Zachránce

21. února 2016 v 20:22 | Kira |  Témata týdne
Zprvu jsem nevěděl, co se dělo. Bitevní pole vřelo chřestotem nožů, dokud mnou neprojela silná tepající bolest. Zvuky se začaly vytrácet a chladný kov mi trčel z hrudi. Nepřítel se vítězoslavně zašklebil, dokud se k němu zezadu nepřiřítil můj spojenec a jediným rozmachem mu oddělil hlavu od těla. Boj ustal a přiběhla dívka, pro kterou bilo mé srdce.


Výraz v její tváři mi lámal srdce, přestože jsem své tělo již opustil a sledoval ho z výše. Klekla si ke mně a chytila mě za ruku.
"Miluju tě. Tvou statečnost a neohroženost, tvé velké srdce, a tvoji touhu pomáhat druhým. Vím, že tu někde jsi, a i když už tě nikdy neuvidím se smát, nikdy neucítím teplo tvého objetí, věř mi, lásko, že to, co jsi udělal, nebylo zbytečné. Podívej se na bitevní pole. Zavládl mír. Náš lid je opět svobodný, a to vše jen díky tobě, zlato. Miluju tě. Tak moc." šeptala se slzami v očích a políbila mě na tvář.
"Jsem šťastný, že jsem pro tebe mohl umřít, má jediná." zašeptal jsem jí.
"Kde jsi?" vyhrkla překvapeně.
Rozhlédl jsem se. Lidé si navzájem pomáhali a léčili raněné. Všichni už mohli konečně zahodit ten strach z války a krveprolití. Byl jsem šťastný. Padl jsem v boji za správnou věc. A co, že jsem zemřel? Na svou lásku si počkám, i kdyby to mělo trvat věčně.
"Jsem s tebou, lásko. Neboj se o mě. Všechno je tak, jak má být." zašeptal jsem a políbil ji.
Chvíli tam stála a prsty si přejížděla po rtech. Usmála se. Ucítila kopání.
"Tvůj táta je hrdina, víš to?" zašeptala bříšku.
Miluju ji, pomyslel jsem si. A budu, i kdyby to mělo trvat věčnost.
 


Komentáře

1 Lucinka Lucinka | 24. února 2016 v 19:55 | Reagovat

Tys mě rozbrečela :O :') je to strašně krásný.. doufám že tech knížek vydáš vic! :3

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 24. února 2016 v 19:58 | Reagovat

[1]: Vydám, speciálně pro tebe :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama