Vztahová slepota aneb co děláme špatně

31. března 2016 v 15:09 | Kira |  Úvahy
Chtěla bych s vámi probrat jednu věc, kterou dělá snad každý zamilovaný, kterého znám. Bohužel, také jsem kdysi patřila do této množiny a proto bude skvělé, když o tom napíšu.
Uvařte si čaj, pohodlně se usaďte, výprava do mé minulosti začíná.


Ztráta kamarádky
Určitě nejsem jediná, které se to stalo. Máte dobrou, popřípadě nejlepší kamarádku, která si poté najde přítele. Zpočátku jí to moc přejete, ale po nějaké době vám dojde, že ta kamarádka už na vás vůbec nemá čas. Jakmile si tedy nějaká z kamarádek najde přítele, máte tendenci ji "odepsat."
Samozřejmě to funguje i v opačném případě, i kluci pak mají tendenci kašlat na okolí.
Nepřijde mi, že by to lidé dělali cíleně, nechci se do nikoho navážet, jen si myslím, že je to taková chyba nás mladých. Dospělí si dle mého názoru dokáží lépe rozvrhnout čas pro partnera a pro přátele.

Jak tedy vypadá taková vztahová slepota?
Povím vám příběh, jak jsem k této diagnóze dospěla já.

Poznala jsem Jima (ne, není to jeho pravé jméno) a v podstatě po první schůzce jsme spolu začali chodit - jak chytré, já vím. Po dlouhé době to pro mě byla Velká láska. Trávili jsme spolu téměř veškerý volný čas - o přestávkách, po škole, o víkendech jsem za ním vždy v sobotu jezdila (a padlo na to veškerý moje kapesný, fňuk).
Nějakou dobu mi to nevadilo. Byla jsem ve své zamilované bublině a všechno se zdálo být v pořádku.

Poté ale přišly první komplikace. Jim byl mladší než já (a já mám k mladším klukům celkem nesympatie) a z žárlivosti se mi začal mstít. Byly to maličkosti, ale velmi mě trápily. Myslím, že to viděl a že ho to těšilo. Já však ale byla zamilovaná. V tu dobu jsem znovu přilnula ke svým kamarádkám a následně jsem mu to pěkně vytmavila.

Po nějaké době usoudil, že ta holka, s níž mi chystali ty roztomilé naschvály, je mrcha, a nebude se s ní bavit. Zaradovala jsem se nad jeho rozhodnutím a tak jsem se do toho vztahu zamotala, jako muška do pavučiny. Všechno se opět zdálo být v pořádku.
Byl to asi pátý měsíc vztahu. Nějakou dobu před prázdninami dle rodinné tradice odjel Jim s rodinou kamsi k vodě. Byla jsem tedy nechána napospas samotě.

A pak mi to došlo.
Přestávky jsem trávila sama, protože se mnou mé kamarádky už nepočítaly. Pět měsíců přehlížení a já se ocitla sama, samotinká, a svět kolem mě plynul, jako bych už nebyla jeho součástí. Musím získat zpět své kamarádky, řekla jsem si.

Ale
Jimovi se to ani trochu nelíbilo. Neměl rád moje klučičí kamarády, neměl rád moje kamarádky a chtěl mě mít jen pro sebe. On si mi totiž neustále stěžoval, že kamarády nemá. Proto se na mě přilepil jako klíště a já jsem se s iluzí, že je to dokonalá symbióza, nechávala vysávat až do morku kostí.
Kamarádka mrcha se vrátila a naschvály přešly na vyšší úroveň.
Chceš mít kamarádky, Kiro? Tak za to krutě zaplatíš.

Začátek konce
Trápila jsem se. Nejen, že jsme se začali hádat, ale brutálně mi začal lézt na nervy. Napsala jsem svému bývalému příteli (neboli On) a zjistila jsem, že k němu stále něco cítím. Jim se tedy pro mě stal kamenem u nohy a já jsem jen čekala na to, až v sobě nastřádám dostatek síly mu říct, že je konec.
Než jsem to ale stihla udělat, zasadil mi poslední ránu a následně se se mnou rozešel přes esemesku - z čísla oné dívky. Jediné, co mě na tom dopálilo, bylo to, že jsem se s ním nerozešla já. Měla jsem v plánu to udělat osobně, jako by to udělal každý člověk s trochou důstojnosti.

Od té doby se cítím šťastnější. Konečně jsem se mohla beztrestně bavit s mými kamarády a kamarádkami bez toho, aniž by mi za to bylo přichystáno peklo. Uznávám, že jsem si to zavinila sama - kdybych si to však neuvědomila včas, možná bych stále byla ve spárech toho osamělého světa ve dvou. Tento vztah mě ale hodně naučil a odnesla jsem si z něj velké lekce.


Poučení?
Nezapomínejte na své přátele. Byli tu s vámi ještě dávno před tím, než se váš milovaný objevil. Prošli si s vámi tolika problémy a naučili se vás brát takové, jací jste.
Ztratit takového přítele bolí. Chápu, že touha být s milovanou osobou přebíjí ostatní smysly a zamilovaná bublina vás dokáže na dlouhou dobu oslepit.
Neudělejte tu samou chybu jako já a nedávejte partnera na první místo. Mohli byste se potom ohlédnout a zjistit, že už se to spravit nedá.
Přeci jen, láska může odejít stejně rychle, jako přišla.

A kdo vám potom pomůže lépe, než dobrý přítel?
I když čas od času najdete někoho vzácného, přítel je ten pravý poklad - když se proberete ze vztahové slepoty, přesto, že ho to ranilo, přijme vás šťastný, že jste zpátky.
A tak prosím za všechny přehlížené kamarády - nezapomínejte na ně. Jsou pokladem, který stojí za to si udržet.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 31. března 2016 v 17:37 | Reagovat

Přesně tak... Momentálně ale naštěstí kolem sebe pozoruji změnu v tom, že více vztahů žije vyrovnanější život - ne jen pořád spolu. Když podle mě někoho opravdu miluju, tak ho nemusím vlastnit :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 31. března 2016 v 17:40 | Reagovat

[1]: Tak to ti upřímně přeju :) Vztahy jsou ale stejně komplikované v každém věku :D :)

3 betty-livingstone betty-livingstone | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 20:36 | Reagovat

:-D Moc hezky popsané. Sama jsem kvůli takovému "klíštěti" o jednu kamarádku přišla (a taky o spoustu známých, na kterých mi tenkrát moc nezáleželo...) ale nakonec se ukázalo, že to zas tak dobrá kamarádka nebyla :-P  Nakonec jsem strávila rok a čtvrt bez jakýchkoliv přátel se silnou nevraživostí vůči bývalé kamarádce a klíštěti, ale všechno zlé je pro něco dobré a teď mám kamarádů víc než předtím (a myslím, že opravdových :-D). Sečteno podtrženo: každou ztrátou podle mě něco získáme ;-) A doufám, že i ty máš teď štěstí v životě jako takovém :-)

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 21:23 | Reagovat

[3]: Moc děkuji za krásný komentář, ano, pokud se na nás lidé vykašlou a je jim to jedno, asi to nebyli dobří přátelé. Všechno špatné pro něco dobré :) Naštěstí má pravá kamarádka stojí za udržení našeho přátelství a i přes to, že má partnera, stará se o to, abychom spolu trávily čas :) I klíšťata jsou pro něco dobrá - zbaví nás těch nesprávných lidí. Šťastná v životě jsem a doufám, že ty též :)

5 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 15:01 | Reagovat

Ztráta kamarádky, nojo, to se mi stává úplně běžně, tisíckrát na základce a už i teď na střední, kámoším se s holkou, s kterou jsem měla společné to, že o nás nikdy nikdo nezakopl, ale ona si před měsícem našla kluka a vše šlo do háje, je s ním téměř pořád, venku jsme nebyli měsíc a tak.. je to na houby. Podle mě by to mělo být vyvážené. Někdy s ním někdy s přáteli. Nevím. Je to subjektivní. S tím klukem mě to mrzí, nikdy to nepochopím. Achjo. Ale chápu, nechtěla bych dostat kopačky přes telefon, co to je za dobu? To je absolutně neosobní a navíc asi věděl, že osobně bys mu dala kopačky dříve! I když to moc nechápu, protože jsem to nezažila, tak si to hlavně nedávej za vinu, někdy to tak prostě bývá, zamilovanou bublinu moc dobře znám, je to skvělé, na nějakou dobu než si začneš uvědomovat..

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 18:08 | Reagovat

[5]: Tak to asi není pravá kamarádka, přeci jen máš pravdu, musí to být vyrovnané. Ten kluk.. moje osudová chyba, co na to říct :D

7 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 18:18 | Reagovat

[6]: každý děláme chyby, je to lidské .. stejně jako jsi řekla ty mně u mého článku <3

8 Jana Jana | E-mail | Web | 12. května 2016 v 16:28 | Reagovat

Jo jo, člověk by neměl zapomínat na sebe. A to obnáší i vztahy mimo vztah :)

9 f f | E-mail | 12. května 2016 v 17:15 | Reagovat

Zjevně to je běžný případ, že se ti dva takhle odříznou.. Na druhou stranu, mezi svými známými (myšleno převážně lidi ze školy ale nejen), ba i mezi přáteli bych našla dost párů - čerstvých či již dlouhodobých, kteří jsou naprosto "v pohodě", tedy že neocáskují pořád jeden za druhým, běžně se vyskytují v kolektivu přátel, baví se se všemi a tak dál. A nikdo z mých dobrých přátel (kterých mám spíše poskromnu) se mi takto neodcizil (tedy až na jeden kuriózní případ) a myslím, že "zamilovaná bublina" nění ani můj případ.. Ale když už člověk narazí na takovou dvojici, stává se, že se diví, jak můžu nevěnovat všechen čas své lásce, pokud ji mám opravdu ráda.. To je potom smutný přístup a osud, když je někdo tak navázaný na jednoho člověka... Každopádně zajímavý a poučný příběh (;

10 Alxemi Alxemi | E-mail | Web | 12. května 2016 v 17:33 | Reagovat

Osobně jsem nic takového nezažil, takže si to příliš neumím představit. Na škole jsem žádné přátele neměl a první skutečný vztah jsem zažil až po střední. Jsem šťastný, že mám doma někoho se stejnými zájmy a současně mi to nijak nebrání jít si s kolegy z práce někam sednout. Problém na, který jsem ale narážel nejvíc, byly stalkerky na FB, které se domáhaly za každou cenu pozornosti, protože se ve škole a doma nudily. A některé nedokázaly pochopit, že v práci nemohu mít zapnutý telefon a psát si s nimi.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. května 2016 v 18:17 | Reagovat

No tak to si člověk neumí zařídit.
Mam to naopak. Já spíš kvůli partičce kamarádům postupem času začnu srát na všechny, co si se mnou něco začali. Mam pocit, že muj chlapec chodí momentálně i s mýma kamarádama a nejenom se mnou.

12 R. R. | Web | 12. května 2016 v 19:47 | Reagovat

ono je to jiné když spolu dva chodí a vídají se jen pokud si to naplánují a když spolu třeba bydlí... třeba pro mě bylo vždycky těžké spojit přátele a vztah, ale přítel pro mě byl i kamarád a paradoxně, opravdu jsem radši byla s ním, než s kamarádkama, což ale možná dost záleží na tom, jaký lidi kolem sebe člověk má. taky to možná dost záleží na tom, jaký člověk je, protože já jsem dost introvert a prostě se nerada s lidma moc sbližuju, ačkoliv jsme "kamarádi"...

13 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. května 2016 v 19:59 | Reagovat

[8]: Přesně tak :)

[9]: Děkuji moc :)

[10]: Každý to má jinak, ráda slyším že máš někoho s kým ti to funguje :)

[11]: Samozřejmě, může to být i jinak. Na druhou stranu je dobře, že máš přátele, se kterými ráda trávíš čas :)

[12]: Chápu, jak to myslíš. Myslím si, že v takové tě zamilované fázi se člověk opravdu s tím druhým cítí líp, než s kýmkoliv jiným. Zkrátka dělej tak, abys byla šťastná :)

14 hedd hedd | Web | 12. května 2016 v 20:10 | Reagovat

Já naštěstí nejsem žádný extrém, ano, jeden čas jsem byla radši s přítelem než s kámoškama. Ale to se zase změnilo. Na druhou stranu můj přítel byl - v době, kdy jsem spolu začli chodit - můj nejlepší přítel, takže jsem to zas tak nepociťovala. :-)

15 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. května 2016 v 20:46 | Reagovat

[14]: Tohle byl příběh o tom, co se stane, když to dojde do extrému, no :D :) Jsem ráda, že takových jako já tolik není :)

16 Grumpy Grumpy | Web | 12. května 2016 v 20:52 | Reagovat

Ono to, že chlap nemá žádné kamarády, je špatné znamení už samo o sobě ;-) Naštěstí se mi to vždycky dařilo nějak rozvrhnout rovnoměrně, i když volného času tolik nemám. Ale čím je člověk starší, tím postupně ztrácí kamarády z puberty a utváří si méně, zato pevnějších přátelství. A to už si potom nenechá jen tak utéct.

Jinak s tebou v jedné věci docela soucítím a sice v tom, že jsem nikdy nebyla nikomu schopná dát kopačky, i když jsem naprosto jasně věděla, že náš vztah byl v koncích. Vždycky jsem čekala moc dlouho a ty kopačky nakonec dostala já, a vždycky mě to dost mrzelo :-)

17 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 12. května 2016 v 21:03 | Reagovat

[16]: To máš pravdu, potom se akorát na tu holku upne :) Taky si myslím, že pubertální přátelství většinou nevydrží, a pokud ano, je to dobré znamení.

Je to těžké, ale člověk se musí naučit tomu čelit.. teď už je to lepší a připadám si pak líp, že jsem k tomu člověku mohla být upřímná :)

18 Ančísek Ančísek | E-mail | Web | 12. května 2016 v 22:47 | Reagovat

Ámen!!! :-)

19 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 13. května 2016 v 6:11 | Reagovat
20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2016 v 9:36 | Reagovat

Pro nás ženy je ideální, když partner krásně zapadne do tlupy kamarádek, ale pořád uznává tu svou za absolutně nejlepší :-)
Já už jsem trošku jinde, mám rodinu a ta prostě musí být před kamarádkami, ale vzhledem k tomu, že i moje kamarádky mají děti, nijak nám to v ničem nebrání.
Když na sebe máme čas, je to skvělé, pokud ne, chápeme to.
Postupem času jsme se rozutekly z jednoho místa na místo trochu vzdálenější, vlastně už si ani netelefonujem, ale pokaždé, když máme některá cestu kolem, stavíme se aspoň na rychlou kávu. A pokud některá z nás není doma, nevadí, je doma třeba aspoň partner a i s ním se dá skvěle pokecat a dozvědět se, co je nového :-)

21 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 13. května 2016 v 13:51 | Reagovat

[20]: Rozhodně souhlasím :) Samozřejmě s rodinou přijde spousta povinností a podobně, já jsem ještě v pubertálním stádiu :D :)

22 ČAPILO ČAPILO | Web | 13. května 2016 v 15:08 | Reagovat

To u mě nehrozí. Nemám ani kamarády, ani vztah :). A ani v budoucnu to už lepší nebude.

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2016 v 15:09 | Reagovat

[21]: Však já vím :-)
Až přijde čas na rodinu, přijdeš na to, že partner je opravdu ten nejdůležitější. Důležitější, než kamarádky. A až čas ještě pokročí a děti půjdou do puberty, přijdeš i na to, že je partner dokonce důležitější, než potomci, protože ti Tě opustí, ale partner by měl zůstat a být Ti oporou ve stáří :-)
Tohle Ti pak žádná kamarádka nenahradí :-)
Tedy, samozřejmě, nemluvě o tom, že správná kamarádka má pro tohle všechno pochopení a vítá Tě kávičkou i v případě, že se neočekávaně ukážeš u jejích dveří po pěti letech :-)
A správný partner to samozřejmě chápe, protože ví, že Ty bys jeho ztracenému kamarádovi (naštěstí chlapi tohle mají minimálně, ale neuškodí to dát partnerovi najevo) taky vytáhla z ledničky pivo :-)

24 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 13. května 2016 v 15:51 | Reagovat

[23]: To je moc hezky napsané. Dává to smysl. Musí to být opravdu těžké, najít někoho takového, ale když tak poslouchám lidi okolo sebe, není to nemožné :)

25 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. května 2016 v 10:50 | Reagovat

Tohle je opravdu dobrý článek. Podělila ses o své cenné zkušenosti, kterými můžeš sdělit něco i ostatním. Je hlavně dobře, žes nezůstala zabedněná a vzala sis z toho špatného něco pro sebe, začala jsi nad tím uvažovat a dospěla k nějakému správnému rozhodnutí.
Ten kluk nebyl ten pravý už jen proto, že se ti snažil ublížit svými naschvály. Ale vím moc dobře, co dělají nasazené růžové brýle a člověk si hned nechce připustit, že se děje něco špatně.
Konec dobrý, všechno dobré. Doufám, žes nakonec své kamarádky získala zpět!

26 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 14. května 2016 v 13:44 | Reagovat

[25]: Děkuji moc za krásný komentář. Ano, z těch špatných věcí a chyb si člověk vždycky vezme nějaké poučení. Kamarádky jsou zpět a já jsem šťastná. Život je přeci o zdolávání překážek, člověk to prostě nesmí nikdy vzdát :)

27 Daisy Moon Daisy Moon | E-mail | Web | 14. května 2016 v 18:22 | Reagovat

Já se ocitla na té druhé straně. Neustále jsem psala své kamarádce, jestli někam nezajdem, ale ona mě pokaždé odpálkovala... A tak jsem začala žárlit na jejího přítele... A když se mi čas od času svěřila o nějaké hádce, byla jsem z toho šťastná i nešťastná zároveň... Ale už jsem to pochopila, ačkoliv se mnou netráví téměř žádný čas, jsem ráda, že ke mně neztratila důvěru a stále mě považuje za dobrou kamarádku... S tím dokážu žít. :)

28 Van Van | Web | 14. května 2016 v 18:24 | Reagovat

[4]: Ta kamarádka to mohla brát obdobně - měla jsi kluka, kašlala jsi na ni. Tak se podle toho zařídila, byla snad proto špatná? (Jen jsem chtěla ukázat druhou stranu) ;-)  :-)

29 Anička Anička | Web | 14. května 2016 v 18:26 | Reagovat

Hezký článek. Naprosto souhlasím.

30 rpgnetwork rpgnetwork | Web | 14. května 2016 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám, že vás tu otravuju reklamou, ale není tu na to žádné vyhrazené místo, tak přispěju sem :)
--------------------------------------------------------------------------------------
Vítejte v New Yorku budoucnosti - městě čtyř frakcí, které krom nepokojů ohrožují i mnohá další nebezpečí za tolik důležitými hranicemi. Přijďte si zahrát do světa roku 2316, kde osud Vašich postav závisí pouze na Vás samotných. Bude Vaší frakcí Neohroženost, Upřímnost, Sečtělost, nebo Mírumilovnost? Vystavte své postavy neuvěřitelným okamžikům; Co byste udělali Vy, kdyby mohla jediná volba vše změnit?
RPGNetwork.blog.cz - Inspirováno Filmovou a knižní trilogií "Divergence"
--------------------------------------------------------------------------------------
Blog je vhodný i pro naprosté začátečníky, tak se nebojte a pojďte si zkusit zahrát za někoho, kým byste chtěli být a zároveň si úctyhodně rozvinout psací schopnosti! Budeme se těšit.

31 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 14. května 2016 v 19:50 | Reagovat

[27]: Třeba jednou přijde na to, že by se ti měla věnovat víc ;)

[28]: Samozřejmě, jen to jsou jiná časová období :) Každý se z toho zkrátka poučí :)

[29]: Děkuji :3

32 sunny sunny | 15. května 2016 v 18:40 | Reagovat

Přeju si, aby si tohle přečetla má bývalá kamarádka, teď bychom nemuseli být tam, kde jsme... :-(

33 T. T. | 15. května 2016 v 21:12 | Reagovat

Super článek :). Já to nazývám "komplex zadané holky" a viděla jsem to u své do té doby velmi blízké kamarádky... začalo to tím, že každou větu začínala jménem svého přítele (jelikož nemlela o ničem jiným xD) a skončilo to tím, že se teď vídáme víceméně jako náhodné známé... je to škoda, ale do určité míry je to přirozené. Sama teď řeším něco podobného, jelikož jsem taky bývala s jednou kamarádkou nerozlučná dvojka, a pak jsme si v podstatě obě naráz našly chlapce.. :D . A teď je to hrozný, vzhledem k tomu, že já jsem se "zadala" přece jen o malinko dřív, tak mi to asi dávala za vinu, přestože jsem jí v jednom kuse opakovala "mrzí mě, že se teď vídáme méně, já fakt nevím, jak to zařídit" ... naposled, když jsme se viděly, mi jen vmetla do tváře "však si zvykej, lepší už to nikdy nebude" a většinu našeho společného času si esemeskovala se svým objevem a bavily jsme se vyloženě zdvořilostně... je mi to líto. Mhm, asi o tom taky něco napíšu, ať se nemusím vylívat na cizí blog :D. Ale přijde mi to k tématu a tvůj článek je rozhodně velmi poučný xD. Pro všechny.

34 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 15. května 2016 v 21:38 | Reagovat

[32]: To mě moc mrzí :/ Každý dělá chyby, no :/

[33]: Děkuji moc :) Bohužel se to stává, co si budeme povídat, když se člověk zamiluje, svět je vzhůru nohama :) Po čase to ale člověka přejde a začne myslet na okolí. Jsem ráda, že se díky tomuto článku mohli lidé zamyslet a poučit se z mých chyb :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama