Žíznivé osamění

27. března 2016 v 23:40 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Napiš napiš napiš prosím potřebuju tě

Nacházím se ve stavu podivné letargie a nepomohlo mi ani uklízení, kterým často utíkám před svými myšlenkami. Všechno vykonávám jako robot, jehož program už zastaral, a na věci sahám se zvláštním chladem a pohledem rozostřeným do prázdna.

Přijde mi, že čím víc kluků poznávám, tím víc přestávám věřit v to, že potkám někoho, kdo mi bude skutečně rozumět. Spousta lidí v mém věku pije, kouří a fetuje. Je mi to známo a v tomto směru vybočuju z davu, nikým se nenechám ovlivnit, přesto, že to pro mě znamená odloučení od lidí, kteří jsou vlastně docela fajn. Někteří.
Je tolik věcí, které můžou ovlivnit to, jestli si daného člověka pustíme k tělu či nikoliv.
Přijde mi, že se vždycky najde NĚCO, kvůli čemu to nejde.
A jak moc bych chtěla, aby to šlo.

Vím, že lidé kolem mě jsou šťastně zadaní. Chápu, že na mě kvůli tomu kašlou. Láska je láska.
Dobrá, budu ta, na kterou zapomenete a odejdete beze mě. Budu ta, která chodí ze školy sama. Budu ta, která se pod rouškou noci za blikotu vánočních světýlek dívá do stropu a v hlavě si tvoří seznam věcí, které by s někým chtěla zažít. Budu ta, která hned po setmění vzhlíží k obloze a hledá hvězdy. Ta, která si ze všeho nejvíc přeje jen jediné - aby ji měl někdo rád.

A přesto, že jsem trochu jiná od ostatních holek a moje touhy jsou občas odlišné (a díky tomu se dokážu s kluky bavit o docela sprostých věcech s naprostým klidem, na což nejsem zrovna pyšná) a několikrát to dokázalo ovlivnit mé chování i má rozhodnutí. Dokonce i tuhle mou temnou stránku klidní ta touha být něčí.

Vždycky jsem do vztahu dala všechno. Vždycky jsem to byla já, kdo se snažil, posílal milostné dopisy, psal zamilované básně ve dvě hodiny ráno. Byla jsem to já. Ale nikdy se mi to nevrátilo. Vždycky jsem nakonec skončila jako ta, která doufá v nějaký náznak něhy nebo náklonnosti a nakonec skončí promrzlá na autobusové zastávce, slzy prozářené podsvícením reklamního poutače.

Vždycky k sobě někoho pustím tak šíleně blízko (s nadějí že mě bude milovat) a on mi vyrve srdce z těla a chvíli si s ním hraje. Pak ho vloží zpátky a rychle uteče. A já, jako vlak, jedu dál. Nezastavuju. Mezi zastávkami se hojím a pak mě každá vykolejí. Jsem jako šílený rychlík řítící se vstříc zkáze.

Ptala jsem se sama sebe, co vlastně chci. Zjistila jsem, že miluju tu sféru, ten svět, do kterého se dostanete, když se s někým líbáte. Najednou neexistuje nic jiného, jen vy dva a tma, hřejivá jiskřící tma. Ovšem i po čase se vám tento svět stane chladným, když víte, že k vám druhá strana nic necítí.
Co chci? Chci někoho obejmout. Ne normálně. Chci sedět na zadním sedadle a schoulit se někomu v náručí, opřít si hlavu o jeho hruď a nechat se hladit po vlasech (a že já to nesnáším!), ale ano, chci se nechat hladit po vlasech a chci slyšet.. chci slyšet tři slova. Ne ta dvě, která se používají jako vsuvka do běžných rozhovorů. Ta dvě slova, kterou tolik používají muži ve snaze dostat ženu do postele. Ta dvě slova ne. Nejsou dost.
Už dávno ztratila smysl.
Chci sedět na zadním sedadle a slyšet hlas říkajíc "Mám tě rád."
Protože to už mi dlouho nikdo neřekl.. *slzy v očích*

Napiš napiš prosím napiš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 linacarson linacarson | Web | 28. března 2016 v 0:55 | Reagovat

Sice tenhle blog vidím poprvý, ale to nebrání v ničem tomu, abych si přečetla mnohem víc a to rozhodně přečtu!:D
Ikdyž nevím kolik ti je, úplně v tomhle článku vidím samu sebe.
Moc povedený. A ten pocit znám.
Myslím ten pocit, jak si myslíš, že si na všechno sama..kamarádka má kluka a ty prostě cejtíš potřebu mít někoho u sebe...

2 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 28. března 2016 v 1:02 | Reagovat

[1]: Hrozně moc děkuji za krásný komentář :) Bude tomu tak, že je mi 16. A přesto si připadám mnohem starší :D
Přesně tak.. nejde jen o to, že kamarádka má a já ne, ale i o mě samotnou, protože já vždycky budu ta toužící po lásce.. bohužel :D

3 TheHiddenOne TheHiddenOne | 28. března 2016 v 13:23 | Reagovat

Já jsem muž a měl jsem období, kdy jsem se cítil stejně. Už od dětství jsem cítil, že pořádně milovat chci jen jednu a to celým srdcem. Žil s tím, že ta pravá tam někde je a jediné, co zbývá je podniknout pouť, abych ji našel. A tak jsem zakládal vztahy silně na psychické bázi, abych si mohl být jistý zda bych s takovým člověkem vážně chtěl žít, neboť fyzické odevzdání pro mne velmi znamená. A chtěl jsem ať patří jediné, té, kdo moji bytost pochopí a přijme se vším všudy, ta skutečná spřízněná duše.
Hodně se mi dostávalo posměchu od mých vrstevníků, že jsem dlouho čekal s polibky... a neměl sex... třebaže jsem už pár vztahů měl. Nikdy mi na tom nezáleželo tolik. Mohl bych se tady rozvášnit o tom, co si myslím o lidech, kteří utváří pouta jen na základě tohohle "obchodu", ale proto ten komentář nepíšu. Jen ti chci říct, že nejsmutnější okamžik je to, když hvězda padá z nebe, ta co jasně září mimo dosah běžných lidí. Když totiž padne, aby s nimi mohla být, přijde o svou záři, která ji činila jedinečnou a hodnotnou... A poznal jsem spoustu skvělých osobností mezi dívkami, akorát ne vždycky jsme k sobě skutečně patřili. Ano ono by to fungovalo, ale já nehledám divadlo, ale pravdu. Tu totiž lidé moc rádi nemají, třebaže je to ten největší lék ze všech, pravá podstata důvěry a základ všech vztahů.
Proto buď silná a nehledej mezi těmi, co touží jen po těle, takový totiž běžně nechápou,co vlastně slovo "milovat" znamená.

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 28. března 2016 v 13:32 | Reagovat

[3]: Nádherně napsané. Hodně se v tom vidím. Udělala jsem spoustu chyb tím, že jsem nechala věci uspěchat, ale pak jsem přišla na to, že přes všechnu fyzickou přitažlivost je stejně nejdůležitější osobnost člověka. A tak hledám a třeba jednou najdu. Jen to bude těžké. Díky bohu za můj blog a za vás návštěvníky, vaše skvělé názory a komentáře, které mi vždycky vlijí krev do žil. Děkuji <3 Jsem ráda, když se někdo dokáže nad mým psaním zamyslet a dát najevo svůj názor :)

5 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 29. března 2016 v 19:52 | Reagovat

Já tě tak moc chápu, v tomto ohledu taky vyčnívám, skoro celé moje okolídělá 'ty' věci, co dělají všichni (snad si rozumíme). Spí s někým na potkání, fetují apod. kvůli tomu nemám skoro žádné kamarády, protože se nechtějí bavit s někým, kdo je za to odsuzuje a taky semnou snad nikdy nikdo nechtěl mít normální vztah, chtěla bych vědět, že mě má někdo skutečně rád, myslím, že ani nepotřebuji vztah, spíš to, vědět, že mě má někdo upřímně rád, takovou jaká jsem, bez lhaní a upřímně. To se mi stalo snad jen jednou, ale stejně jsme spolu nebyly. To je také důvod, proč jsem nikdy nikoho neměla, vyčkávám na někoho, ale bojím se, že nikdy nepřijde. Krásně napsané Kiro:-)

6 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 29. března 2016 v 20:32 | Reagovat

[5]: Děkuji zlato :)
Tak moc rozumím tvým slovům. I když jsem jen dívka z internetu, kdyby něco, jsem tu. Vždycky <3

7 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:49 | Reagovat

[6]: Nápodobně, jsi snad ta nejhodnější holka, na kterou jsem narazila

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:56 | Reagovat

[7]: Děkuji :) ovšem i já mám své špatné chvilky (a to pak všechno lítá, a křičet umím taky pěkně nahlas! :D)

9 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:57 | Reagovat

[8]: jo, to znám :-D  :-D umím být vážně andílek, ale taky pořádný démon :-)  :D

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:59 | Reagovat

[9]: Takoví lidé jsou nejlepší! Tolik osobností v jedné osobě, zkrátka dva v jednom, Horste :3 :D

11 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 29. března 2016 v 21:01 | Reagovat

[10]: má slova :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama