Únor 2016

Ztracená

26. února 2016 v 13:50 | Kira |  Poezie
Dívám se na ni a
vidím
princeznu, co to
s happyendem vzdala.

Z hradu odešla
v minišatech
a na zlomeným podpatku
dračici nasadila
korunku.

Nechce být zachráněna
a tak slévá dny do jednoho
z kocoviny do průšvihu
zmateně až navěky.

Nad novým ránem
odchází tiše
z cizího bytu;
se starým smutkem
ve včerejších šatech.

Od rána do rána
přežívá, nežije
s pomocí posunků
ve víru těl;
říká si, že není
sama.

A v rozbitým zrcadle
ten prasklý úsměv
pláče
a oči se smývají,
smývá se maska.

Měla jsem čekat,
říká si
a potom
to zapije,
odfoukne s kouřem;
je pozdě být zachráněna.

Toulá se
a nějak cítí, že není cesty zpět.
Dračice se jí bojí
a v drápech třímá korunku.


Závist není potřeba

24. února 2016 v 18:38 | Kira |  Témata týdne
Kdybyste se přenesli zpátky v čase a podívali se na mě, spatřili byste dívku vztekající se nad štěstím zamilovaných párů. Procházela jsem kolem nich s blesky v očích a myšlenkou; "stejně se všichni rozejdete."

Dnes už se nad svým tehdejším přístupem jen pousmívám. Uznávám, že chování některých jedinců je přehnané, když se mezi lidmi chovají, jako by jejich protějšek byl šťavnatým kuřecím stripsem z KFC a nemohou od něj odlepit ústa.

Přesto, že jsem si sama zažila takové "kuřecí" období, začali mi ostatní zamilovaní vadit mnohem víc, když jsem toužila být jednou z nich. Záviděla jsem těm dvojicím tahajícím se za ručičky, nad názvy romantických filmů jsem nespokojeně bručela a následovně mířila pro tabulku čokolády (a kdyby jen jednu).

Proč jsou šťastní a já ne?, říkala jsem si, a žárlila jsem dál.


Byla jsem to ale hloupé stvoření. Koho by okouzlila zamračená dívka nepřející druhým? Nedivím se, že se mi v té době nedařilo, a že jsem se zkrátka musela probudit.

Probuzení

22. února 2016 v 0:15 | Kira |  Témata týdne
Milovala jsem ho.
Dlouhou dobu jsem ho nemohla dostat z hlavy. Jednoho dne mi však došlo, že už nemá cenu se snažit. Co dělat s tím, když vás někdo nechce poznat? Nemůžete se doprošovat pozornosti. Občas se mi stane, že veškerá (beznadějná) náklonnost k danému člověku najednou zmizí. Jak jen jsem doufala, že to v tomhle případě bude stejně.
Ale pak přišel ten sen.

Deník citlivé puberťačky

21. února 2016 v 23:52 | Kira |  Deník citlivé puberťačky
Ahoj <3
Chtěla bych vám představit jeden z mých projektů: Deník citlivé puberťačky. Je to můj deník, upravený tak, aby ho mohli číst i ostatní lidé. Jako ukázku vám sem dám jeden ze starších zápisů. Snad se vám bude líbit :)



Zachránce

21. února 2016 v 20:22 | Kira |  Témata týdne
Zprvu jsem nevěděl, co se dělo. Bitevní pole vřelo chřestotem nožů, dokud mnou neprojela silná tepající bolest. Zvuky se začaly vytrácet a chladný kov mi trčel z hrudi. Nepřítel se vítězoslavně zašklebil, dokud se k němu zezadu nepřiřítil můj spojenec a jediným rozmachem mu oddělil hlavu od těla. Boj ustal a přiběhla dívka, pro kterou bilo mé srdce.

Plamen

21. února 2016 v 3:22 | Kira |  Anarchie (co se nevešlo)
"Víš, jaký je rozdíl mezi jinými a mnou?
Někteří zkrátka postupem času zažehnou jiskřičku, která se časem pomalu rozhořívá.
Já ne.
Já vzplanu a hořím silným plamenem, dokud mi vlastní žár nezačne ubližovat.
A potom zhasnu."