Ztracená

26. února 2016 v 13:50 | Kira |  Poezie
Dívám se na ni a
vidím
princeznu, co to
s happyendem vzdala.

Z hradu odešla
v minišatech
a na zlomeným podpatku
dračici nasadila
korunku.

Nechce být zachráněna
a tak slévá dny do jednoho
z kocoviny do průšvihu
zmateně až navěky.

Nad novým ránem
odchází tiše
z cizího bytu;
se starým smutkem
ve včerejších šatech.

Od rána do rána
přežívá, nežije
s pomocí posunků
ve víru těl;
říká si, že není
sama.

A v rozbitým zrcadle
ten prasklý úsměv
pláče
a oči se smývají,
smývá se maska.

Měla jsem čekat,
říká si
a potom
to zapije,
odfoukne s kouřem;
je pozdě být zachráněna.

Toulá se
a nějak cítí, že není cesty zpět.
Dračice se jí bojí
a v drápech třímá korunku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kvth kvth | 26. února 2016 v 19:37 | Reagovat

Úžasný, jako vždycky <3

2 Kira Curatio Kira Curatio | 26. února 2016 v 19:45 | Reagovat

[1]: Děkuju <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama