Co je milovat?

25. března 2016 v 22:54 | Kira |  Úvahy
Byla jsem vůbec někdy doopravdy zamilovaná?



Člověk za život potká spoustu lidí, ale jen málo z nich zůstane ve vašem srdci. Když se ohlédnete zpět a projíždíte vzpomínku za vzpomínkou, záplava emocí vás donutí přemýšlet.

Když vzpomínám a postupně se propracovávám přes všechny ranky, jizvičky a podobná zranění, říkám si, zda je vůbec možné doopravdy milovat. Nepochopte mě špatně, prosím.
Sama z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, být v tom opojném víru emocí, kdy vás motýlci v břiše div nevynáší do stropu. Znám to, všechny ty nápady a maličkosti, kterými se snažíte tomu člověku dokázat, jak je výjimečný. Sama jsem si prošla tím půlnočním psaním milostné poezie, čekáním v dešti, dokonalými polibky. Kdysi.

Posuňme se ale v procesu dál. Hádky. Slzy. Bolest. Konec.
Nemá smysl to rozepisovat, věřte mi. Co se ale stane pak? Přemýšlela jsem nad tím a je to až děsivé. Člověk, který pro vás znamenal tak mnoho, se najednou stává jen jedním ze sedmi miliard a všechna vaše tajemství, vyznání lásky, večeře při svíčkách a sledování hvězd si vezme s sebou. Nenávratně.
Mnoho lidí je pak nuceno na danou osobu zapomenout, vymazat ji z mysli i ze života, nechat lásku odeznít.

Ptám se: Jde to?

Člověk jednou zapomene. Postupem času se k vám dostanou jiní lidé a zase se zamilujete. Nebo si to myslíte. Zase se usmíváte od ucha k uchu, kupujete vašemu protějšku čokoládu, šetříte na romantickou noc na Ještědu (o který jsem vždycky tolik snila) a jste šťastní.
Ale pak se objeví. Vzpomínka. Vrazíte do něj na ulici. Uvidíte někde jeho jméno nebo vám jen tak náhodou přijde na mysl a váš malý zaláskovaný svět se sboří jako domeček z karet pod náporem cihel.

Rozbuší se vám srdce. Hlavou vám proběhnou ty krásné chvíle jako upoutávka na romantický film a vy se bezděčně usmějete.
A pak přijde to tiché "sakra".

Jak se zbavit někoho, kdo je v srdci už napořád?

Ať už je důvod konce jakýkoliv, sami víte, že kdyby to bylo možné, okamžitě byste danou osobu brali zpátky. Ano, je to tak. Jak z této situace ven? Někdy je zkrátka pozdě bycha honit. Někdy už to nejde vrátit zpět.
Dá se taková láska přebít jinou? Co když ale budu žít život s tím, že někde hluboko v srdci miluji někoho jiného?

Někoho jedinečného.
Někoho, kdo se naučil být šťastný i beze mě.
Někoho, kdo se už nevrátí. (Možná)

A když nad tím přemýšlím, dochází mi, že jsem většinu času doopravdy nemilovala. Možná jsem byla poblázněná, ale milovala jsem? Ano i ne. Jen teď nevím, jak přestat. Házela jsem kluky do škatulky jménem láska, do které však celou dobu patřil jen jediný. Ať už ti ostatní byli cokoliv... tohle bylo pravé.
A možná právě proto je tak těžké nechat to jít.
Kdo ví, jestli toho budu schopna...
per sempre nel mio cuore
Kira.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 26. března 2016 v 4:14 | Reagovat

Ja tvrdím, že všechno je možné... Asi jsem nikdy nemilovala, protože motýlci v bŕiše se mi vyhýbají obloukem.... A ani je snad neberu jako důkaz lásky, nýbrž zamilovanosti...
Dle mého názoru je láska a zamilovanost něco jiného... Zamilovanost je pobláznění s růžovými brýlemi, co vyprchá, ovšem láska něco nepopsatelného, co někdo zažije 1x v životě a někdo vůbec...

Jak přestat milovat.... Možná čas, možná jiný člověk a možná prostě jen doufat, že se vše vrátí...

Najít někoho, koho budeme moci milovat je těžké a když už ho najdeme... Těžko ho pouštíme z našeho života... :)

2 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 26. března 2016 v 9:43 | Reagovat

[1]: Vím, že láska a zamilovanost je něco jiného, možná jsem to měla více rozlišit :) Každopádně děkuju za komentář! <3

3 ČAPILO ČAPILO | Web | 26. března 2016 v 10:48 | Reagovat

Já jsem nikdy milován nebyl, pokud teda nepočítám svého psa. Myslím, že i má matka se musí stydět, že porodila něco tak odporného. Takže se vsadím, že zůstanu na věky sám. :-!

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 26. března 2016 v 12:08 | Reagovat

[3]: Na každého někdo čeká, člověk jen nesmí ztrácet naději :)

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 12:55 | Reagovat

Musím říct, že když jsem kdysi s přítelem začala chodit a on mi asi po měsíci řekl, že mě miluje, tak jsem z toho byla trochu překvapená. V té době jsem moc s kluky neměla zkušenost a lásku jsem nedokázala definovat, po delším čase jsem pochopila, že to láska je a dneska vím, že opravdu byla. I teď po rozchodu na něj často myslím, ale to spíš proto, že si na něj kvůli nějaké věci vzpomenu, ne že bych ho chtěla zpět. Každý jsme šli jinou cestou, ztratili společnou řeč a tak to v životě asi chodí, ale po letech vztahu člověku asi chybí i ten zvyk někoho mít, tak to vnímám. :-)

6 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:18 | Reagovat

Lásek za svůj život mnoho nepotkáme, a poznáme až po dlouhé době, zda se dá opravdu za lásku považovat, ne jen za slepou zamilovanost... Já jsem neměla skoro žádný vztah, žádnou lásku, pouze zamilovanost, kterou jsem chybně označila za lásku, chvíli mě trápila, ale brzy jsem dokázala zapomenout, teď si ani nevzpomenu... což na lásku nejspíš zapomenout nelze, to je dlouhodobá záležitost, její ztráta bolestivější, ale tak to v životě chodí, všechno je pomíjivé...

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. března 2016 v 19:39 | Reagovat

[5]: To je pravda, když je člověk zvyklý mít vztah a najednou je konec, je těžké vracet se do starých kolejí..
[6]: Také jsem chybně označovala zamilovanost za lásku.. občas je těžké to rozlišit :)

8 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 26. března 2016 v 21:17 | Reagovat

Mne vždycky připadalo, že tyhle věci okolo "lásky", "zamilovanosti", nadrženosti atd. jsou tak (zbytečně) složité a vyčerpávající, že obrovskou výhodu mají samotářští frigidní asexuálové, kteří tohle ze srdce řešit nemusí a mohou se v pohodě soustředit na důležité věci, které řešit musí (škola, pracovní povinnosti, každodenní stres, osobní ekonomika - k tomu je potřeba hodně námahy a minimum rozptylování).

9 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 26. března 2016 v 22:48 | Reagovat

[8]: Vždycky jsem jim trochu záviděla..

10 hedd hedd | Web | 29. března 2016 v 23:03 | Reagovat

Zvláštní, naprosto mi připomínáš mého dobrého přítele (do kterého jsem co chvíli zamilovaná, ačkoli miluji svého jediného). On se se svou milou rozešel před mnoha lety, stále ji však nosí v srdci a tvrdí, že cokoliv krásně ženského potkal, nechal jít, protože by nás, ženy, mohl jen podvést - v srdci by mě stále tu svou.

11 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. března 2016 v 23:08 | Reagovat

[10]: Bohužel, má situace je zkrátka bezvýchodná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama