Odemknout se

1. března 2016 v 13:55 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Možná nad vším moc přemýšlím.

Poslední dobou (a myslím tím tak asi dva a půl roku) mě válcuje škola a ubírá mi drahocenný spánek. Tím pádem se ani nedokážu soustředit. To by ještě celkem šlo, když mě má spolusedící kamarádka ještě neprohodila oknem ve svěrací kazajce, zdá se, že je vše v pořádku.

Hodně mě ale vysilují mezilidské vztahy, co se školy týče. A vůbec, vztahy jako takové.




Přesto, že jsem se adaptovala na pozitivní myšlení a snažím se světem chodit rozzářená jako sluníčko, vždycky na mě přijde i noc a to se pak všechny louky s kvítím a motýlky promění v rozžhavené krátery, ze kterých uniká pekelný křik studentů na hodinách matematiky (v čele se mnou).

Znáte ten pocit, když nevíte, s kým můžete v životě počítat? Koho máte? Kdo je pravý přítel, který je tu pro vás dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu? Rozhlížím se po lidech kolem sebe a vidím, že všichni už jsou rozebraní.
Někdo má partnera, někdo nejlepší kamarádku, ale vždycky jsou tu ty dvojice, po kterých se člověk rozhlíží a neví, co dál.

Nejsem naivní, abych nevěděla, že jsem jiná. Ale o tom jindy.
Jen mě zajímá, kdy se ti správní lidé k sobě dostanou.
Kdy konečně budu moct odemknout to všechno, co v sobě normálně držím. Jsou lidé, kteří nepochopí, jací jste. Chodí kolem vás a berou vás jako slabý článek a přitom nevidí tu krásu, tu jinakost, která vás zdobí. Někteří se na všechny dívají stejně.

Co nadělá citlivý člověk v takovém světě? Zamyká se. Zamyká slzy, strach i lásku. Zamyká city k lidem.
Lidi přicházejí a odcházejí, míjí nás, opouští. Někteří se k nám vracejí. Přesto jen málo z nich k nám doopravdy patří.


Ano, vím, že jsem naivní. Čekám na někoho, s kým budu moct být já. Láskyplná. Veselá.
A budu taková stále. Budu čekat na hvězdné noci a na západy slunce. Společná rána, propletené prsty a tlukot dvou srdcí. Čekám s úsměvem a s vírou v ty krásné dny.

Vím, že má vše svůj čas.

Mám lidi, kteří mě dělají šťastnou.
Jeden z nich možná trochu víc..

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kvth kvth | 3. března 2016 v 16:59 | Reagovat

Já bych tě oknem nikdy neprohodila :3
A tvoje pozitivní energie mě vždycky dokáže nakopnout, když myslím, že už to dál nejde :) (chobotnička)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 4. března 2016 v 8:51 | Reagovat

[1]: Děkuju, vážím si toho :3 Hodněkrát jsi mi už zachránila krk a jsem hrozně ráda, že jsi moje kámoška :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama