Aneb jak jsem zase zapomněla

29. března 2016 v 17:17 | Kira |  Témata týdne
Od té doby, co jsem na gymplu, jsem si zvykla psát testy do kalendáře v mobilu. Tentokrát se mi to ovšem vymstilo.

Patřím mezi lidi, co často a hojně zapomínají, ať už jde jen o úkol nebo nějakou maličkost; při mém štěstí vždycky zapomenu tu věc, kterou nejvíc potřebuju. I přes můj zatraceně plný kalendář jsem stejně schopná polovinu věcí vypustit z hlavy a potom mi to dojde v ten nejhorší možný moment. Poznává se v tom aspoň někdo?
Tady je můj dnešní příběh, který mi ukázal, že i na smolaře jako já se může usmát štěstí.

Dvě noci dozadu se mi zdál sen o tom, jak jsem zkoušená z biologie. Stála jsem u tabule a měla jsem psát odpovědi. V hlavě mi řvalo FOSFOLIPID, FOSFOLIPID, hydrofilní hlavička, ale nějak jsem nemohla ovládat ruce, a tak jsem stála před tabulí, zatímco mi zklamaná profesorka zapisovala pramalý počet procent.

Vzbudila jsem se a přemýšlela jsem o poselství tohoto snu. Biologie je jeden z předmětů, který je pro mě velmi důležitý (naše profesorka je úžasná ženská a její hodiny člověka zkrátka baví) a opravdu mi záleží na tom, abych z ní měla dobrou známku - musím přeci vynahradit ty hrůzy z matematiky a fyziky, ne?

Ačkoliv jsem se do svého kalendáře za tyto prázdniny několikrát podívala, vesele jsem přehlížela barevný obdélníček s nápisem Poznávačka biologie.
Přesto, že mě sen o tomto předmětu mínil varovat, myšlenky na školu jsem si nepustila k tělu až do pondělní noci, kdy jsem nemohla usnout.

Můj milý kalendář mě najednou upozornil, že tento asi před měsícem ohlášený test se koná ani ne za dvanáct hodin.
Vždyť poznávačka je až za týden, řekla jsem si a zkontrolovala datum. Kalendář nelhal. Zase jsem zapomněla.

Zavládla panika. Co teď? Je jedna v noci, počítač by všechny vzbudil, energie mám i přes nespavost pramálo a moje naděje se naučit všechny ty potvory je mizivá. Nakonec jsem se oddala spánku a řekla jsem si, že to vyřeším ráno.

Svěřila jsem svůj problém mamce a ta pochopitelně nebyla moc nadšená. Nadhodila jsem možnost, že bych se mohla "hodit marod", jak my na gymplu často říkáme. Mamka se na mě zadívala a řekla, ať si vyberu. Přesto, že zmínka o návratu do postele zněla lákavě a představa větných rozborů a nudného německého zeměpisu mě lákala zůstat, řekla jsem si, že převezmu zodpovědnost za své činy.

Už jsem si ve škole plánovala, jak profesorce místo rodových a druhových názvů napíšu na papír sloh, proč to neumím. Bylo by to ostatně lepší, než chabé pokusy typu "žába, krokodýl, žába, had".
Uprostřed hodiny matematiky se najednou vztekle ozval jeden z mých spolužáků a profesorka se ho něžně zeptala, co se děje.

"Ale, právě jsem zjistil, že jsem se učil na poznávačku a bižule nám odpadá."

Radost zaplavila mé nitro a kamarádky se na mě se smíchem podívaly. "Ty jsi ale lucker!" říkala mi jedna po druhé a já se usmívala od ucha k uchu. Tento náhlý převrat událostí mě vyburcoval k nemalému výkonu, a tak jsem na německé literatuře svými argumenty převálcovala všechny debatující - vždycky se na mě po mých slovech bezradně podívali a já viděla, že mám vyhráno.

Nakonec se ze smolného stal šťastný den a to jen díky tomu, že jsem se rozhodla neutíkat od problému a být férová. Život vás může zkrátka každým dnem překvapit. Přesto, že býváme občas slepí, vždycky se dá najít způsob, jak se z problému dostat.

Přeji vám krásný den a hlavně nezapomeňte! :)

Vaše Kira
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozkvetlý půlměsíc Rozkvetlý půlměsíc | E-mail | Web | 29. března 2016 v 18:07 | Reagovat

Ty tomu říkáš "hodit marod", my tomu říkáme "zapejkat". Každopádně udělala jsem to jednou a pěkně se mi to vymstilo. Chtěla jsem se (podobně jako ty) vyhnout písemce z bio, takže jsem ten den nešla do školy. Naneštěstí, podobně jako v tvém příběhu, bio odpadla a písemka se přesunula na další hodinu. Což mi samozřejmě nikdo neřekl, takže já jsem si myslela, že písemka už je napsaná. Čekalo mě nehezké překvapení :-D

2 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:03 | Reagovat

Jo to moc dobře znám, stalo se mi to samo, ale já byla tak hrozná, že jsem dvakrát řekla že jdu na vyšetření na stejný test a dvakrát ho odložily nevím z jakých důvodů, prej se k tomu nějak nedostaly a zrovna zítra ho píšem, ale to už se ulívat nebudu, radši. :-D  :-D

3 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 29. března 2016 v 20:37 | Reagovat

[1]: Jejda, to mě moc mrzí :/ Tví spolužáci ti mohli aspoň něco říct. Každopádně děkuji za komentář, při nejhorším taháčky vždycky dokážou zachránit :D

[2]: Přeji ti hodně štěstí!! :)

4 Rozkvetlý půlměsíc Rozkvetlý půlměsíc | E-mail | Web | 29. března 2016 v 22:55 | Reagovat

[3]: Bohužel jako muslimka nejsem ve třídě zrovna oblíbená, spolužáci mě většinu dne ignorují.
Taháčky? Ne ne :) Zaprvé to neumím :-D A zadruhé je to proti mé vůli, proti mému svědomí nebo jak to mám říct. Prostě to není správné a nemám ráda podvádění :)

5 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. března 2016 v 23:03 | Reagovat

[4]: Chápu, musí to být těžké, nezávidím ti to :/
A na jednu stranu tě chápu, já taháčky používám jen v nejkrajnějších případech a většinou tak, že si ho udělám ale potom ho nepoužiju a umím to z něj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama