(Ne)známý

18. března 2016 v 18:37 | Kira |  (Nejen) tramvajové romance
Občas jsem tě potkávala v tramvaji. Vysoký, statný mladík, co se sluchátky sledoval svět běžící za okny. A jednou se naše pohledy střetly. Od té chvíle nejsi jen obyčejný kluk, na kterého padne zapomnění při příští zastávce. Když jsem si tě všimla, projel mnou ten známý pocit radosti smíchaný s nervozitou. Nastoupila jsem a ty sis sedl na to jediné místo proti směru jízdy. Zajásala jsem. Seděl jsi tam a konverzoval - tvůj úsměv, bože - a potom sis vzal sluchátka. Jako bys věděl, co pro mě znamená hudba. Seděl jsi a díval ses z okna. Naše pohledy se střetávaly a já přece musela uhýbat, aby sis nemyslel, že na tobě visím. Hudba gradovala. Zadíval ses na mě, dlouze, a usmál ses. Doopravdy. Na mě. Sedíš a lehce házíš hlavou do rytmu hudby. Otevřeš oči a začne to znovu - hnědé oči nemusím, ale ty tvoje.. Najednou vstaneš a pevnými kroky dojdeš až ke mně. "Ahoj", řekneš svým hlubokým, božským hlasem a já se v něm okamžitě začnu topit. Srdce mi bije jako o závod a já jsem šťastná, že už nejsi neznámý. Otevřu oči. Sedíš na svém místě a občas se na mě zahledíš. To je dobré znamení. Vstanu, protože musím vystoupit, a ty se na mě podíváš, jako bys chtěl něco říct. Kdo ví, kdy tě zase potkám. Ale zkoušej to dál. Třeba dojde i na tvé hluboké ahoj..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 20. března 2016 v 9:54 | Reagovat

To je naprosto boží! Dokázal jsem si celou tu scenerii představit, a v její zdánlivé obyčejnosti je něco zvláštního, opojného. Jen tak dál :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 21. března 2016 v 17:54 | Reagovat

[1]:  Tak krásně se to čte <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama