Bolestivá romantika

11. dubna 2016 v 22:50 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Po zhlédnutí jednoho obzvlášť romantického dílu The Big Bang Theory, následného projetí instagramu, kde mě zaplavily šťastný fotky šťastných dvojic, jsem skončila v posteli, mou věrnou družku mi dělá svíčka a ZakázanÝovoce mi tu hraje šíleně smutnou písničku, že je prej mám nechat odejít.


Upřímně, někdy se strašně ráda hrabu ve starých ranách. Vezmu si mobil a začnu projíždět staré konverzace v messengeru, vytáhnu krabici se vzpomínkami a brečím nad tím, co bylo. Nevím, nad čím roním slzy teď.

Nacházím se opět ve stavu šílenýho pobláznění, až na to, že tohle se odehrálo během jednoho dne, zatímco se obvykle mé spektrum nálad a vášní odehraje v jednom týdnu. Možná je to dobře - zkrátka se na to vykašlu hned teď a aspoň se nebudu dalších šest dní trápit. Že by moje srdce přesedlalo na úsporný režim? Nevím, jestli to brát jako plus, protože projít si kompletní duhou od mánie po depresi není něco, co by člověk zažíval hezky v jednom dni. Však ona si poradí!

Cítila jsem se divně. Mezi lidmi, kteří mě nechápou. (Ano, je vidět, že to píše puberťačka, ale já to myslím jinak) Jak těžké to my, citliví lidé máme. Zvlášť když moc dobře vím, že pokaždé, když se zakoukám, osud se postará o to, abych ho nepotkala znovu, protože jsem zase vzplanula moc rychle. Protože "láska přichází, když ji nejmíň čekáš", blabla, já vím. Ale já vždycky budu čekat. A to je mou oprátkou.

Když nad tím přemýšlím, opravdu mi to všechno chybí. Lidé ve vztahu mají tendenci se ve všem tak hrabat.. je mi z toho vážně do smíchu. Oni mají koho obejmout. Oni ano.
Asi mi to už leze na mozek. Myslím, že půjdu spát. Třeba se na mě ve snu usměje štěstí.

Omlouvám se vám za mou pochmurnou náladu, slibuji, že se dám dokupy. Mám vás moc ráda, dobrou noc.

Vaše lehce ubrečená Kira
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 12. dubna 2016 v 8:40 | Reagovat

"My citliví lidé", s tím souhlasím, jenže ono je lepší bejt trochu cíťa, než brát pláč jako slabost, emoce prostě nejsou slabost a nemá cenu je v sobě dusit, pak se to projeví jinde, nemoci a tak... takže breč, pokud to přináší úlevu :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 9:04 | Reagovat

[1]: Jo, já jsem za to vděčná. Jen se ráno budit s obličejem od řasenky taky není sranda :D

3 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 12. dubna 2016 v 9:06 | Reagovat

[2]: A proto, milé děvče, se musíš večer odličovat, tvoje pleť ti za to taky poděkuje :D

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 9:14 | Reagovat

[3]: Však já vím :D Řasenku si stejně dávám jednou za hodně dlouhou dobu, a pokud ji nesebrečím, normálně ji odličuju.. tohle byla jen lenost :P

5 stuprum stuprum | Web | 18. dubna 2016 v 2:17 | Reagovat

Já nikdy neplakal a dopadl jsem hrozně. :-D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 6:40 | Reagovat

[5]: I na tom pláči něco je, no :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama