Poslední pro tebe

21. března 2016 v 18:03 | Kira |  Poezie
Má první lásko, chybíš mi.

Ty doby kdy to všechno bylo tak nevinný a čistý.
Pouze strom ve své ráně
naše jména ukrýval
a ve svém hoři trpěl jediný
a oba byli šťastni. My.

Ztratila jsem tě poprvé
a sedm měsíců mi rvalo duši
vše co jsi řekl
a to, co jsem řekla já.

A pak jsem tě měla.
Zas. A jen na chvíli.
A snad to byl chtíč a nebo jen žal
kdo ví, co mi vlezlo do hlavy.
Vím jen to, že šli jsme dál
a každý jinou cestou.
A kdo za to mohl?
Zase já. Jen já.

Když zachtělo se mi po tvém hlase
a došlo mi, že už nikdo nebude jako ty
přišla jsem potichu
a zaklepala na tvé srdce
- byl jsi šťastný. Díky ní.
A tak jsem zase tiše zamířila zpátky
a vy jste byli spolu.
Šťastni. Oba. Vy.

Má první lásko,
chybíš mi.

A přesto, že o mě tu už nejde,
stále mívám obavy.
I přes tvoje štěstí,
zakázaná šelmo, co nejdeš ochočit,
mám dojem,
že navždy bude v zrcadle ona;
dívka, co tvou by chtěla být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 basnesmutnekrasne basnesmutnekrasne | 29. března 2016 v 18:00 | Reagovat

Krásné Kiro, plné citů,moc se mi to líbilo

2 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 29. března 2016 v 20:39 | Reagovat

[1]: Děkuji moc <3 Moc to pro mě znamená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama