. Nevím, jak jsem se tu ocitl, ale doufám, že se brzo vrátím. Není mi dobře."
"Co se děje? Můžu ti nějak pomoct?" ptala se se zájmem.
"Kdybych věděl, řekl bych ti, jak. Vše co cítím, je bolest. Zbytek všeho se někam vytratil."
Odmlčel se. Přemýšlela, co by mohla udělat, a pak nahmatala jeho ruku.

Najednou jako by se jí začal vracet zrak. Viděla temné siluety stromů a postavu mladého kluka. Vypadalo to, že už také vidí lépe - začal se rozhlížet kolem.

"Zajímavé." řekl a dál se ponořil do ticha.
"Možná, že tu jsem proto, že tam nepatřím."
"Kam?"
"Mezi lidi. Už odmala jsem byla trochu jinačí. Běhala jsem po zahradě a mluvila se stromy." řekla a věděla, že se rozesměje.
On ale na ni hleděl v jistém úžasu. Usmál se. Všimla si jeho výrazných vlasů.
"Nemyslím, že bys mezi ně nepatřila. Mnoho jich jen není schopno vidět tvou podstatu."
"Proč myslíš? Neznáš mě."
"A myslíš, že bych se tu s tebou bavil, kdybys nebyla stejně ztracená, jako já?"
"Vždyť jsme.."
"Jsme mimo náš svět. Jsme na místě, kde se bolest kloubí s temnotou. Vždycky jsem tu byl sám a nikdy jsem neviděl. Teď se ale konečně dokáži orientovat. Ať už jsi tu z jakéhokoliv důvodu, není to náhoda."
Usmála se.
"Nevím, čím to je, ale neskutečně jsi mě zaujal. Možná tím, že jsi tu se mnou, nebo tím, co můžu sama vidět. Je to zvláštní svět - mohu v tvé duši číst jako v knize. Vidím, že je v tobě hodně bolesti, ale zároveň jsi obdařen velkou silou. A co se týče tvého srdce.."
Ušklíbl se.
"Myslím to vážně. Nemusím tě vidět..Cítím, kdo jsi. A jsi nádherný."
Chvíli byl ticho.
Pak za ní přišel a obejmul ji.
"Děkuju." zašeptal.

Kdesi v dálce zavyl vlk.
"Musíme jít. Když budeme rychlí, dostaneme se odsud."
"Nebudu ti na obtíž?"
Zamračil se.
"Co je to za dotazy? Není nic lepšího, než když se sejdou dvě ztracené duše. Pojď, musíme jít."
Usmála se a vyběhla za ním. Zakopla o kořeny a praštila sebou o zem. Pohotově jí pomohl vstát.
Znovu se rozeběhli.
Nad nimi závodily hvězdy.
Běželi pryč z temnoty a naděje nikdy nebyla víc naživu.

...

Je to asi trochu slátanina.. ale dotyčný pochopí <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. května 2016 v 6:14 | Reagovat

Myslíš, že to byl duch? Moc rád bych se s podobnou bytostí proháněl širým krajem za vytí vlků. :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 30. května 2016 v 6:19 | Reagovat

[1]: Je to spíš taková fantazie o jednom určitém člověku, kterého bych moc ráda znala víc :)

3 Sedmikráska216 Sedmikráska216 | Web | 30. května 2016 v 12:31 | Reagovat

Moc hezky píšeš :-)

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 30. května 2016 v 12:52 | Reagovat

[3]: Moc děkuji  <3 Takový komentář vždycky zahřeje :3

5 Fredy Fredy | Web | 30. května 2016 v 12:57 | Reagovat

nádherné, jen tak dál... :-)

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 30. května 2016 v 14:44 | Reagovat

[5]: Děkuji <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama