Zpověď prokletý holky (Naděje je hrozná věc)

22. března 2016 v 13:16 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Dovolte mi seznámit vás s mým problémem.

Jak se zamiluje běžný člověk? Někdo se mu líbí, postupem času se s tím člověkem seznámí a tráví spolu čas. Poté k sobě třeba začnou něco cítit a skončí to vztahem.

A jak je to se mnou? Pozor, pozor, dámy a pánové, zde se nám situace značně komplikuje. Jelikož jsem člověk, který tak nějak v podvědomí musí neustále řešit lásku a věci kolem
(a všem v okolí to přijde naprosto nepochopitelné), chytám se každé příležitosti, když se naskytne potencionální objekt touhy.
Neberte to nijak fatálně, nevrhám se po prvním hezkém klukovi s nabídkou sňatku a počtem dětí.


Jde spíš o to, jak přijímám signály.

Často se mi stává, že třeba někoho potkávám v tramvaji - zjistila jsem, že od doby, co dojíždím, je můj milostný život (nebo spíš seznam neúspěchů) o mnoho bohatší.
Každopádně, někdo se mi líbí. Stačí mi MALIČKOST.
Ať už jde o úsměv nebo delší pohled do očí, řikám si, ano, mám šanci.
A vzplanu. Obdivuji každou maličkost a jsem tak neskutečně šťastná, skáču nadšením i díky lehkému úsměvu a mí přátelé nechápou, co se mnou zase je. Vložím do v podstatě cizího člověka takové množství naděje, že se cítím zase naživu. Tyhle mánie jsou první stádium.

A pak začne utrpení.
Není to, že bych sama se sebou nebyla šťastná. Můj život se štěpí v různá období. Jsou dny, kdy zasněně sleduju třpyt rosy na stéblech trávy, když slunce vykoukne zpoza rozervaných mračen, ale následovně upadnu do stavů, kdy mě pohltí temnota a já, ačkoliv mé nitro křičí o pomoc, jen sleduju strop a pochybuju nad smyslem života.

Upnu se na myšlenku, že by to konečně mohlo vyjít. V ten moment zasáhne osud a mé světélko mi vyrve z rukou. Ujede mi tramvaj, přestanu toho kluka potkávat, nebo přijdu na to, že už někoho má. A trpím.
Ten veliký kus naděje, který jsem do toho vložila, smutně umírá v mém zjištění, že jsem zase touhou přetrhala všechny nitky. Najednou zase stojím sama, bez světla, bez jiskry, zhašená sebou samotnou.


Už chápete?
Samo o sobě by to nebylo tak hrozné, kdyby se mi to ovšem nedělo skoro neustále. Připadám si jako upínavá rostlina, která nemůže najít oporu. Budu se navždy sápat po jiných, nebo se na mě usměje štěstí a já budu moct růst a vzkvétat?

S každým dalším vrcholem a pádem se stávám chladnější. Přesto ve mně ale emoce vřou a vím, že tu samou chybu udělám znovu a znovu.

A tak se ptám, je lepší necítit? Budu schopná někdy tlumit svůj žár, nebo přepálím všechny své naděje?

Jsem plamen a jako plamen všechno prožívám. Intenzivně. Silně. Emoce jsou můj dar. Emoce jsou mé prokletí.
Můj život jsou emoce. Naučím se je ovládat?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 22. března 2016 v 13:42 | Reagovat

Je to jako kdybych četl o sobě :) Nádherně popisuješ svoje pocity. Myslím si, že i někdo, kdo s takovými emocemi nemá zkušenosti, se do toho dokáže vžít.

2 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 22. března 2016 v 14:26 | Reagovat

[1]: Tak to můžu být šťastná, že jsem potkala někoho, kdo to má stejně <3 Moc si toho cenim :)

3 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 23. března 2016 v 20:55 | Reagovat

jako bych se viděla, to samo..zatím mi to nevyšlo nikdy

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. března 2016 v 21:47 | Reagovat

[3]: Přeju ti, ať najdeš lásku i rovnováhu.. Jednou se poštěstí i nám, musíme jen věřit :)

5 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 24. března 2016 v 14:53 | Reagovat

[4]: děkuji, jsi moc hodná:-) určitě se ti poštěstí, jsi hezká podle fotky nahoře

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 24. března 2016 v 18:17 | Reagovat

[5]: Bože, hrozně moc děkuju :) Myslím, že se na mě časem usměje štěstí. Ale radost mi teď děláte hlavně vy, návštěvníci :3

7 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 25. března 2016 v 14:12 | Reagovat

[6]: máš skvělý blog, super psaní, jde vidět, že to máš v hlavě poskládaný, stoprocentně zde nejsem naposledy

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. března 2016 v 18:17 | Reagovat

[7]: Hrozně moc děkuji <3 Snažím se.. :) Slibuju, že se ve volném čase také podívám na ten tvůj :)

9 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:24 | Reagovat

[8]: to není důležité, důležité je to, že se mi líbí tady. číst si zajímavé blogy ostatní mě baví ještě více než psát ten svůj..nejsem ani zas tak moc aktivní, píšu jen když chci

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:31 | Reagovat

[9]: Popravdě taky nebývám tak moc aktivní a ráda pročítám i jiné blogy.. já se snažím psát co nejčastěji (fakt mě to baví a naplňuje), ale když to nejde, tak to nejde :)

11 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 25. března 2016 v 21:16 | Reagovat

[10]: přesně tak:)

12 lemridoupe lemridoupe | Web | 26. března 2016 v 22:02 | Reagovat

Až mě děsí kolik v tvých článcích nacházím věcí, které s tebou mám společné... "Emoce jsou můj dar. Emoce jsou mé prokletí."- tohle si přesně říkám taky, krásně jsi to shrnula :) Drž se! Jednou se to podaří a tvá upínavá rostlina najde oporu a bude kvést :)

13 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 26. března 2016 v 22:54 | Reagovat

[12]: Děkuji moc, je hezké vidět, že na tomto světě nejsem sama citlivá. Přeji ti také, abys našla své štěstí - i když to nebude jednoduché, bude to určitě stát za to :)

14 Naděje Naděje | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 11:57 | Reagovat

Krásný popis. Úplně jsi mi připomněla mě v tomto věku. Moje deníky jsou popsané nadějemi u mnoha kluků. Paradoxně opravdu ten kluk přišel, až když jsem víc než kluky začala řešit jak být šťastná i bez nich. Začala jsem zářit a a ten svit byl pro ně najednou doopravdy lákavý a pro mě už to nebyly jen z(a)tracené naděje.

15 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 13:01 | Reagovat

[14]: To je nejdůležitější, naučit se být šťastná sama o sobě :) Když je člověk beznadějný romantik jako já, je to jen trošku těžší :)

16 Wendy Wendy | Web | 4. května 2016 v 13:19 | Reagovat

Jak vidím tak nějak omylem jsem semka párkrát zabloudila xD... S tim prvním stádiem to mám úplně stejně (uffff.... Nejsem úplně divná).. Kiro,jsi pěkná holka. Nechápu,že nemáš ještě kluka. Kdežto šeredy to střídaj jak ponožky
Wendy💋

17 Jana Jana | E-mail | Web | 4. května 2016 v 13:25 | Reagovat

Když jsem byla ve škole nebo v jsem pracovala na brigádádch a neměla jsem stálého partnera, tak se mi stávalo to samé ... :) Vydrž, bude lépe :)

18 Random Random | Web | 4. května 2016 v 14:17 | Reagovat

No vidíš, a já už si myslela, že je to moje porucha, kterou nikdo jiný nemá. Sice se nezamilovávám hned do kluka v tramvaji, ale mně stačí pár kluků ve škole. Třeba kluk, co si se mnou jednou sedne na obědě, podívá o hodině a já... jsem v háji. Připadám si pak jako úplný idiot, jako někdo, kdo prostě touží po tom, zamilovat se, tak moc, že už mu přijde vhod úplně každý.  Ale to není pravda. Nevím čím to je, ale nemyslím, že bychom byli idioti. Jenom to máme prostě trochu jinak nastavené :-D I to zmítání emocemi mám stejně. Lidem okolo mě proto přijdu divná a oni mně zase připadají hrozně chladní a nezaujatí. Kde se stala chyba?

19 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 4. května 2016 v 15:30 | Reagovat

Hmm, tak v tomhle bych se taky našla, ale naučila jsem to ovládat. Možná teda až moc. Ale seš mladá, formuješ se, s tímhle se naučíš pracovat, první věc je, že prostě víš, kde ten zádrhel je a pak už jen odhodlání na tom pracovat :)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. května 2016 v 15:32 | Reagovat

Hmmm, pár "cestovních lásek" jsem potkala taky :-)
Ale nadobro zakotvit se mi podařilo až ve třiceti :-)
A vlastně je fuk, jak dlouho jsem na svojí lásku čekala. Našla jsem jí a užívám si jí, to je důležitý :-)

21 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. května 2016 v 16:10 | Reagovat

[16]: Moc ti děkuju, to víš, asi jsem moc náročná :)

[17]: Jsem ráda, že mi bylo porozuměno :') Bude líp, já vím <3

[18]: Myslím, že to není chyba, a že je krásné být citlivým a empatickým člověkem. Emoce se nám snad podaří jednou ukočírovat :) Jsme jiné a to je na tom to krásné, ne? :)

[19]: Zapracuju na tom, ona i samotná puberta to celkem násobí. Věřím, že jednou se to všechno ustálí :)

[20]: Když už ji člověk najde, stojí to za to <3 A já budu vždycky věřit ve šťastný konce :)

22 M. S. M. S. | Web | 4. května 2016 v 17:03 | Reagovat

Člověk, který pro mě hodně znamená, mi jednou řekl: ,,Tyhle slabosti tě jednoho dne udělají silnou."

23 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. května 2016 v 17:04 | Reagovat

[22]: To má velkou hloubku :')

24 Amazonka Amazonka | Web | 4. května 2016 v 17:35 | Reagovat

Ty jsi moje svědomí?
Druhý já?
Ztracený dvojče?

25 Michaela Michaela | Web | 4. května 2016 v 17:49 | Reagovat

Panebože.. Musím se přiznat, že i já se v tomhle vidím! A též jsem si myslela, že to tak mám jen já.. Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama.. Časem se snad naučíme naše city ovládat! :) A nebo se stane něco, při čem city nebudeme muset vůbec ovládat. :)

26 Camelia Camelia | E-mail | Web | 4. května 2016 v 18:18 | Reagovat

Je fajn vědět, že nejsem sama. Ale já narozdíl od tebe mám trochu trust issues, jak se teď v současné teen generaci používá, takže to přeci jenom trochu krotím, ale vím, že když... vzplanu (což je to správně vášivé a prudké slovo) stojí to, bohužel za to. Ale nevěs hlavu, protože jinak bych ji musela svěsit taky. Já doufám, že tu oporu, jak jsi to nazvala ty, jednou najdeme :)

27 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 4. května 2016 v 18:38 | Reagovat

Zrovna jsem chtěla psát článek na podobné téma, protože tohle bohužel dobře znám. Je sice pravda, že mám velkou radost i z každé maličkosti, ale zároveň taky hrozně řeším každou blbost :/

28 Myrtila Myrtila | Web | 4. května 2016 v 19:54 | Reagovat

Jako kdyby to bylo o mně. Přesně tohle se mi stávalo a pak najednou... Vyšlo to :-) takže za mě rozhodně ano, nesmíš ztratit naději a ono to vyjde

29 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. května 2016 v 19:54 | Reagovat

[24]: Ztracená sestro? <3 :')

[25]: Přesně tak :) Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Naučíme se to ovládat, ale stejně, je to krásné - náš život nás nikdy nebude nudit :D

[26]: Bohužel, já mám stále naivní víru v lidstvo, ale ne všichni lidé jsou dobří a nevznášejí se kolem nich motýlci, zatímco s úsměvem utíkají po rozkvetlé louce. Budeme zkrátka věřit v to, že to dobře dopadne :)

[27]: Nejsi v tom sama! Každý je jiný, ale nejlepší je přijmout sám sebe a prostě se mít za ty emoce rád. Přeci jen, je to dar :)

30 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. května 2016 v 19:56 | Reagovat

[28]: Děkuji :) Budu věřit! Jsem ráda, že to pro tebe dobře dopadlo. Přeji ti hodně štěstí a spokojenosti :)

31 Joina Joina | Web | 4. května 2016 v 20:01 | Reagovat

Téda tak to je dobré.
Ve tvém věku jsem vůbec neřešila nějaký milostný život  a zkoušela se nějak bavit i když né vždy to dopadlo  mile... Jsou tomu čtyři roky, kdy jsem pocítila, zamilovanost, city a sklamání a taky mi příjde, že mě když chci někoho normálního najít, že mám na to smůlu. Teď jsem to na určitou dobu vzdala a zkouším být v kruhu přátel a třeba bude nějaká náhoda a někdo se objeví.

Chápu tvé pocity, takhle se teď někdy cítím já, ale neboj určitě bude líp :)

32 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. května 2016 v 20:08 | Reagovat

Třeba máš jen takhle divokou pubertu a pak se to uklidní, však sama uvidíš. S tímhle ti neporadím, jsem čistý racionalista.

33 Faint Faint | Web | 4. května 2016 v 20:40 | Reagovat

Nič si z toho nerob. Mám podobný problém. Tiež som si cestou do školy zažila takú "romancu", trvalo to skoro rok a ja som sa neodvážila na nič iba si k dotyčnému sadnúť aj keď on neprejavil žiadny záujem. Teraz sa už nestretávame kvôli rozvrhu a zmenenému cestovnému poriadku a tak nejako som z toho "vytriezvela". No je pravda, že je tu zase niekto. Ale aspoň sa reálne rozprávame.
Keď sa nad tým zamyslím, asi som nikdy nezažila nejakú "lásku". Sú to skôr tie stavy pobláznenia.

34 kalamity-jane kalamity-jane | 4. května 2016 v 20:57 | Reagovat

Taky jsem taková byla cca 13-17 :). Nyní je mi 20 a jsem stejná, jenom jsem se naučila brát ty "signály" s nadhledem, nic si do nich nepromítat, usmát se třeba taky na druhého ale tím to končí. Moc se na city nefixovat a vidět danou situaci realističtěji.
Určitě bych se na tvém místě nebála, že to bude vždy takhle vyhrocený. Časem se můžeš naučit určité sebereflexi, která ti pomůže vyvarovat se těmhle důsledkům. Rozhodujícím okamžikem je jak ten signál přijmeš v ten daný moment. Můžeš si říct " Jo ten kluk vypadá sympaticky z toho by mohlo být něco víc" a následuje sled událostí, které tady popisuješ, anebo si říct "Usmál se na mě, ale to ještě nic neznamená". Druhá možnost může působit celkem odtažitě a chladně, ale vyhneš se tak zklamání, že to byl další "omyl".
No mně tohle pomohlo a každýmu vyhovuje něco jinýho. Jen jsem tě chtěla seznámit s touhle variantou, která se může aplikovat i na jiné věci, nejen na kluky :). Snad ti to v něčem pomůže a nevzdávej to!

35 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. května 2016 v 21:19 | Reagovat

[31]: Děkuji :) bohužel, zkrátka to řeším, nemůžu si pomoct.

[32]: Moje puberta je hodně divoká, to rozhodně. Snad se to přežene :)

[33]: Přesně tak, je to pobláznění, a člověka to úplně dokáže zbavit zdravého rozumu a uvažování :D :)

[34]: Děkuji moc, je to velmi chytrý způsob a určitě ho vyzkouším. Je to tím mým smyslem pro pohádky. Možná jsem moc koukala na romantické filmy :D

36 Kočíčí zlato Kočíčí zlato | Web | 4. května 2016 v 22:08 | Reagovat

Měla jsem to podobně. Nepotřebovala jsem velkou záminku se zamilovat, ale jakmile se tak stalo, byl to můj konec - úplně jsem se v tom druhém člověku ztratila, i když se náš kontakt dal popsat jako občasné ahoj, nebo jen pohledy. Je to fakt velký problém. Važný vztah jsem měla jen jeden - respektive pro mě byl vážný, ale pro něj jsem byla jen jedna z mnoha. Je to dva roky co jsme od sebe a ještě pořád nejsem z toho vztahu vzpamatovaná, jak jsem ho milovala. Dokážu si přiznat, že bývám prostě závislá, což mi nedovoluje mít zdravý vztah. Je docela možné, že máš stejný/podobný problém, tak si třeba o tom najdi nějakou literaturu, třeba najdeš něco, jak na sobě zapracovat... a kdo ví...dle fotky jsi mladá, třeba je to jen puberta :-)

37 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 4. května 2016 v 22:43 | Reagovat

Měla jsem ten samý problém, ovšem teď jsem našla někoho, s kým to vyšlo a mám zase opačný problém... Nedokážu si připustit, že toho človeka mám tak strašně ráda, mám chuť před tím vsím krásným utéct jen proto, že mám strach být šťastná atd...Takze nebuj, bude to dobrý :)

38 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 5. května 2016 v 6:17 | Reagovat

[36]: Moc mě mrzí, že máš problémy. Doufám, že se ti to zlepší. Porad doufám, že je to opravdu jen puberta :)

[37]: Je to škoda, ale snad se ti podaří zahodit strach za hlavu. Hodně štěstí :)

39 Kory Kory | Web | 5. května 2016 v 8:48 | Reagovat

Fakt pěknej článek... já to mám spíš naopak, někdo se mi třeba začne líbit, ale já si nedovolím připustit ani myšlenku, že bych se já mohla snad líbit jemu. To je prostě blbost. Hovadina. Nesmysl. Taky to není ideální, pak se na něj radši ani neusměju a snažím se, aby si mě nevšiml. V životě jsem s nikým neflirtovala. Takže ti vlastně možní i trošku, malinko závidím.

40 Flo Flo | 5. května 2016 v 9:09 | Reagovat

Je to smutné, ale vím jak se cítíš.
Nejednou jsem klukovi oplatila úsměv a v mé hlavě se začali utvářet myšlenky o tom že možná budu mít pro jednou štěstí. Že snad nebudu na tomhle velkém světě sama. Jako by si ale osud vždy myslel že jsem byla už dlouho veselá a nadšená, tak mi do života vrazí kůl který má všechno přetrhat.
Nejvíc je smutný asi ten fakt, že lidi kteří si lásky neváží ji mají furt. A ti co by pro ni byli schopni udělat cokoliv, se ji třeba ani nedožijí.
Moc pěkný článek, jsem ráda že nejsem jediná "prokletá".

41 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 5. května 2016 v 9:16 | Reagovat

[39]: Myslím, že bys měla zapracovat na přístupu k sobě samotné. Milovat sám sebe je velmi důležité k tomu, aby tě pak miloval i někdo jiný.

[40]: Věřím, že se ke všem dostane to, co potřebují a co si zaslouží. Nejdřív se musíme naučit fungovat sami o sobě... a pak to přijde. Nevzdávej se :)

42 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 5. května 2016 v 21:24 | Reagovat

Jé, taky se v tom vidím. :) Neboj, ono to přestane být tak zlý, jen s tebou mávají hormony. ;)
Ještě je důležitý, aby ses na ostatní také usmívala a ukázala, jak jsi krásná a sebevědomá, a začnou zase oni padat k nohám tobě. :)

43 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 7. května 2016 v 23:08 | Reagovat

[42]: Děkuji <3 Snad to tak bude :)

44 ilovenature ilovenature | Web | 31. srpna 2016 v 12:30 | Reagovat

No přesně jako já! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama