Requiem pro šťastnou vzpomínku

31. května 2016 v 21:02 | Kira |  Poezie
A když každý krok
odbíjel další sbohem,
došli jsme na začátek konce
a věděli jsme, že zpátky to nejde.
Brečela jsem
a skrz kilometry tlustý sklo
prosakovalo i pár tvých slz.
Nikdy nebylo jasnější,
že zmizím.
Zmizím z vašeho gauče v obýváku,
z vaší kuchyně,
zmizí moje tričko zpod tvý postele
a všechny moje dopisy,
pivo budeš pít sám
a kočku nikdo nepohladí.
Vyhodíš mě
někam na smetiště neúspěchů
a když mě uvidíš,
nebudeš plakat.
Proč taky ano,
když i ten konec

už doznívá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 1. července 2016 v 13:50 | Reagovat

Smutné, zní to jako loučení se se školou, kamarády, přítelem. Připomnělo mi to konec školy po maturitě, když jsem vzpomínala ve vlaku cestou domů, na všechny ty zážitky.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. července 2016 v 14:31 | Reagovat

[1]: Ano, s přítelem.. Díky poezii ze sebe dokážu dostat věci, které zkrátka dost bolí :)

3 Anett Anett | E-mail | Web | 1. července 2016 v 14:45 | Reagovat

[2]:To je mi líto. Věř, že čas tvoje rány zahojí a bude zase líp. :-)

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. července 2016 v 14:46 | Reagovat

[3]: Však mě nic nezlomí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama