Prokletí

13. března 2016 v 22:44 | Kira |  Poezie
A ze všech
třpytivých stínů
a pádů do vody
chybí mi
právě to nic
kdy se
zvedání hrudi
stane domovem

ale pak to shoří
mojí vinou

moje duše
nervy drásajíc
přikládá
a přikládá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 16. března 2016 v 10:47 | Reagovat

Ale pak to shoří. Mojí vinou.

Naprosto boží! Přečetl jsem i jiné básničky, které tu máš, a musím říct, že to umíš neskutečně procítit.

2 Kira Curatio Kira Curatio | 16. března 2016 v 18:20 | Reagovat

[1]: Ani netušíš, jak mě to od tebe těší. Procítit, to je můj úděl. A klidně bych si o tom i popovídala. Moc děkuju za krásný komentář, čekej, že já na tvůj blog jen tak nezapomenu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama